Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 383/2024-124
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
sídlem Adresa žalobkyně,
zastoupené Jméno Zástupce, advokátem,
sídlem Jméno advokáta/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno,
proti
žalovanému:Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A,
trvale bytem Adresa žalovaného A,
o zaplacení částky 54 278,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 259,29 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 018,91 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 209,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 937 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 54 278,2 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 16,9 % ročně jdoucím z částky 49 219,2 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 259,29 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 018,91 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 209,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 937 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 54 278,2 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 16,9 % ročně jdoucím z částky 49 219,2 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 10. 2024 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 54 278,20 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba., IČ: IČO) a žalovaným byla dne 2.2.2023 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně se sjednaným úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách v dohodnuté výši. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil částku 18 239,71 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru (dle žaloby ve znění jejího doplnění ze dne 20.12.2024 čerpáno celkem 52 499 Kč) tak činí 34 259,29 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 2.2.2023 ve spojení se smluvními podmínkami, ceníkem, obratovou historií a Detailem zadané podezřelý výraz vzal soud za prokázáné, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně ve výše uvedený den smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta částka celkem 52 499 Kč. Žalovaný dosud na splátkách úvěru právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze 18 239,71 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 34 259,29 Kč žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, popř. žalobkyni dosud nevrátil. Předmětná pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.7.2024 platně postoupena na nynější žalobkyni.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.
8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
9. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor jméno FO, Anonymizováno Anonymizováno: adresa). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. spisová značka). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ).
14. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného v rámci žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v němž byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Ze Žádosti o revolvingový úvěr (Detail zadané podezřelý výraz) soud zjistil, že žalovaný v této uvedl svůj průměrný čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč s tím, že je zaměstnán jako zaměstnanec u společnosti právnická osoba., je vyučen, ženatý, bydlí v družstevním bytě, počet členů v domácnosti dosahuje 3, z toho 1 bez příjmu. Žalovaným uvedený příjem ve výši 25 000 Kč původní věřitel ověřil z výpisů z účtu žalovaného, ze kterého vyplývají příchozí úhrady od zaměstnavatele společnosti právnická osoba. (27 032 Kč dne 14. 4. 2023, 27 056 Kč dne 15. 3. 2023, 28 552 Kč dne 15. 2. 2023, 30 147 Kč dne 13. 1. 2023, 30 649 Kč dne 15. 12. 2022, 23 178 Kč dne 15. 11. 2022 a 24 770 Kč dne 14. 10. 2022). V listin ě Posouzení úvěruschopnosti klienta je dále tvrzeno, že původní věřitel žalovaného lustroval s negativním výsledkem v Insolvenčním rejstříku, dále ověřil z informací z CBCB předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů zjistil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Dále se v listin ě Posouzení uvádí, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč, původní věřitel proto stanovil životní výdaje žalovaného na základě jiných sdělených dat v kombinaci s interními informace původního věřitele včetně statistických údajů. Pokud jde o závazky žalovaného, původní věřitel dotazem do CCB a vlastního systému zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti další poskytnuté úvěry, a to kromě předmětného revolvingového úvěru také spotřební úvěr se splátkou 9 790 Kč a kreditní kartu splátkovou s limitem 78 000 Kč a s orientační splátkou 2 340 Kč. Je tvrzen a doložen, a to výpisy z účtu žalovaného příjem ze zaměstnání žalovaného. Naproti tomu není tvrzeno ani dokládáno, že byly ověřeny výdaje žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr („Detail zadané podezřelý výraz“) neuvedl žádné výdaje a původní věřitel výdaje nezjišťoval ani neověřoval, stanovil výdaje dle modelu. Použití statistických údajů přitom nenahrazuje povinnost zjistit relevantní skutečnosti týkající se konkrétního spotřebitele, tyto mohou být využity pouze pro ověření údajů tvrzených spotřebitelem. Není tvrzeno ani dokládáno, že byly ověřovány registry jako NRKI či SOLUS. Žalobkyně nedostatečně zjistila skutečné výdaje žalovaného, nezkoumala řádně schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, ačkoliv sama zjistila, že žalovaný v době úvěrové žádosti již měl sjednané i jiné úvěry.
15. Z těchto podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) zápůjčku - spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.
16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinentuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 34 259,29 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. V částce 34 259,29 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
18. Žalobkyni se při jednání dne 27.2.2025 dostalo poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z výpisů z účtu žalovaného o výši mzdy žalovaného při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč. Žalobkyně ani k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2 ,3 o.s.ř. , aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne 20.8.2024, č.j. spisová značka nerozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,, pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.
20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , když obě strany měly procesní úspěch ve věci v obdobném rozsahu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.