Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 378/2024-48
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 10 571,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 664,38 Kč od 3. 3. 2023 do 11. 4. 2024 a kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a částky 571,6 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 004 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 664,38 Kč od 3. 3. 2023 do 11. 4. 2024 a kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a částky 571,6 Kč, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 004 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 10 571,60 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Emma´s credit s. r. o. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 31. 1. 2023 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím, a to poplatkem v částce 4 290 Kč, nejpozději do 2. 3. 2023. Žalovaný nevrátil ničeho. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu smluvní pokuty v částce 571,60 Kč, která je spočítána ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 3. 3. 2023 do 29. 4. 2023.
K úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru měla k dispozici žalovaným vyplněné údaje v žádosti o úvěr, ve které uvedl číslo svého občanského průkazu, jakož i další údaje, údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. Žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr měsíční příjem ve výši 68 333 Kč, když pracoval jako OSVČ a jeho měsíční výdaje činily 9 100 Kč (2 600 Kč splátka jiných nebankovních úvěrů a 6 500 Kč náklady na bydlení).
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 31. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit jednou splátkou do 30 dnů.
4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím úvěru právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že pracuje jako OSVČ, měsíční příjem má 68 333 Kč, výdaje 9 100 Kč, z toho 2 600 na nebankovní úvěry a 6 500 Kč na náklady na bydlení.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na postoupení pohledávky za žalovaným.
6. Z výzvy ze dne 12. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před pohrůžkou žaloby.
7. Soud dospěl k tomuto závěru ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázala jej do 30 dnů vrátit, přičemž žalovaný čerpal úvěr v plné výši a nevrátil ničeho. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným uvedených údajů o příjmech a výdajích, které neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splacením dluhu vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaný dluh neuhradil.
8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
9. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.
13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů, přičemž tyto nikterak neověřila. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně naprosto rezignovala na ověření údajů ohledně příjmů a výdajů žalovaného.
14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, usnesení Vrchního soudu v Anonymizováno sen. zn. spisová značka, č.j. incidenční spisová značka, rozsudek Krajského soudu v adresa č.j. incidenční spisová značka, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka či rozsudek Krajského soudu v Anonymizováno č. j. spisová značka, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.
15. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně vycházela při zjištění výdajů žalovaného pouze z údajů sdělených žalovaným, kdy příjmy a výdaje neověřila vůbec, nepostupovala žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, a to zvláště za situace, kdy žalovaný uvedl pouze náklady na bydlení 6 500 Kč, které jsou v roce 2023 velice nízké a splátky jiných úvěrů. Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši výdajů žalovaného, a nespokojila se pouze s jeho sdělením.
16. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinný hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinný hradit úrok z prodlení.
18. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 004 Kč, přičemž tato částka představuje 89 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 5,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 571,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.