Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 10/2025-25

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci

žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 228 610,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 200 684,75 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 27 925,88 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 23. 11. 2022 do 24. 6. 2024 ve výši 7 852,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 25. 6. 2024 do 30. 8. 2024 ve výši 5 272,41 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 234 363,01 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 200 684,75 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 27 925,88 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 23. 11. 2022 do 24. 6. 2024 ve výši 7 852,38 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 25. 6. 2024 do 30. 8. 2024 ve výši 5 272,41 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 234 363,01 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 23 600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 228 610,63 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 23. 11. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, spolu se sjednaným úrokem ve výši 8 % ročně, v měsíčních splátkách po 3 254,68 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 11. 2022. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 226 510,63 Kč a smluvních poplatků ve výši 2 100 Kč, přičemž žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 852,38 Kč a úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a jejich ověřením na základě potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu. Konkrétně bylo vycházeno z příjmu žalovaného ve výši 24 000 Kč a příjmu jeho domácnosti 24 000 Kč. Životní náklady žalovaného byly stanoveny ve výši 15 429 Kč, a to na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k závěru, že žalovaný měl k dispozici měsíčně částku 9 962 Kč, tedy dostatek prostředků pro splácení požadovaného úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 49 315,25 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle a k projednání věci jednání nenařizoval.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 23. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 250 000 Kč (smlouva o úvěru, výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně, a to v 108 měsíčních splátkách po 3 254,68 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když na úvěr zaplatil celkem 49 315,25 Kč (výpis z úvěrového účtu, platební historie). Dopisem ze dne 26. 6. 2024 proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný, podací arch) a následně úvěrovou pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (smlouva o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Předžalobní výzvou ze dne 11. 10. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací arch). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnaný na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 24 000 Kč měsíčně s tím, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činil 24 000 Kč. Z výdajů uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč (žádost o úvěr). Příjem žalovaného byl ověřen potvrzením zaměstnavatele, podle kterého činil průměrný čistý příjem žalovaného za poslední 3 měsíce 25 391 Kč měsíčně (potvrzení zaměstnavatele). Žalobkyně dále předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od 25. 10. do 25. 11. 2022, z něhož vyplývá, že žalovaný měl v tomto období celkový příjem 270 655,99 Kč (vč. částky 250 000 Kč z poskytnutého úvěru) a celkové výdaje 47 732,12 Kč.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. , (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), a to včetně ustanovení a 87 tohoto zákona.

6. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ustanovení a je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

10. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila deklarovaný příjem žalovaného, ovšem vůbec se nezabývala otázkou jeho skutečných výdajů, když v tomto směru se spokojila pouze s odhadem, stanoveným na základě statistického modelu. Takový postup nelze shledat dostačujícím, protože i kdyby byl použitý statistický model sebespolehlivější, jeho výsledky budou relevantní pouze ve vztahu k určité množině osob jako celku, nevypovídají však nic o finanční situaci konkrétního jednotlivce. Statistická data tak můžou sloužit při posuzování úvěruschopnosti dlužníka jako určité vodítko, nikoliv však jako jediný zdroj informací (srov. ). Uvedené platí o to spíš, že v posuzované věci byl žalovanému poskytován úvěr ve výši 250 000 Kč a soud by očekával, že právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti u takto vysokého úvěru bude přistupovat zvlášť pečlivě. Navíc v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně zjevně měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že jeho skutečné výdaje v měsíci, který předcházel poskytnutí úvěru (47 732,12 Kč), byly násobně vyšší než výdaje, se kterými bylo kalkulováno v rámci posouzení věru schopnosti (15 429 Kč) a současně výrazně vyšší než zjištěný příjem žalovaného (25 391 Kč), což rozhodně nesvědčí o způsobilosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

11. Jelikož žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z , má to za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

12. V důsledku této neplatnosti je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení věty třetí , podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 250 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 49 315,25 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 200 684,75 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán.

13. Nedůvodným soud shledal rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznaných částek. V tomto směru soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. , podle kterého lze ustanovení označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, splatnost jistiny úvěru (na rozdíl od obecné úpravy - § 1958 odst. 2 o. z.) neurčuje věřitel svou výzvou k plnění, ale určí se buď dohodou účastníků, a pokud k ní (tak jako v nyní posuzované věci) nedošlo, pak tuto novou splatnost určí svým rozhodnutím soud.

15. Soud si je vědom toho, že v soudní praxi nepanuje shoda na tom, jakým způsobem by měly soudy přistupovat k určení nového termínu splatnosti, respektive, který z účastníků by měl nést břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k možnostem dlužníka vrátit věřiteli jistinu úvěru. Z dostupných rozhodnutí odvolacích soudů vyplývá, že zatímco některé odvolací senáty kladou tato břemena na stranu dlužníka a zejména v případě procesně pasivních dlužníků (žalovaných) počátek prodlení zpravidla vážou na uplynutí lhůty k plnění, uvedené ve výzvě k úhradě dluhu (např. rozsudek Krajského soudu v Praze, č. j. -98, nebo rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. -83), jiné senáty se kloní k názoru, že břemeno tvrzení i břemeno důkazní v tomto směru tíží věřitele (žalobce) a nárok na úrok z prodlení v těchto případech věřitelům nepřiznávají vůbec (např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. -40 nebo rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. -40), případně jej přiznávají až po uplynutí doby splatnosti, stanovené prvostupňovým soudem (např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. -366). Rovněž senáty Krajského soudu v Ostravě, jakožto odvolací instance zdejšího soudu, rozhodují v této otázce rozdílně, když z poslední doby lze odkázat například na rozhodnutí č. j. -143 nebo č. j. -43, kterými byl věřiteli úrok z prodlení přiznán od výzvy k plnění, zatímco například rozhodnutími č. j. -66 nebo č. j. -44 byl věřiteli přiznán úrok z prodlení až od uplynutí splatnosti, stanovené rozhodnutím prvostupňového soudu.

16. V situaci, kdy existuje více možností, jak vykládat ustanovení věta třetí , soud postupoval v intencích stanovených nálezem Ústavního soudu, sp. zn. , podle kterého při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v d a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Soud proto ustanovení interpretuje tak, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je žalovaný (spotřebitel) povinen vrátit žalobci (věřiteli) jistinu úvěru ve lhůtě splatnosti, kterou (nedohodnou-li se na ní účastníci) určí soud tak, aby odpovídala možnostem žalovaného a zohledňovala mimo jiné i princip ochrany spotřebitele. Není vyloučeno (naopak je to žádoucí), aby účastníci soudu navrhli, jakým způsobem má být nová splatnost stanovena, a případně aby své návrhy patřičně odůvodnili. Pokud ovšem účastníci zůstanou v tomto směru pasivní, nelze mluvit o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, neboť v případě možnosti spotřebitele splatit jistinu úvěru, se jedná o otázku, kterou musí vyhodnotit soud z úřední povinnosti, a tudíž se na ní nevztahují procesní břemena účastníků (jinými slovy, i kdyby ani jeden z účastníků nic netvrdil ohledně možnosti žalovaného zaplatit jistinu úvěru, nezbavuje to soud povinnosti stanovit novou splatnost tohoto nároku).

18. V nyní posuzované věci žalobkyně tvrdila, že žalobou uplatněný nárok se stal splatným ke dni 23. 11. 2022, a to v důsledku prohlášení úvěrů za splatný. Ohledně možnosti žalovaného zaplatit dlužnou jistinu v uvedeném termínu ovšem žalobkyně neuvedla ničeho. Ke svým platebním možnostem se nevyjádřil ani žalovaný, který byl v řízení zcela pasivní. Vzhledem k tomu, že v případě možnosti dlužníka splnit dluh se nejedná o skutečnost, kterou by byl povinen tvrdit či prokazovat některý z účastníků (viz předchozí bod tohoto odůvodnění), soud účastníky ani nepoučoval dle , odst. 3 o povinnosti doplnit tvrzení a označit důkazy.

19. S ohledem na výše uvedené, určil novou splatnost jistiny úvěru soud, přičemž vycházel z toho, že (jak vyplývá z výše citovaného rozhodnutí NS ČR, sp. zn. ) samotná výzva k plnění nevyvolává splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru a nelze tedy bez dalšího vycházet z termínu splatnosti, jak byl tvrzen žalobkyní. To platí obzvlášť za situace, kdy žalovaný po zesplatnění úvěru na tento již ničeho nehradil, což svědčí o tom, že jednorázová úhrada požadovaných částek nebyla ke dni zesplatnění úvěru v jeho možnostech. Na druhou stranu soud nemohl zohlednit ani aktuální majetkové a osobní poměry žalovaného, když k tomu by byla nutná jeho procesní aktivita, kterou žalovaný v řízení nevyvinul. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, na základě které soud dospěl k závěru, že s ohledem na celkovou výši dlužné částky (tj. 200 684,75 Kč) nelze očekávat, že by žalovaný byl schopen opatřit si finanční prostředky k úhradě dluhu v obvyklé třídenní pariční lhůtě, a proto soud žalovaného zavázal k úhradě dluhu ve lhůtě o délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaný zajistil potřebné financování, a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.

20. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyly přiznány požadované úroky z prodlení.

21. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 228 610,63 Kč s příslušenstvím, jehož kapitalizovaná výše ke dni vydání tohoto rozhodnutí činí 31 276,96 Kč (srov. ), přičemž přiznána jí byla částka 200 684,75 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 77 % a ve zbývajícím rozsahu (23 %) byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni proto náleží náhrada v rozsahu 54 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky , advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 9 220 Kč ( a. t.), 3x režijní paušál po 300 Kč ( a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (5 998 Kč) a připočtení soudního poplatku ve výši 9 145 Kč, činí celkem 43 703 Kč. 54 % z této částky pak odpovídá částce 23 600 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení, a to ve stejné pariční době jakou stanovil pro úhradu jistiny (tj. 30 dnů od právní moci rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , případně exekucí dle příslušných ustanovení , exekučního řádu.