Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 14/2025-66
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 22 940 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a částky částka se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet tituly před jménem jméno FO, advokátky se sídlem v adresa.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částky , částka, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem v , adresa, .IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka s 12,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka a dále částku smluvní pokuty ve výši částka. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, když celková výše úvěru činila částka, s tím, že dodatkem ke smlouvě o navýšení úvěrového limitu byla navýšena na částku částka, přičemž žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr neuhradila žádnou částku, došlo dne datum k zesplatnění úvěru. Žalobkyni tak vznikl i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky dlužné jistiny úvěru ve výši částka a rovněž i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který byl nedílnou součástí úvěrové smlouvy, a to v celkové uplatněné výši částka. V důsledku prodlení žalované této dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Za období od datum do datum smluvní pokuta z dlužné částky částka činí celkem částka. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
právnická osoba jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a z jejího dodatku o navýšení úvěrového limitu, které byly uzavřeny mezi žalobkyní jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše úvěrového limitu částka formou bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, a to na specifikovaný bankovní účet žalované. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni celkovou částku k úhradě tak, že úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení úvěrové smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byl předložený sazebník poplatků. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila v případě řádného splácení 5514 %. Pro případ prodlení žalované s placením jakékoliv splátky byl předmětnou smlouvou sjednán závazek žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Současně se pak žalovaná zavázala nahradit žalobkyni v případě svého prodlení účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky ve výši stanovené sazebníkem poplatků, přičemž pro případ, že by žalovaná nezaplatila závazek, s jehož úhradou by byla v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy žalobkyně, bylo smlouvou ujednáno, že se stává celý úvěr okamžitě splatným.
4. Předloženými potvrzeními o provedených platbách žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne datum na bankovní účet č. č. účtu, specifikovaný v úvěrové smlouvě jako účet žalované, postupně částku úvěru v celkové výši částka.
5. Předloženým dopisem ze dne datum, odeslaným na elektronickou adresu žalované e-mail, uvedenou v úvěrové smlouvě, žalobkyně doložila, že žalované oznámila, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek žalovanou došlo v souladu s obsahem předmětné smlouvy s okamžitou platností k zesplatnění úvěru a žalovaná tak byla vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky ve výši částka ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Žalovaná však neměla dle tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení relevantním způsobem nijak zpochybněno, z titulu výše uvedené smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byla k zaplacení vyzývána i předžalobní výzvou, vyhotovenou právní zástupkyní žalobkyně dne datum, jak bylo v řízení rovněž prokázáno.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na žalobkyní jednostranně stanovenou pevnou výši měsíčního úroku z úvěru (40 %, tj. 480 % ročně) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.
9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 40 % měsíčně hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (činící maximálně několik desítek % ročně). Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela), nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit v jejím celku jako absolutně neplatnou (§ 580 odst. 1 o. z.). V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutích č. j. 25 Co 127/2018 -76 ze dne datum, č. j. 25 Co 292/2018 -68 ze dne datum, č. j. 25 Co 293/2018 -58 ze dne datum apod.
10. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že uzavřená smlouva v celém svém kontextu nastoluje v rozporu se zásadou ochrany práv spotřebitele, která má své vyjádření především v příslušných ustanoveních o. z. a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, která je tak významnou, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru druhé smluvní straně neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by tato zcela na její podmínky nepřistoupila.
11. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, ve znění jejího dodatku, pro rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Na účet žalované byla žalobkyní postupně poskytnuta částka částka, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, které nebylo v řízení nijak vyvráceno, vyplývá, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyni nezaplatila vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na vrácení celé poskytnuté úvěrové jistiny ve výši částka. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci bylo soudu jako první prokazatelná výzva k plnění předloženo oznámení o zesplatnění ze dne datum, kterým byla žalované poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů od doručení. Toto oznámení bylo žalované prostřednictvím elektronické pošty odesláno téhož dne datum (pátek). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva k plnění doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (středa). Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula dnem datum (pondělí) a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky částka s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , účinným od datum. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
12. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl platně sjednán.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě měla žalobkyně ve věci neúspěch pouze v relativně malé části, a proto jí soud přiznal plnou náhradu jejích účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce částka, sestávajících ze soudního poplatku v souhrnné výši částka (již zaplacený poplatek ve výši částka + doplatek poplatku dle výroku IV. tohoto rozsudku ve výši částka), ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném do datum, v celkové částce částka (3 x částka) a ze 3 režijních paušálů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po datum, jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 7 C 15/2025 , a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částka. Pro úhradu uložené částky, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. povinna zaplatit advokátce žalobkyně, pak byla opět stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
14. V posuzované věci soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jakožto navrhovatelku stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši částka podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku částka. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši částka. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.