Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 3/2025-82

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 13 433 Kč

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 619 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Pro částku 6 814 Kč se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 619 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, vše pod ztrátou výhody splátek.II. Pro částku 6 814 Kč se žaloba žalobkyně zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13 433 Kč, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní (dále i jen banka) dne 19. 3. 2024 prostřednictvím internetových stránek banky www.kamali.cz, kdy žalovaná vyplnila požadované údaje, po jejich vyplnění proběhl automatizovaný schvalovací proces a žalovaná obdržela podpisový SMS kód. Po ověření identity žalované tato zaplatila částku 1 Kč na bankovní účet žalobkyně a po ověření shody majitele účtu se jménem žadatele byla žalované poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč na její účet, který se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku do 24 měsíců. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobila žalovanou důslednému credit scoringu, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Strany si dále sjednaly řadu poplatků dle sazebníku žalobkyně. Žalovaná zaplatila celkem částku 2 381 Kč, platby byly započteny na poplatky, jistinu, smluvní pokuty, proto žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 8 248 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 891 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a úroku v celkové výši 1 764 Kč.

2. Žalovaná potvrdila převzetí částky 9 000 Kč od žalobkyně, zaplacení částky 2 381 Kč, avšak namítala neplatnost předmětné smlouvy z důvodu nedostatečného prověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně vůbec nezkoumala a neprověřovala její příjmy ani výdaje, v době uzavírání smlouvy měla několik dalších závazků. Namítala rovněž platnost podpisu na předmětné smlouvě prostřednictvím internetu. Dlužnou částku ve výši 6 619 Kč navrhovala splatit ve splátkách po 500 Kč, neboť jediným příjmem je plný invalidní důchod ve výši 9 000 Kč.

3. Ze smlouvy o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že v rámci dohody, uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku mezi žalobkyní jako bankou a žalovanou, dnem 19. 3. 2024, banka poskytla žalované převodem na její bankovní účet č. č. účtu částku 9 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnutou částku bance vrátit a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatky. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prostřednictvím registrů, nezkoumala a neprověřovala však příjmovou ani výdajovou stránku žalované. Žalovaná bance zaplatila 2 381 Kč, což nebylo mezi stranami sporné a rovněž toto zjištění vyplývá z interního přehledu čerpání a splácení předmětného úvěru. V souvislosti s upomínáním žalované žalobkyně naúčtovala žalované další poplatky a smluvní pokutu. Žalovaná je invalidní důchodkyně a pobírá invalidní důchod ve výši 9 000 Kč, což bylo zjištěno z výpovědi žalované a rovněž z oznámení ČSSZ.

4. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právní stránce soud posoudil danou věc a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 9 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ V daném konkrétním případě však žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala z registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, dále měla vycházet z jeho příjmových a výdajových poměrů, aniž by vůbec tvrdila, zda tyto měla jakkoli prověřeny, žádné takové doklady nepředložila. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008/48/ES, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, v němž došlo k interpretaci směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008/48/ES soudní dvůr vyslovil, že „tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. V daném případě však žalobkyně tvrdila, že vycházela toliko z ničím nepodložených informací žalované, které považovala za dostačující. Soud má tedy za to, že již díky tomu žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí, když si neověřila reálnou schopnost splácet úvěr ze strany žalované. Za tohoto stavu tedy soud v daném konkrétním případě dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru.

10. Podle , , je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti (blíže srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. -50). Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu zde přitom nebyly předpoklady.

11. Z důvodu neplatnosti smlouvy jsou strany povinny vypořádat se de ustanovení . Žalobkyně přitom v řízení prokázala, že žalované poskytla celkem částku 9 000 Kč, žalovaná zaplatila 2 381 Kč, na úkor žalobkyně se tedy obohatila o částku 6 619 Kč, kterou jí soud umožnil splácet ve splátkách s ohledem na její příjem. To vše však pod ztrátou výhody splátek. Pro další plnění z neplatné smlouvy byla žaloba zamítnuta.

12. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, kdy zcela úspěšná byla žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.