Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

71 Co 224/2024-221

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0

sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0

Adresa zainteresované osoby 1/0

o výživné zletilého dítěte

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. června 2024, č. j. -199,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku

- pokud jím byl žalovaný zavázán platit žalobkyni na výživném s účinností od 1. 6. 2019 částku 700 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2021 částku 800 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2022 částku 1.200 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2023 částku 1.500 Kč měsíčně, potvrzuje,

- ve zbývající části odstavce I. a dále v odstavci II. výroku mění takto:

Návrh žalobkyně na výživné nad rámec výživného přiznaného v odstavci I. výroku se zamítá.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od 1. 6. 2019 do 31. 12. 2024 částku 73.300 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavci I. výroku- pokud jím byl žalovaný zavázán platit žalobkyni na výživném s účinností od 1. 6. 2019 částku 700 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2021 částku 800 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2022 částku 1.200 Kč měsíčně a s účinností od 1. 1. 2023 částku 1.500 Kč měsíčně, potvrzuje,- ve zbývající části odstavce I. a dále v odstavci II. výroku mění takto:Návrh žalobkyně na výživné nad rámec výživného přiznaného v odstavci I. výroku se zamítá.Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na dlužném výživném za období od 1. 6. 2019 do 31. 12. 2024 částku 73.300 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného platit žalobkyni výživné s účinností od 1. 6. 2019 ve výši 700 Kč měsíčně, od 1. 1. 2021 ve výši 800 Kč měsíčně, od 1. 1. 2022 ve výši 1.800 Kč měsíčně a od 1. 1. 2023 ve výši 3.000 Kč měsíčně (odstavec I. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni dlužné výživné ve výši 98.500 Kč ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku), nad rámec přiznaného výživného zamítl žalobu žalobkyně (odstavec III. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení (odstavec IV. výroku) a rozhodl, že se České republice nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (odstavec V. výroku).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že manželství rodičů žalobkyně bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2022 v nepřítomnosti manžela, který se bez omluvy nedostavil. Dne 17. 6. 2020 ukončila žalobkyně studium na gymnáziu maturitní zkouškou a od 18. 9. 2020 do 22. 11. 2021 studovala na Anonymizováno. Od září 2021 nastoupila do 1. ročníku Anonymizováno, kde studuje dosud. Její příjem představuje výživné od matky ve výši 5.000 Kč a přídavky na dítě ve výši 1.580 Kč. Žalovaný pobírá invalidní důchod a od roku 2022 příspěvek na bydlení. Od roku 2017, kdy účastníci nebydlí ve společné domácnosti, nepřispěl žalovaný na výživu žalobkyně žádnou částkou.

3. Okresní soud dospěl k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná. Vypracovaným znaleckým posudkem bylo zjištěno, že žalovanému byl přiznán invalidní důchod, pokles míry jeho pracovních schopností je v rozsahu 40 % a je tak práce schopen. Okresní soud vycházel pouze z listinných dokladů založených ve spise, když žalovaný na výzvu soudu k doložení osobních a majetkových poměrů nereagoval a k nařízeným jednáním se opakovaně nedostavoval. Nárok žalobkyně na výživné neshledal v rozporu s dobrými mravy, jak namítal žalovaný, když poukazoval na vzájemné vztahy mezi účastníky. Byl to žalovaný, který slovně žalobkyni napadal, a i jeho další chování nesvědčí o otcovské péči, kterou by měl zastávat. Tímto došlo k narušení vztahů mezi rodičem a dítětem. Okresní soud přihlédl k finančním poměrům žalovaného, jakož i k jeho zdravotnímu stavu a výživné stanovil v nižším rozsahu, než stanoví doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti. Za období od 1. 6. 2019 do 31. 12. 2020 stanovil výživné ve výši 700 Kč, což představuje 10 % příjmů žalovaného v podobě invalidního důchodu. Za rok 2021 stanovil výživné ve výši 800 Kč, když došlo k navýšení invalidního důchodu. V roce 2022 došlo 3x k navýšení výše pobíraného invalidního důchodu na straně žalovaného a rovněž začal pobírat příspěvek na bydlení v průměrné výši 6.796 Kč. Z tohoto důvodů stanovil okresní soud výživné ve výši 1.800 Kč, což představuje 11,5 % z celkového příjmu žalovaného. Od roku 2023 poté navýšil výživné na částku 3.000 Kč měsíčně, když došlo opět k navýšení invalidního důchodu žalovaného a rovněž nadále pobíral příspěvek na bydlení v průměrné výši 11.987 Kč. Takto stanovené výživné představuje 13,8 % z příjmu žalovaného.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Poukazoval na svůj zdravotní stav, který mu znemožňuje vykonávat jakékoliv zaměstnání. V této souvislosti odkazoval na lékařské zprávy a odborné články týkající se onemocnění Anonymizováno. Pozastavoval se rovněž nad skutečností, že bylo jednáno za situace, kdy nemá advokáta ani opatrovníka, když jeho psychika je ovládána symptomy jeho chronické nemoci a bere Anonymizováno. Pokud pobírá příspěvek na bydlení, je tento účelově vázán a nemůže tak být přičítán k jeho příjmu. Absolvováním bakalářského studia ztratila žalobkyně statut studenta. Pokud žalobkyně absolvovala promoci, pak marně vyhlížel spolu se svým otcem o tomto oficiální sdělení, natož pak pozvánku. Žalobkyně sdílí společnou domácnost spolu se svým partnerem v samostatném bytě, tento ji vydržuje a platí vše podstatné, což nebylo vůbec zmíněno. Pokud by měl opatrovníka, navrhl by svědky k otázce živobytí a úhrad na straně žalobkyně. Požadoval vypracování nového znaleckého posudku, když ustanovená znalkyně je pro plicní onemocnění, kterým on netrpí. Vznesl rovněž námitku promlčení uplatněného nároku žalobkyně v rámci obecné tříleté promlčecí lhůty.

5. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného.

6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Dle ust. § 910 odst. 1 obč. zák. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

8. Dle ust. § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

9. Dle ust. § 913 odst. 1 obč. zák. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Dle ust. § 915 odst. 1 obč. zák. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

11. Dle ust. § 922 odst. 1 obč. zák. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

12. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu ohledně majetkových a výdělkových poměrů účastníků jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

13. Odvolací soud souhlasí rovněž s právním posouzením okresního soudu ohledně nároku žalobkyně na výživné ze strany žalovaného, nesouhlasí však s jeho přiznanou výši.

14. V úvodu je nutno uvést, že odvolací soud jednal přímo s žalovaným, který se na předvolání dostavil k nařízenému jednání. Pokud poukazoval na nutnost užívání velkého množství léků, a to včetně Anonymizováno, k dotazu výslovně uvedl, že je schopen chápat smysl jednání a samostatně vystupovat. Nebyl tak shledán důvod k ustanovení opatrovníka žalovanému. Pokud v odvolání namítal nedostatek právního zastoupení, z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému byl zástupce z řad advokátů ustanoven opakovaně. Vždy došlo k rozhodnutí o jejich zproštění funkce, kdy žalovaný nebyl ochoten akceptovat jejich právní rady. Z tohoto důvodu již k dalšímu ustanovení zástupce pro žalovaného nedošlo.

15. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně nadále studuje vysokou školu, soustavně se připravuje na své budoucí povolání a není tak schopna se sama živit. V souladu s ust. § 911 obč. zák. tak nadále trvá vyživovací povinnost žalovaného jako jejího otce. Jediným příjmem žalobkyně je výživné od matky ve výši 5.000 Kč a přídavek na dítě ve výši okolo 1.600 Kč. Nárok na výživné vůči žalovanému je tak zcela důvodný s ohledem na nezbytné základní životní potřeby žalobkyně. Vyživovací povinnost žalovaného trvá i za situace, kdy má zdravotní problémy, které soudy nikterak nezpochybňují s tím, že je nutno vycházet z jeho příjmů. Ohledně výše příjmů v podobě invalidního důchodu za předmětné období, odvolací soud v podrobnostech odkazuje na skutková zjištění okresního soudu. Za období od 1. 6. 2019 do konce roku 2021 odvolací soud souhlasí s výši výživného stanoveného okresním soudem. Jedná se o minimální částku, která nemůže pokrýt veškeré životní náklady žalobkyně, ale odpovídá schopnostem a výdělkovým možnostem žalovaného za toto období. K navýšení částky v roce 2021 došlo v souvislosti s navýšením příjmů žalovaného v podobě invalidního důchodu. Pokud žalovaný namítal, že je nucen hradit léky v souvislosti se svým zdravotním stavem, pak tuto skutečnost před okresním soudem nedoložil a běžné životné náklady je nucena hradit také žalobkyně.

16. Odvolací soud naopak nesouhlasí s přiznanou výši výživného ze strany okresního soudu za období od roku 2022 do budoucna, když přiznaná výše neodpovídá zjištěným možnostem a schopnostem žalovaného výživné v takové výši hradit. S žalovaným lze souhlasit, že pokud v tomto roce začal pobírat příspěvek na bydlení, jedná se o účelově určenou sociální dávku, kterou nelze bez dalšího započíst do jeho příjmů. Na druhou stranu je nepochybné, že v souvislosti s pobíráním tohoto příspěvku žalovanému klesly výdaje na bydlení a tuto skutečnost je nutno při stanovení výše výživného rovněž zohlednit. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný bydlí v rodinném domě ve vlastnictví svého otce, který se rovněž podílí na úhradě nákladů na společné bydlení. Za situace, kdy v roce 2022 žalovaný pobíral invalidní důchod v průměrné výši 8.973 Kč, má odvolací soud za to, že jeho schopnostem a možnostem odpovídá hradit výživné v částce 1.200 Kč, což představuje zhruba 13,5 % jeho příjmu. Důvodem pro navýšení výživného za toto období byla jednak skutečnost, že došlo k růstu invalidního důchodu a jednak skutečnost, že žalovanému z větší části odpadly náklady na bydlení, které byly hrazeny z přiznaného příspěvku na bydlení. Ze stejných důvodů je správné přistoupit k dalšímu navýšení výživného od roku 2023. Odvolací soud od tohoto roku přiznal výživné ve větším rozsahu než v roce předcházejícím, když toto odpovídá jednak navýšení vypláceného invalidního důchodu a jednak navýšení příspěvku na bydlení, což opět snížilo nezbytné náklady na bydlení na straně žalovaného.

17. Nedůvodná je námitka žalovaného ohledně promlčení nároku žalobkyně. Dle ust. obč. zák. se právo na výživné nepromlčuje, promlčují se pouze práva na jednotlivá opětující se plnění. Žaloba byla podána v květnu 2022 a dle ust. lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpět, tj. od června 2019.

18. Odvolací soud souhlasí s posouzením námitky žalovaného ohledně rozporu nároku žalobkyně na výživné s dobrými mravy a v tomto rozsahu pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Žalovaná ze společné domácnosti odešla v souvislosti s rozchodem svých rodičů, kdy se jako nezletilá odstěhovala společně s matkou. Vztahy mezi účastníky byly konfliktní a za této situace nelze žalované klást k tíži, že s žalovaným nevyhledává kontakt a tento stav není zapříčiněn jen z důvodů ležících na straně žalovaného.

19. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaného, že žalobkyně žije v bytě se svým přítelem, když tento nemá vůči žalobkyni vyživovací povinnost, žalobkyně nadále řádně studuje a žalovaný jako otec je povinen plnit svou rodičovskou povinnost. S ohledem na trvající vysokoškolské studium, kterým se žalobkyně připravuje na své budoucí povolání, nelze po ní spravedlivě požadovat, aby si zajišťovala pravidelný příjem například formou brigád.

20. Z těchto důvodů odvolací soud dle ust. a rozsudek okresního soudu dílem potvrdil jako věcně správný a dílem změnil, co do výše přiznaného výživného tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Nad rámec přiznaného výživného v potvrzující části výroku, byl nárok zamítnut. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku, odvolací soud nově vyčíslil dlužné výživné za dobu od 1. 6. 2019 do měsíce prosince 2024 s tím, že dlužnou částku zavázal žalovaného zaplatit ve lhůtě 1 měsíce.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. , když s ohledem na výši požadovaného a přiznaného výživného, byl žalovaný z větší části úspěšný a žalobkyně by byla povinna hradit jeho náklady řízení. Ve vztahu k žalobkyni aplikoval odvolací soud ust. , když tato je studentkou, nemá vlastní pravidelný příjem, je odkázána na výživné od rodičů, kterého se ve vztahu k žalovanému musela domáhat právě touto žalobou. Za této situace je namístě povinnost nahradit náklady řízení nepřiznat, když ze spisu nevyplývají žádné náklady, které by vznikly osobně žalobci a odměna ustanoveným zástupcům byla uhrazena ze strany státu. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

22. S ohledem na skutečnost, že na straně obou účastníků byly splněny podmínky pro jejich osvobození dle ust. , nebyla dle ust. žádnému z účastníků uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. a , když každý z účastníků byl úspěšný pouze částečně, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.