Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 130/2024-45

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 60 235,84 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 20 235,84 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z 60 235,84 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 5 424 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dalších 20 235,84 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z 60 235,84 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 5 424 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 60 235,84 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně Multitude Bank p.l.c. byla dne 6. 3. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 60 235,84 Kč. Úvěr byl poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného č. č. účtu. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 6. 7. 2024, žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky ode dne následujícího po splatnosti dluhu do zaplacení.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. -30, aby do 15 dnů od doručení sdělila, kdy a v jaké částce byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru, kolik žalovaný zaplatil na svůj závazek ze smlouvy o úvěru a jak tyto platby žalobkyně započítala. Dále nechť sdělí, z jakých konkrétních položek sestává žalovaná částka, tedy v jaké výši je požadována dlužná jistina, úrok, poplatky či smluvní pokuta. Jde-li o úrok, poplatky či smluvní pokutu, tak nechť dále sdělí, za jaké období a z jaké částky jistiny byly počítány. Současně soud vyzval žalobkyni, nechť doloží potvrzení o poskytnutí úvěru žalovanému a dále faktury, kterými byly žalovanému účtovány aktuální dlužné částky. Dále soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení v žalobě ohledně skutečnosti, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvou, výplatními páskami, lustrací v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Dne 29. 1. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že žalovanou částku tvoří nezaplacená jistina úvěru ve výši 40 000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 6. 3. 2024 v částce 8 000 Kč a v částce 32 000 Kč), náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) a úrok ve výši 19 485,84 Kč. Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy nezaplatil nic. Žalobkyně současně doplnila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaný dal uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.

4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“).

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 6. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně Multitude Bank p.l.c. se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně. RPSN činilo 299,98 %. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru s úrokem nebo splátkami ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Pro případ prodlení bylo sjednáno, že věřitel může po žalovaném požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Tytéž informace pak vyplynuly i zy nazvané jako standartní informace o spotřebitelském úvěru. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně.

8. Podle potvrzení o externí výplatě a potvrzení o provedených platbách právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč dne 6. 3. 2024 a ve výši 32 000 Kč dne 7. 3. 2024 převodem na účet specifikovaný v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Dle sdělení právnická osoba. je majitelem tohoto účtu žalovaný.

9. Z faktury ze dne 6. 7. 2024 bylo zjištěno, že dluh žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně činil 60 396,88 Kč a sestával ze součtu výběrů ve výši 40 000 Kč, tří nákladů na upomínání po 250 Kč a úroku ve výši 19 646,88 Kč.

10. Z platební bilance se podává, že žalovaný je žalobkyni dlužen částky uvedené v žalobě, resp. jejím doplnění. Žalovaný na svůj závazek z úvěrové smlouvy nic nezaplatil.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, dodatku č. hodnota a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.

12. Z oznámení ze dne 14. 8. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení žalované pohledávky.

13. Z výzvy ze dne 14. 8. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení žalované částky s upozorněním, že v opačném případě bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla odeslána žalovanému dne 14. 8. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.

14. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 6. 3. 2024 úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč. Poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 146,949 % ročně se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč. Žalovaný na svůj dluh nic nezaplatil. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

13. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle a následujících , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 6. 3. 2024 a 7. 3. 2024 peněžní prostředky v celkové výši 40 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 6. 3. 2024. Zjištěno však ani přes výše popsané poučení soudu nebylo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila svou povinnost stanovenou v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumala schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr. Žalobkyně sice na výzvu soudu obecně sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného původní věřitel posuzoval s tím, že současně žalovaného lustroval v popsaných databázích. Nicméně žalobkyně nekonkretizovala, z jakých příjmů či výdajů úvěruschopnost žalovaného původní věřitel posuzoval, a současně ani soudu nedoložila žádné potvrzení o tom, že žalovaným uváděné osobní, majetkové či výdělkové poměry žalovaného před poskytnutím úvěru původní věřitel ověřil (např. pracovní smlouvou, výpisy z účtu či výplatní páskou, jak bylo příkladmo konkretizováno ve výzvě soudu ze dne 8. 11. 2024) a dále že by ověřovala platební morálku žalovaného lustrací v jí uváděných databázích. Přitom je nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

23. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný na svůj dluh nezaplatil žádnou částku. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.

24. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný nesplatil nic. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit 40 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z. Soud proto ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 40 000 Kč.

25. Ve zbývající části ohledně 20 235,84 Kč s příslušenstvím soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

26. Žalobkyně zaplatila za podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 410 Kč. Vzhledem k tomu, že soud elektronický platební rozkaz nevydával, postupoval podle položky 2 bodu 2. Sazebníku a žalobkyni doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku z žalované částky 60 235,84 Kč do výše 3 012 Kč. Soud proto žalobkyni uložil ve výroku III. povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Svitavách nedoplatek soudního poplatku ve výši 602 Kč.

27. Ve sporu byla částečně úspěšná žalobkyně a má dle právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 40 000 Kč (66 % žalované částky) a pro 20 235,84 Kč byla žaloba zamítnuta (34 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (66 % - 34 %), má žalobkyně právo na zaplacení 32 % účelně vynaložených nákladů.

28. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 410 Kč, doměřovaným soudním poplatkem ve výši 602 Kč, odměnou ve výši 10 620 Kč za 3 úkony právní služby (. , ve znění účinném do 31. 12. 2024) za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podaní návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu po 3 540 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle citované vyhlášky. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21% DPH činí částku 16 951,20 Kč. Z takto vypočtené výše nákladů řízení žalobkyni přísluší 32 %, tj. částka 5 424 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám jejího zástupce ( ).

29. Lhůtu k plnění soud stanovil dle na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se její splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0311013024.

V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.