Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 349/2024-71
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou, ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 25 553,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 684 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 684 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 869,86 Kč, kapitalizovaného úroku vzniklého za dobu od 15. 12. 2022 do 15. 11. 2023 z částky 20 000 Kč ve výši 7 853 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 18 944,99 Kč od 16. 11. 2023 do 27. 6. 2024 a z částky 14 260,99 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 684 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 684 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 20 869,86 Kč, kapitalizovaného úroku vzniklého za dobu od 15. 12. 2022 do 15. 11. 2023 z částky 20 000 Kč ve výši 7 853 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 18 944,99 Kč od 16. 11. 2023 do 27. 6. 2024 a z částky 14 260,99 Kč od 28. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 553,86 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 111,33 % ročně splácet ve sjednaných splátkách. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Do data zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku 15 316 Kč. V důsledku prodlení žalovaného proto došlo k datu 15. 11. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru (poskytnutými peněžními prostředky žalované ve výši) ve výši 18 944,99 Kč, smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení, od zesplatnění do dne uplatnění žaloby ve výši 5 209,87 Kč, a nesplaceným poplatkem za upomínky ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, a činí tak celkem 25 553,86 Kč. Dále uplatnila kapitalizovaný úrok ve výši 111,33 % p.a. od prodlení do zesplatnění ve výši 7 853 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka, a to dne 24.6.2024.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně, který se z jednání omluvil. Žalovaný se k jednání nedostavil a nijak se neomluvil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, smluvních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 59 850 Kč, zápůjční úroková sazba činila 111,32 %. Žalovaný se zavázal zaplatit v 30 měsíčních splátkách ve výši 1 995 Kč. Dle potvrzení o provedení tuzemské platby vystaveného banka. byla částka 20 000 Kč vyplacena dne datum na účet žalovaného č. ú. č. účtu, uvedený ve smlouvě. Dle úvěrové zprávy NRKI-BRKI ze dne datum měl žalovaný tři existující splátkové úvěry s celkovou výší měsíčních splátek 8 342 Kč (nesplacený zůstatek nejvyššího úvěru činil 66 180 Kč), byla odmítnuta 1 žádost o úvěr a jedna žádost o vydání karty. Dle výpisu z účtu za měsíc listopad 2022 došlo na účet hodnota Kč a finanční prostředky z úvěru od společnosti právnická osoba ve výši hodnota Kč. Dle mzdového lístku za měsíc říjen 2022 činil čistý příjem žalovaného hodnota Kč. Dopisy ze dne 2. 8. 2023, ze dne 17. 8. 2023, 29. 8. 2023 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 20. 11. 2023 žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný ke dni 15. 11. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě do 20. 12. 2022. Dopisem ze dne 24. 6. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky zástupcem žalobkyně ve lhůtě do 9. 7. 2024. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 24. 6. 2024.
4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak toto posouzení se soudu jeví jako formální. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného bylo zřejmé, že žalovaný hospodaří za pomoci úvěru. Též informace z nebankovního systému byla upozorněním, že úvěruschopnost měla být prověřována pečlivěji, s ohledem na odmítnuté žádosti o úvěr a kartu. Žalovaný byl značně zadlužen, když měl tři úvěry. Zejména pak z žádného důkazu není patrno, že by žalobkyně prověřovala též výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a pokud jde o příjmy, ověřila je z jediného mzdového lístku žalovaného. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně, když z předložených dokladů vyplývají důvodné pochybnosti o možnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud jí tak nemohl poskytnout poučení dle ust. 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku .) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný e smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a zaplatil částku 15 316 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení žalovaného 4 684 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Mezi účastníky pak nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit jistinu. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 6. 2024 odeslanou na adresu žalovaného dle podacího lístku téhož dne. Podle ust. § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podacím lístkem bylo prokázáno, že výzva právního zástupce žalobkyně byla odeslána dne 24. 6. 2024. Má se za to, že doručena byla 27. 6. 2024, přičemž lhůta k plnění byla v této výzvě stanovena do 9. 7. 2024. Lze tak uzavřít, že ke dni 10. 7. 2024 byl žalovaný s plněním v prodlení. Důsledně tomu pak ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
5. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
6. Lhůtu k zaplacení nároku soud stanovil třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. , když v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí (exekuci).