Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 377/2024-42
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 102 416,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 92 627,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 92 627,25 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 9 789,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 127,25 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 620,3 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 92 627,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 92 627,25 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 9 789,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 127,25 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 17 620,3 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 102 416,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 94 127,25 Kč od datum. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen
právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. 2019_CZ_00167557, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 6,4 %. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.cz, kde žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně získala informace o úvěruschopnosti žalované z registru SOLUS, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalované byl předložen návrh na uzavření smlouvy o úvěru a tento návrh byl dne datum právní předchůdkyní žalobkyně akceptován. Finanční prostředky byly poskytnuty žalované bezhotovostně na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením splátek a v upomínce ze dne datum byla informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalované byla dne datum odeslána předžalobní upomínka. Předmětem návrhu tedy byla nesplacená jistina ve výši 94 127,25 Kč, smluvní úrok ve výši 8 289,12 Kč, které byly nejpozději splatné dne datum. Žalobkyně se případně po žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení, a to pro případ, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované, neboť se žalobkyně i žalovaná k jednání soudu nedostavily bez řádné a včasné omluvy, ač byly k jednání předvolány.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem by bylo poskytnutí úvěru č. Anonymizováno_CZ_Anonymizováno ve výši 101 500 Kč, když z toho částka 1 500 Kč představovala úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Shodného dne, tj. datum, byla žalovanou učiněna žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, která byla následně doplněna o údaje k žadateli, a to o údaje, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájmu a v domácnosti žije s další osobou s příjmem, ode dne datum je zaměstnána na dobu neurčitou. Dále bylo uvedeno, že příjem žalované činí 22 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy domácnosti jsou 15 000 Kč, žalovaná splácí úvěry ve výši 10 094 Kč, součet limitů kreditních karet představuje 11 000 Kč, má výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 2 000 Kč a ostatní pravidelné výdaje představují 1 000 Kč. K žádosti o úvěr byly žalované poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru s tím, že splátky jsou ve výši 1 503 Kč měsíčně, počínaje dnem datum, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1 500 Kč a celková výše úvěru tedy představuje částku 101 500 Kč /viz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 8, poučení o zpracování údajů v úvěrových registrech na č. l. 9, doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 10, návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 11 – 12, informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 13 spisu/. V době žádosti o úvěr splácela žalovaná tři úvěry, kdy se souhrnem jednalo o splátky ve výši 10 093 Kč a dále měla revolvingový úvěr. Tyto skutečnosti byly zjištěny lustrací ze systému SOLUS /viz údaje k žadateli na č. l. 26 – 29 spisu/. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru byl právní předchůdkyní žalobkyně dne datum akceptován s upozorněním na splátky ve výši 1 503 Kč /viz akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 14 spisu/. Žalovaná načerpala úvěr ve výši 101 500 Kč. Z toho se ve výši 100 000 Kč jednalo o úvěr a v částce ve výši 1 500 Kč se jednalo o poplatek za úvěrovou dokumentaci. Úvěr byl připsán na bankovní účet žalované /viz výpis z úvěru č. 1/2019 na č. l. 15, sdělení banky na č. l. 39 spisu/. Ke dni datum představoval konečný zůstatek jistiny částku ve výši 95 967,53 Kč s tím, že po splatnosti byla jistina ve výši 9 113,26 Kč, řádné úroky po splatnosti představovaly částku 4 369,45 Kč, úroky z prodlení částku ve výši 491,09 Kč a odložené úroky částku 3 579,97 Kč /viz výpis z úvěru č. 7/2021 na č. l. 16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou dopisem ze dne datum o tom, že se z důvodu prodlení s úhradou splátek rozhodla prohlásit úvěr za splatný a vyzvala žalovanou, aby uhradila dlužnou částku ve výši 104 789,23 Kč nejpozději do datum. Tuto výzvu odeslala žalované na tři různé adresy (vč. adresy pobytu a adresy pro doručování, které žalovaná uvedla v návrhu na uzavření smlouvy, a adresy bydliště uvedené v doplnění žádosti o poskytnutí úvěru), a to dne datum /viz oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dluhu na č. l. 19, oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dluhu na č. l. 19 p.v., oznámení o okamžité splatnosti úvěru a výzva k úhradě dluhu na č. l. 20, poštovní podací arch na č. l. 21, doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 10, návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 11 – 12 spisu/. Dopisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o tom, že uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jíž na žalobkyni postoupila pohledávky za žalovanou, které vyplývají ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22, poštovní podací arch na č. l. 23 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované před podáním žaloby dne datum výzvu k úhradě dlužné částky /viz výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 24, podací lístek na č. l. 25 spisu/.
5. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníků, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání neomluvila a nežádala ani o jeho odročení. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplněné této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 100 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, resp. ve výši 101 500 Kč vč. poplatku za poskytnutí úvěru, a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když o této skutečnosti žalovanou vyrozuměla. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Úvěrová smlouva však nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující vycházet pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě zcela rezignovala na řádnou kontrolu výdajů žalované. K tomuto bylo pouze v zákaznické kartě uvedeno, že měsíční odhadované výdaje žadatele jsou ve výši 5 500 Kč (výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 2 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč). V řízení však žalobkyně nijak netvrdila, že by tyto skutečnosti právní předchůdkyně ověřila na základě konkrétních podkladů, jakož že by ověřovala příjmy další osoby, která měla se žalovanou bydlet. Z údajů uvedených v žádosti vyplynulo, že žalovaná, jako žadatelka, uvedla své rodinné, pracovní a jiné poměry. Nebylo však prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala majetkovou situaci žalované, a to tedy pouze s výjimkou ověřování existence dalších závazků žalované a vynakládaných nákladů na splátky těchto závazků, kdy byly ověřeny tyto pravidelné výdaje ve výši 10 093 Kč měsíčně. Dále byla zjištěna existence karty s úvěrovým rámcem 11 000 Kč s tehdy aktuální zbývající částkou 15 882 Kč. Žádným relevantním způsobem však nebyla ověřována a blíže zkoumána výdajová stránky u žalované, a to zejména ve vztahu k nákladům vynakládaným za nájemní bydlení a za domácnost. Zkoumány pak nebyly žádné další případné běžné náklady. Ověřovány pak nebyly ani příjmy žalované, respektive nebyly takové skutečnosti prokazovány. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně ověřovala majetkovou situaci žalované, a to tedy pouze s výjimkou ověřování výdajů na splátky jiných závazků. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.
18. K otázce přezkumu posouzení úvěruschopnosti před podpisem úvěrové smlouvy a důsledku absolutní neplatnosti považuje soud za vhodné uvést, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. právě jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti poskytovatele totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech soud odkazuje např. na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129, v nichž se krajský soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ. Konstatoval, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako neplatnost absolutní. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/.
19. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaná povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesplacená dlužná jistina představovala částku ve výši 94 127,25 Kč. Ani přes přípis soudu nedoplnila, jaká konkrétní částka byla ze strany žalované zaplacena, ačkoliv tedy eventuálně požadovala, aby jí soud přiznal bezdůvodné obohacení z titulu finančních prostředků, které byly žalované v minulosti poskytnuty ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Současně bylo z provedeného dokazování patrné, že úvěr byl navýšen o částku ve výši 1 500 Kč, a to jako poplatek za poskytnutí úvěru. Pokud tedy z doloženého výpisu k září 2019 bylo zřejmé, že počáteční zůstatek úvěru byl evidován ve výši 101 500 Kč, ačkoliv žalované byly fakticky poskytnuty ,,jen“ finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, musel soud tuto skutečnost zohlednit. Jelikož tedy žalovaná při výpočtu zůstatku vycházela z vyúčtování, které bylo odvíjeno od počáteční částky vč. započítaného poplatku, soud požadovanou částku ve výši 94 127,25 Kč ponížil dále právě o částku ve výši 1 500 Kč, když se v této části žalovaná na úkor žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, bezdůvodně obohatit nemohla. Žalovanou tak nadále stíhá povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve výši 92 627,25 Kč (94 127,25 Kč – 1 500 Kč), o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatila. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty, která byla žalované pro zaplacení dlužné částky poskytnuta. V tomto případě byla žalované poskytnuta lhůta k zaplacení dlužné částky do datum, když bylo prokázáno, že tato výzva byla žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zaslána. Od následujícího dne, tj. od datum, je tedy žalovaná v prodlení se splněním své povinnosti a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
20. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů přiznal žalobkyni, která byla ve věci procesně úspěšnější, a to ve výši 17 620,3 Kč, přičemž tato částka představuje 82 % z jejich celkové výše 20 976,5 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalované v rozsahu 8 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 097 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 416 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), z částky 2610 Kč za jednoduchou výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h) a. t.) a z částky 5 220 Kč za návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 , 4 a. t. a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 929,5 Kč (z částky 13 950 Kč). Jejich zaplacení soud žalované uložil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.