Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 13/2024-63
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Kyselovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 18 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 480 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 002,19 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 651 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 8. 6. 2024 do 20. 10. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 16 000 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce částku 1 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 480 Kč zastavuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 002,19 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 651 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 8. 6. 2024 do 20. 10. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 16 000 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce částku 1 250 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se původně podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 480 Kč spolu s příslušenstvím. Podanou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 6. 10. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „předchůdkyně“) smlouvu o úvěru č. 489694001, ve znění smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2023, na základě níž předchůdkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr předchůdkyni vrátit spolu s příslušenstvím do 31. 12. 2023. S ohledem na to, že žalovaná úvěr neuhradila včas, vzniklo předchůdkyni právo požadovat po ní zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Aktivní legitimaci v tomto sporu žalobkyně odvozuje od uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek s předchůdkyní ze dne 5. 6. 2024. Celková dlužná částka ve výši 18 480 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a smluvní pokuty v částce 2 480 Kč. Žalobkyně si rovněž nárokovala právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 002,19 Kč za období od 1. 1. 2024 do 4. 6. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela nečinná.
3. Soud žalobkyni přípisem ze dne 9. 12. 2024 vyzval k doložení listin prokazujících posouzení úvěruschopnosti žalované, načež žalobkyně reagovala tak, že těmito listinami bohužel nedisponuje, a proto vzala žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2 480 Kč. S ohledem na to, že částečné zpětvzetí žalobkyně učinila před prvním jednání ve věci, neobesílal soud žalovanou za účelem zjištění jeho stanoviska a řízení výrokem I. tohoto rozsudku v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř.
4. Podle ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.
5. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. 489694001 ze dne 6. 10. 2023, ve znění dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 1. 12. 2023 (dále jen „smlouva“), na základě níž se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala čerpaný úvěr vrátit do data splatnosti dne 5. 11. 2023, resp. dne 31. 12. 2023 (prokázáno smlouvou). Z titulu smlouvy byla na číslo účtu č. účtu dne 6. 10. 2023 zaslána částka 16 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu). Číslo účtu č. účtu přitom žalovaná uvedla jako účet, na který jí má předchůdkyně úvěr poskytnout (prokázáno smlouvou v části „způsob poskytnutí“). Předchůdkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2024). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění s dostatečným předstihem před podáním žaloby (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 a podacím archem ze dne 21. 10. 2024).
6. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustálené judikatury vyšších soudů je třeba k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 o. z., nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
10. Soud se proto zprvu zabýval tím, zdali lze na smlouvu o úvěru hledět jako na platně uzavřenou s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení, a dospěl k názoru, že předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., pročež soud považuje úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a níže citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvených poplatků a smluvní pokuty. Podle § 84 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. byla předchůdkyně (poskytovatelka úvěru) povinna ověřit úvěruschopnost žalované způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Z žaloby ani ze skutkových zjištění nevyplývá, že by si předchůdkyně obstarala dostatečné informace k ověření příjmů a výdajů žalované, ostatně žalobkyně sama tvrdí, že nedisponuje důkazy o ověření úvěruschopnosti žalované a absolutní neplatnost smlouvy nikterak nerozporuje. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení, které je obohacená osoba, tedy žalovaná, povinna dle § 2991 o. z. vrátit žalobkyni.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žaloba je co do vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované zcela oprávněná. Co do zbytku žalobního návrhu, který nebyl žalobkyní vzat částečně zpět, tedy co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 002,19 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, soud tuto žalobu zamítl. Žalovaná sice figurovala ve smlouvě o úvěru, nicméně tu soud shledal jako absolutně neplatnou z výše uvedených důvodů. Věc pak připadalo do úvahy posuzovat pouze dle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení, ke kterému v daném případě došlo, když předchůdkyně zaslala bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který vyslovením absolutní neplatnosti smlouvy odpadl, částku 16 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokazoval, že by předchůdkyni (byť jen částečně) plnil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, jakožto právnímu nástupci předchůdkyně, částku 16 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení nelze žalované ukládat k zaplacení ode dne splatnosti poskytnutého úvěru, neboť úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou a datum splatnosti úvěru je tak pro určení počátku prodlení žalovaného irelevantní. Rozhodné pro určení počátku prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení žalobkyni je výzva žalobkyně k navrácení bezdůvodného obohacení, směřující vůči žalovanému. Tato výzva byla učiněna předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024, když až dne 21. 10. 2024 byla tato výzva žalované odeslána prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Žalovaná se tudíž do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení dostal až dne 21. 10. 2024, a proto jí soud uložil zaplacení zákonného úroku z prodlení až od tohoto data.
12. Žalobkyně se v žalobě domáhala zaplacení celkem 18 480 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 002,19 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, jež k dnešnímu dni dosahoval výše 1 713,42 Kč. Tyto částky – v součtu 21 946,61 Kč– tedy činí celý předmět řízení, tj. 100 % požadovaných nároků.
13. Soud žalobkyni přiznal částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 21. 10. 2024 do zaplacení, který činí k dnešnímu dni 726,57 Kč, tj. celkem 16 726,57 Kč (76 %); ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, resp. řízení částečně zastavil. K tomu soud podotýká, že vinu na částečném zastavení řízení pro účely stanovení výše náhrady nákladů řízení spatřuje jednoznačně na straně žalobkyně, která podala žalobu za situace, kdy nedisponovala podklady prokazující ověření úvěruschopnosti žalované, a z toho důvodu brala následně žalobu částečně zpět. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 %.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení z převážné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 171 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (původně zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč + doplatek ve výši 200 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 a. t., a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, za tři úkony právní služby po 300 Kč (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. sepis předžalobní upomínky a 3. sepis žaloby), a dále náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby tři po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. S ohledem na skutečnost, že je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží k náhradě nákladů právního zastoupení DPH ve výši 21 %, tedy částka 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátovi žalobkyně.
15. Lhůtu k plnění soud uložil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když pro jiné rozhodnutí neshledal zákonné důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, má oprávněná možnost domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuce.