Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 358/2024-54
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 16 688,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, co do částky 437,1 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 437,1 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a částky 1 250,96 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 801,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, co do částky 437,1 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 437,1 Kč od 5. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a částky 1 250,96 Kč, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 801,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 16 688,06 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 8. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatky v celkové výši 138,60 Kč Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 5. 9. 2023 do 4. 12. 2023. K prokázání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalované a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ní související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaná dala svůj souhlas. Žalovaná nevrátila ničeho.
2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.
3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná žije sama, kdy výše jejího čistého měsíčního příjmu činí 24 129 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 3 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 11 000 Kč, ostatní ne/zbytné výdaje činí 3 000 Kč.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 0,866 % denně, s poplatky ve výši 3,66 Kč denně za službu Anonymizováno Anonymizováno – odklad splátek až o 60 dní, poplatkem 165 Kč za expresní vyplacení a poplatek 0,96 Kč denně za informační SMS servis. Splatnost dluhu byla smluvena na den 26. 1. 2025.
7. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 4. 2. 2025 bylo zjištěno, že na účet žalované byla dne 5. 8. 2023 připsána částka 4 000 Kč od žalobkyně a dne 7. 8. 2023 připsána částka 11 000 Kč od žalobkyně.
8. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky do 26. 1. 2025. Žalovaná žije sama, s neověřeným měsíčním příjmem 24 129 Kč a neověřenými výdaji ve výši 17 500 Kč. Žalobkyně žalované dne 5. 8. 2023 poskytla částku 4 000 Kč a dne 7. 8. 2023 částku 11 000 Kč.
9. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva o úvěru jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku.
10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 občanského zákoníku, proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
15. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
16. V dané věci žalobkyně předložila soudu výpis o posouzení úvěruschopnosti. Vyplývá z něho výše čistého měsíčního příjmu žalované, aniž by však bylo uvedeno, z čeho žalovaná tento příjem čerpá, zda a kde je žalovaná zaměstnána, zda má tento příjem na dobu určitou či neurčitou. Zároveň není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem žalovaná svůj příjem doložila. Pravidelné měsíční výdaje ve výši 17 500 Kč pak žalobkyně rovněž nepřezkoumala, kdy se sice jedná o reálnou výši, která by mohla odpovídat realitě, nicméně je stejně dobře možné, že žalovaná má výdaje podstatně vyšší. Ani výdaje žalované nebyly žalobkyní zjištěny a řádně ověřeny např. z nájemní smlouvy, výpisu z účtu...
17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. spisová značka, č.j. incidenční spisová značka, rozsudek Krajského soudu v adresa č.j. incidenční spisová značka, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. spisová značka.
18. Uzavřená smlouva o úvěru je proto neplatná.
19. S ohledem na neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.
20. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
21. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze jistinu dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.
22. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit jistinu představující poskytnuté peněžní prostředky, a to ve výši 15 000 Kč, neboť žalovaná dosud žalobkyni nevrátila ničeho.
23. Ve zbylé části soud žalobu zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 801,6 Kč, přičemž tato částka představuje 80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90 % a úspěchu žalované v rozsahu 10 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 688,06 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.