Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 1/2024-129
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Stejskalovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice
pro zaplacení 197 281,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 173 990,88 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 173 990,88 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 23 290,30 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 525,93 Kč, 15,99% úrokem ročně z částky 179 063,52 Kč od datum do zaplacení, 15,99% úrokem ročně z částky 2 551,81 Kč od datum do zaplacení a 15% úrokem z prodlení ročně z částky 23 290,30 Kč od datum do zaplacení a 15% úrokem z prodlení ročně z částky 197 281,18 Kč od datum do datum, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 24 380,37 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 173 990,88 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 173 990,88 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 23 290,30 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 525,93 Kč, 15,99% úrokem ročně z částky 179 063,52 Kč od , datum, do zaplacení, 15,99% úrokem ročně z částky 2 551,81 Kč od , datum, do zaplacení a 15% úrokem z prodlení ročně z částky 23 290,30 Kč od , datum, do zaplacení a 15% úrokem z prodlení ročně z částky 197 281,18 Kč od , datum, do , datum, , se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 24 380,37 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 197 281,18 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, úrokem ve výši 15,99% ročně z částky 179 063,52 Kč od datum do zaplacení, úrokem ve výši 15,99% ročně z částky 2 551,81 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 525,93 Kč. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa (dále jen „právnická osoba.“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnická osoba. splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 618 Kč, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 15,99% ročně. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly, že žalovaný bude povinen platit úrok z prodlení jednak z dlužné jistiny, ale též z dlužného úroku, poplatků a smluvních pokut. Žalovaný svoji povinnost řádně a včas splácet poskytnutý úvěr nesplnil, a proto právnická osoba. v souladu se smluvními ujednáními prohlásila celý úvěr včetně úroků a poplatků za splatné ke dni datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právnická osoba. postoupila pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni, a to s účinností ke dni datum, což žalovanému písemně oznámila. Ke dni postoupení pohledávky se dlužná částka skládala z: jistiny úvěru ve výši 179 063,52 Kč, poplatků ve výši 2 551,81 Kč, smluvního úroku ve výši 15 665,85 Kč splatného ke dni datum a úroku z prodlení ve výši 1 525,93 Kč splatného ke dni datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum.
2. V průběhu řízení žalobkyně doplnila svá tvrzení, že před poskytnutím úvěru právnická osoba. posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle průměrných příjmů žalovaného na jeho běžném účtu, dále prováděla lustrace v externích úvěrových registrech. Při posouzení průměrných příjmů žalovaného ve výši 22 240 Kč a jeho výdajů pak byl schválen úvěr ve výši 180 000 Kč.
3. Žalovaný je státním občanem Bulharska, jehož pobyt na území ČR není znám, rovněž se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. Soud proto žalovanému usnesením ze dne datum č.j. spisová značka ustanovil opatrovníka, a to dle § 29 odst. 3 o.s.ř.
4. Opatrovník žalovaného navrhl, aby soud žalobkyni přiznal toliko jistinu sníženou o uhrazené splátky. Namítl, že nebylo prokázáno, že žalovaný předmětnou smlouvu podepsal a že mu právnická osoba. poskytla úvěr ve výši 180 000 Kč. Dále namítl, že právnická osoba. dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z příjmu 22 240 Kč, není však zřejmé, zda se jednalo o příjem hrubý či čistý, po jak dlouho tento příjem žalovaný vykazoval. Rovněž si nezjistila konkrétní výdaje žalovaného, nýbrž tyto čerpala z externích registrů s využitím automatizovaných modelů.
5. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska, jehož současný pobyt na území ČR není znám. Zároveň se však soudu nepodařilo zjistit, že by žalovaný pobýval na území jiného státu EU. S ohledem na uvedené v souladu se závěry Evropského soudního dvora (viz rozhodnutí C – 327/10 ve věci Lidner) soud uzavřel, že je dána mezinárodní příslušnost soudu ČR, neboť žalovaný měl poslední známé bydliště na území ČR, a to na adrese Anonymizováno, a to dle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (aplikovaného v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů). Pokud jde o právo rozhodné, vyšel soud ze smluvního ujednání mezi smluvními stranami v článku 17 produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba. jako nedílné součásti smlouvy o úvěru, kterým si jako právo rozhodné zvolily právo české [v souladu s článkem 3 nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)].
6. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný a právnická osoba. spolu uzavřeli smlouvu, kterou se právnická osoba. zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 180 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit spolu s úrokem ve výši 15,99% ročně v 96 měsíčních splátkách ve výši 3 618 Kč. V článku XII. odst. 1 b) bylo sjednáno právo právnická osoba. pro případ prodlení žalovaného s plněním splátek prohlásit dosud nesplacené části úvěru za splatné. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktových podmínek pro osobní úvěry právnická osoba. a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (1. a 2. část). Smlouvu podepsal žalovaný osobně po ověření jeho totožnosti z OP. Žalovaný v žádosti uvedl výši příjmu od právnická osoba ve výši 22 240 Kč (čistý příjem) a výši výdajů ve výši 9 638 Kč.
8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že u žalovaného byly bez negativního záznamu prověřovány registry insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů, interní Black list, BRKI/NRKI a SOLUS. Dále byly zohledněny příjmy žalovaného ve výši 22 240 Kč měsíčně, které žalovaný deklaroval v žádosti, dále deklarované výdaje uváděné žalovaným a jejich porovnání se statistickými údaji státních úřadů (dle místa bydliště). Po zhodnocení všech vstupních dat bylo zhodnoceno, že úvěr je žalovanému schválen.
9. Dne datum sdělila právnická osoba. žalovanému, že návrh smlouvy akceptuje.
10. Jak prokazuje souhrnný výpis pohybů na účtu, žalovanému byl úvěr vyplacen dne datum, přičemž žalovaný na tento úvěr hradil dne datum částku 2 244,93 Kč, dne datum částku 3 618 Kč a dne datum částku 146,19 Kč.
11. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný řádně úvěr nesplácel, proto právnická osoba. v souladu s uzavřenou smlouvou úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky ve výši 198 807,11 Kč. Z přehledu odeslaných zásilek bylo zjištěno, že výzva byla zaslána poštou dne datum.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne datum spolu s přílohou č. hodnota a potvrzení o provedení úplaty ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla dne datum (prokázáno dopisem ze dne datum spolu s přehledem odeslaných zásilek).
13. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum spolu s poštovním podacím lístkem).
14. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právnická osoba. na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč, na který žalovaný uhradil toliko částku celkem ve výši 6 209,12 Kč). právnická osoba. úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky dopisem odespaným dne datum. Následně pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž žalovaného písemně vyrozuměla. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru právnická osoba. řádně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, přičemž vyšla z údajů uvedených žalovaným a u výdajů je porovnala se statistickými údajů státních úřadů pro daný region. Pokud jde o příjmy, žalobkyně tvrdila, že právnická osoba. vyšla z příjmu uvedeného rovněž v žádosti o poskytnutí úvěru, avšak nikterak ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoplnila svá tvrzení, zda a jakým způsobem tyto příjmy ověřovala; omezila se pouze na tvrzení, že příjmová a výdajová stránka byla u žalovaného dostatečně zkoumána. Z provedeného dokazování je zjevné, že u výdajové stránky právnická osoba. jako právní předchůdkyně žalobkyně tvrzené výdaje (bez specifikace, na co jsou používány) podrobila alespoň komparaci se statistickými údaji (byť není zřejmé, s jakými), u příjmu ani netvrdila, zda a jakým způsobem příjem žalovaného ověřovala. Vyšla tedy zcela zjevně z tvrzení žalovaného, aniž zkoumala, zda tento příjem žalovaný skutečně pobírá (což by bylo jistě možné zjistit minimálně z mzdových lístků, neboť žalovaný tvrdil, že je zaměstnanec), po jak dlouhou dobu tento příjem pobírá, jakož i další aspekty samotného zaměstnání (zda se jedná o pracovní poměr, agenturní zaměstnávání, na dobu určitou/neurčitou apod.). V tomto směru tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, a soud tak dospěl k závěru, že své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála.
15. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 180 000 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy o úvěru. S ohledem na to, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) zjevně dostatečně nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, neboť netvrdila, zda a jak zkoumala tvrzené příjmy žalovaného (v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru), je tato smlouva o úvěru neplatná, a to dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozhodnutí Evropského soudního dvora C679/18 ze dne 5.3.2020).
19. Je třeba zdůraznit, že smyslem zákonné úpravy, která implementovala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES je v rámci úvěrového trhu zabránit tomu, aby se věřitelé pouštěli do nezodpovědného půjčování a neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti (odstavec 26 odůvodnění citované směrnice) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2024 sp.zn. 33 Cdo 2105/2024). Soud souhlasí s tvrzením žalobkyně, že je třeba mít najisto, že žalovaný skutečně nebyl schopen úvěr splácet pro závěr o neplatnosti smlouvy, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 1819/2023. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR akcentoval, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Tedy např. tehdy, pokud spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2024 sp.zn. 33 Cdo 2105/2024). To v daném případě nastalo, neboť právnická osoba. zcela zjevně rezignovala na jakékoliv bližší ověření žalovaným uváděných údajů, úvěr poskytla, žalovaný však ani první splátku neuhradil v plné výši a po ani ne třech měsících přestal plnit úplně. Je tedy zjevné, že zde od samotného počátku byly důvodné obavy o schopnost žalovaného splácet, právní předchůdkyně žalobkyně tuto schopnost řádně nezkoumala, a tudíž nastoupila soukromoprávní sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila celkem částku 180 000 Kč a to dne datum. Toto plnění představuje bezdůvodné obohacení žalovaného z neplatné smlouvy dle § 2991 o.z., které je žalovaný povinen vrátit. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 2 244,93 Kč, 3 618 kč a 146,19 Kč. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, má tak nárok (dle § 1879 a násl. o.z.) na vrácení plnění z neplatné smlouvy dle § 2991 o.z. ve výši 173 990,88 Kč (180 000 Kč minus plnění žalovaného ve výši 6 209,12 Kč)
21. Protože je žalovaný v prodlení s peněžitým plněním, soud přiznal žalobkyni nárok na úroky z prodlení (dle § 1970 o.z.) z částky 173 990,88 Kč, a to od datum do zaplacení, neboť bylo prokázáno, že výzvu k vrácení právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne datum, a tudíž dle § 573 o.z. se má za to, že došla třetí pracovní den po odeslání. Třetí pracovní den připadl na datum, první den prodlení je tudíž dne datum.
22. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 173 990,88 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně (dle nařízení vlády č. 351/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) od datum do zaplacení (výrok I.). Co do částky 23 290,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 525,93 Kč, 15,99% úrokem ročně z částky 2 551,81 Kč od datum do zaplacení, 15% úrokem z prodlení ročně z částky 23 290,30 Kč od datum do zaplacení a 15% úrokem z prodlení ročně z částky 197 281,18 Kč od datum do datum (neboť úroky z prodlení byly požadovány z částky 197 281,18 Kč od datum do zaplacení) byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně tento nárok opírá o ujednání ve smlouvě o úvěru, která byla shledána neplatnou, a tudíž takový závazek žalovanému nevznikl (výrok II.).
23. Pokud jde o náklady řízení, úspěch žalobkyně je dán v částce 173 990,88 Kč Kč spolu s úroky z prodlení z částky 173 990,88 Kč od datum, které soud pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci kapitalizoval ke dni datum, a to v částce 46 053,08 Kč; úspěch žalobkyně je tak dán v částce 220 043,96 Kč. Úspěch žalovaného je pak dán v částce 23 290,30 Kč, kapitalizovaných zákonných úrocích v prodlení ve výši 1 525,93 Kč, v úrocích ve výši 15,99% ročně z částky 179 063,52 Kč od datum kapitalizovaných pro posouzení úspěchu ve věci k datum v částce 50 837,63 Kč, v úrocích ve výši 15,99% ročně z částky 2 551,81 Kč od datum kapitalizovaných pro posouzení úspěchu ve věci v částce 724,48 Kč, úrocích z prodlení ve výši 15% ročně z částky 23 290,30 Kč od datum kapitalizovaných pro posouzení úspěchu ve věci v částce 6 202,92 Kč a úrocích z prodlení ve výši 15% ročně z částky 197 281,18 Kč od datum do datum ve výši 324,30 Kč; celkem úspěch žalovaného v částce 82 905,56 Kč. Úspěch žalobkyně je dán ze 73%, úspěch žalovaného z 27%. Soud tak přiznal žalobkyni v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci, tedy v rozsahu 46%.
24. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 892 Kč, odměny advokáta dle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“ ve výši 9 020 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne datum), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 4 AT) za každý za 4 shora uvedených úkonů právní služby, 21% DPH z výše uvedených částek (bez soudního poplatku) ve výši 7 828 Kč, celkem 53 000,80 Kč. Poměrná část náhrady nákladů řízení ve výši 46% pak činí 24 380,37 Kč. Soud nepřiznal odměnu a paušální náhradu nákladů řízení za úkon právní služby – vyjádření ze dne datum, neboť tím žalobkyně pouze vyjádřila nesouhlas s postupem dle § 115a o.s.ř., tedy jedná se toliko o procesní úkon (viz Svoboda, K., Hromada, M., Levý, J., Vláčil, D., Tlášková, Š., Pirk, T. Náklady řízení 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2017, s. 47). Stejně tak soud nepřiznal odměnu a paušální náhradu nákladů řízení za úkon právní služby – vyjádření ze dne datum, kterým doplňoval tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť tato tvrzení měla a mohla být součástí již samotné žaloby. Žalobkyně se na trhu postoupených pohledávek ze spotřebitelských úvěrů pohybuje již dlouhou dobu a je jí zcela nepochybně známo, že se soudy zabývají otázkou zkoumání úvěruschopnosti, týká-li se uplatněný nárok spotřebitelského úvěru. Pokud tedy tato tvrzení doplňuje až v průběhu řízení, ačkoliv mají být součástí žaloby, jedná se o neúčelné navyšování nákladů řízení, a tudíž za tento úkon nelze odměnu a paušální náhradu hotových výdajů přiznat.
25. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.