Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 182/2024-45
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
adresou trvalého pobytu adresa
o zaplacení 91.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení 91.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12,75 % jdoucím z částky 91.000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1.000 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 91.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12,75 % jdoucím z částky 91.000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1.000 Kč se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 91.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.000 Kč a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 91.000 Kč od 6. 10. 2024 do zaplacení. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 9. 5. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 91.000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 4. 2024. Protože žalovaný přes několik upomínek splátku neuhradil, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 21. 9. 2024.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 . Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021 -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
9. Soud ve věci nařídil jednání, a ještě před tím informoval žalobce o tom, že předmětem jednání bude i otázka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Soudního jednání se ani žalobce ani žalovaný nezúčastnili.
10. Předně, soud z provedených důkazů nezjistil, že by účastníci vůbec uzavřeli tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru (jež byla předložena žalobcem a je založena na č. l. 12-16 soudního spisu), neboť na smlouvě chybí podpis žalovaného. Nicméně, i pokud by předložená smlouva uzavřena byla, v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného.
11. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil pouze listin u nadepsanou jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která tvořila přílohu smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz č. l. 16 p. v. – 19 soudního spisu). Z tohoto dokumentu vyplývá, že žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl svůj průměrný příjem ve výši 27.490 Kč, náklady na bydlení ve výši 3.000 Kč a jednorázový závazek u právnická osoba ve výši 10.000 Kč. Žalobce však neprokázal, že by tyto údaje jakkoliv ověřoval. Měsíční výdaje na bydlení ve výši 3.000 Kč se přitom zcela vymykají běžné zkušenosti. Žalovaný navíc musí mít bezpochyby také další výdaje na živobytí, které nebyly nijak zohledněny ani zkoumány. Z lustrace v registru platebních informací (CRIF, viz č. l. 17 soudního spisu), vyšel žalovaný jako extrémně rizikový klient. Ani tato informace nevedla žalobce k jakémukoli zkoumání reálných příjmů a výdajů žalovaného nebo stavu jeho dosavadních závazků. Naopak žalobce mu při vědomí této extrémní rizikovosti poskytl úvěr za podmínek, jež soud shledává v rozporu s dobrými mravy; podle podmínek smlouvy měl totiž žalovaný nejprve uhradit 11 splátek po 9.100 Kč na úroky, a teprve s poslední dvanáctou splátkou úroků opět ve výši 9.100 Kč měl současně splatit i jistinu ve výši 91.000 Kč (viz též Předsmluvní informace na č. l. 7-10 soudního spisu a tabulku umoření na č. l. 10 soudního spisu).
12. Z žádného z důkazů provedených při jednání nevyplynulo, že by žalobce jakýmkoliv hodnověrným způsobem prověřil reálné příjmy, výdaje a závazky žalovaného pro účely posouzení úvěruschopnosti, navíc za situace, kdy poslední splátka měla činit 100.100 Kč. I pro případ, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva, nelze než uzavřít, že žalobce při sjednávání smlouvy nevěnoval řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Smlouva by tudíž byla i tak absolutně neplatná.
13. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce poskytl žalovanému podle čl. 4.3 smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 20.910 Kč (viz výpis z internetového bankovnictví žalobce na č. l. 24 soudního spisu a potvrzení banky na č. l. 40 soudního spisu). Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný na dluh zaplatil celkem 100.100 Kč (jedenáct splátek po 9.100 Kč, viz také tabulku umoření na č. l. 10 soudního spisu). Protože žalovaný zaplatil žalobci více, než se mu dostalo, nelze věc posoudit ani jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 a násl. o. z. Soud zde doplňuje, že částka 70.090 Kč, kterou podle úvěrové smlouvy a též výpisu z účtu na č. l. 23, nemůže být posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, neboť ji na základě neplatné smlouvy vyplatil žalobce sám sobě.
14. Soudu proto nezbylo, než aby s odkazem na shora uvedené skutečnosti žalobu v celém rozsahu zamítl.
15. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. náleželo procesně úspěšnému žalovanému, tomu však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto o právu na náhradu nákladů řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.