Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 118/2024-33
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení 31 358,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 18 358,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 969,22 Kč., se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 627,57 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 18 358,21 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 969,22 Kč., se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 627,57 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 4. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 31 358,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela s žalovaným dne 3. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit celkem ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč do 3. 8. 2023. Úroková sazba činila 8 % ročně. Žalovaný sjednané částky řádně a včas nehradil, když poslední splátka ze strany žalovaného ve výši 2 000 Kč byla uhrazena dne 4. 6. 2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, s účinností k 7. 8. 2023, byla shora uvedená pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 13 974,23 Kč; úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 653,34 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 670,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 969,22 Kč a dále smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 8 % ročné od 4. 8. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 4. 8. 2023 do zaplacení.
právnická osoba výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Právní předchůdce žalobce rovněž nahlédl do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 10. 12. 2024, ke kterému se žalobkyně dostavila; žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti.
Anonymizovaný odstavec
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 3. 6. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatek ve výši 12 888 Kč, tj. celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že úroková sazba úvěru bude činit 8 % p. a. Ze smlouvy se rovněž podává, že zákazník potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem žádosti o úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky, respektive smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za prokázáno, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, že žalovaný zaplatil toliko částku 2 000 Kč.
6. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 1. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl mimo jiné obeznámen s tím, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní na základě smlouvy ze dne 2. 8. 2023. Dále byl upozorněn na to, že pokud dlužnou částku v lhůtě do 26. 1. 2024 nezaplatí, tato bude uplatněna soudní cestou.
7. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
8. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 3. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, a to po předchozí žádosti žalovaného a předchůdkyní žalobkyně provedeném posouzení, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, tj. jaké má příjmy a výdaje, o čemž mimo jiné učinil žalovaný prohlášení. Na základě předmětné smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který si v hotovosti převzal v den při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit žalobkyni prostřednictvím 14 pravidelných měsíčních splátek s tím, že uhradí celkovou částku 27 888 Kč. Úroková sazba činila 8 %. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když žalobkyni uhradil pouze částku 2 000 Kč. Stejně tak se platební morálka žalovaného nezměnila ani po zaslané předžalobní výzvě.
9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož dle názoru soudu žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sic v žalobě konstatovala, že z její strany došlo k prověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, a to zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, což ostatně doložila toliko shora uvedeným listinným důkazem označeným jako zákaznická karta. Nicméně s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že žalobkyně si při posuzování schopnosti žalovaného úvěru splácet nepočínala v souladu se zákonnými požadavky, zejména pak se zásadou odborné péče. Ohledně poměrů žalovaného, jeho příjmů a výdajů žalovaného v rozhodné době (tj. době před poskytnutím úvěru) bylo zjištěno, že žalovaný byl Anonymizováno, bydlel v Anonymizováno a jeho jediným příjmem byl příjem ze zaměstnání v průměrné výši částka čistého měsíčně. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou částka měsíčně. Rovněž bylo konstatováno, že žalovaný má ke dni žádosti o úvěr finanční závazky ve výši 45 000 Kč. Žalobkyně ve formuláři sice zaškrtla, že uvedené skutečnosti byly ověřeny z výplatní pásky a pracovní smlouvy. V tomto ohledu lze proto konstatovat, že se jedná o zcela neadekvátní prověření poměrů žalovaného ze strany žalobkyně, když vycházela toliko z příjmů za pouhé dva měsíce. Žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné komplexnější doklady, které by tyto částky osvědčovaly, zejména pak jeho výdaje, které jsou pro vyhodnocování úvěruschopnosti primární (k tomu viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí 13 581 Kč. Stejně tak žalobkyně neučinila šetření v centrální evidenci exekucí ve vztahu k žalovanému, z čehož by plynula případná nesolventnost žalovaného, která se následně potvrdila tím, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze 2 000 Kč.
10. Soud tedy v tomto ohledu má za to, že žalobkyně v posuzovaném případě nepostupovala s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla namístě i vzhledem k nereálným (smyšleným) údajům uvedeným ze strany žalovaného, byť současně (na obecném formuláři) prohlásil, že jsou pravdivé a úplné. Z výplatních pásek předložených žalovaným naopak vyplývá, že jsou mu strhávány srážky na Anonymizováno Anonymizováno a jeho příjem je nižší, než uvedl v žádosti o úvěr.
11. V souladu s ust. § 86 odst. 2 zákona z. s. ú poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku konkrétních podkladů ohledně výdajů žalovaného, doložených za delší časové údobí, v daném případě nemohlo dojít (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 27 Co 25/2021). Stejně tak žalobkyně nevyužila údajů z dostupných evidencí, maje namysli evidence schraňující informace ohledně Anonymizováno Anonymizováno k dané osobě, přičemž se tak žádným způsobem nezajímala o placení jiných dluhů, což souvisí i stran nevyžádání si většího počtu výpisů či dokladů, z nichž by byla patrná výše jeho výdajů. Žalobkyně toliko vycházela z výpisu z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek, což lze hodnotit jako kusé zjištění. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy tuto povinnost řádně nesplnila, ač k jistému postupu a prověřování z její strany došlo, avšak z pohledu soudu zcela nedostatečnému a neskýtající záruku obezřetnosti a odborné péče.
12. S ohledem na to, že je výše uvedená úvěrová smlouva absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 13 000 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru ( 15 000-2 000). Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Tím, že dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 27. 1. 2024, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky nejpozději do 26. 1. 2024. Proto soud žalobkyni přiznal pouze právo na zaplacení částky 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalovaného a neúspěchu žalobkyně byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu.
14. Lhůta k plnění je stanovená podle ustanovení § 160 o. s. ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.