Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 164/2024-58

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 23 188 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 365,91 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 7 956,15 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 583,14 Kč a s úrokem v částce 2 542,84 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 365,91 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 7 956,15 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 583,14 Kč a s úrokem v částce 2 542,84 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 23 188 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne 11. 11. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 2 700 Kč, celkem tedy 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka byla splatná 11. 1. 2022. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti o úvěr ze dne 10. 11. 2020 a nahlédnutí do veřejných registrů. Žalovaný uvedl, že pobírá starobní důchod 11 578 Kč a výše jeho měsíčních nákladů činí 6 860 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený a nemá vyživovací povinnost. Původní věřitelka si údaje ověřila v potvrzení právnická osoba, nájemní smlouvě a výpisu z bankovního účtu. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 7 956,15 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 409,76 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 739,30 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 709,16 Kč a poplatek za umožnění splátek v hotovosti v místě svého bydliště 1 373,63 Kč a smluvní pokutu 9 000 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, žalobkyně se dále domáhala kapitalizovaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny za dobu od 12. 1. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 2 542,84 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z neuhrazené jistiny 7 956,15 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení za dobu od počátku prodlení do 11. 7. 2023 kapitalizovaného částkou 1 583,14 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 365,91 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 došlo s účinností od 7. 8. 2023 k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 2. 11. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ).

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí, ale na tuto výzvu se nevyjádřili. Soud proto v souladu s předpokládal, že nemají žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 11. 11. 2020 u označenou jako Smlouvu o úvěru č. hodnota znějící na částku 15 000 Kč, kterou žalovaný ihned čerpal hotovostně, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (viz smlouva o úvěru č. l. 25). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (č. l. 51), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je rozvedený, bez vyživovací povinnosti; je starobní důchodce, výše důchodu činí 11 578 Kč, bydlí v nájmu, nemá bankovní účet. Uvedl, že jeho celkové měsíční výdaje jsou 6 860 Kč, které se skládají z částky 3 000 Kč za bydlení a energie, 3 860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady. K žádosti o úvěr doložil výměr důchodu (č. l. 49), podle kterého výše starobního důchodu činí 11 578 Kč, a část nájemní smlouvy (č. l. 49 p.v.-50), ve které není uvedena výše nájemného. Žalovaný dosud uhradil celkem 13 700 Kč (přehled transakcí č. l. 29). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností od 7. 8. 2023 (č. l. 30-32, 27) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 35), což původní věřitelka žalovanému oznámila dopisem ze dne 15. 8. 2023 (č. l. 36). Dne 2. 11. 2023 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru jako doručovací předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 37-39, smlouva o úvěru č. l. 25).

6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Bylo vůlí stran uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru podle a násl. , , ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), ve spojení s , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

8. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně. Ověřen měla pouze příjem žalovaného, neověřené pak měla skutečné výdaje a dluhovou zatíženost žalovaného, tedy žádné z informací nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila žádost o úvěr, důchodový výměr a první a poslední stranu nájemní smlouvy. Důchod byl přitom nízký, pouze 11 578 Kč. Velmi nízký příjem žalovaného sám o sobě zakládá důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, zvlášť pokud je žalovaný starobní důchodce a nelze předpokládat jeho schopnost opatřit si další prostředky. Původní věřitelka tak měla přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zvlášť opatrně. Bylo na příklad namístě ověření, zda žalovaný nemá i jiné dluhy. Výdaje žalovaného původní věřitelka neověřovala vůbec a spokojila se s údaji sdělenými žalovaným. Výše výdajů však byla natolik nízká, že trvala důvodná pochybnost o jejich správnosti. Zvlášť nevěrohodné je přitom tvrzení žalovaného, že za bydlení vč. energií utratí pouze 3 000 Kč. Částka výdajů na živobytí 3 860 Kč je také nápadně nízká. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel ze zjištění, že původní věřitelka přenechala žalovanému hotovost ve výši 15 000 Kč a žalovaný jí dosud vrátil 13 700 Kč. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou 1 300 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).

11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku), a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle poslední věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad).“ Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Výrok III. o nákladech účastníků řízení je odůvodněn , neboť úspěšnější byl v tomto řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 140 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 912 Kč, zbývá tedy doplatit 228 Kč (výrok IV. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

Nesplní-li žalobkyně povinnost doplatit soudní poplatek, která jí byla uložena tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.