Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 C 272/2024-20

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 27 048 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 943 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 048 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 943 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 105 Kč za dobu od 29. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 943 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 048 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 943 Kč, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 105 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 105 Kč za dobu od 29. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 048 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně (jako věřitel) uzavřela s žalovaným (jako úvěrovaným) dne 28. 5. 2021 smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byla za žalovaného uhrazena na účet prodejce kupní cena zboží ve výši 36 997 Kč. Úrok z úvěru činil 20,967394 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet dluh v měsíčních splátkách ve výši 999 Kč, celkem 59 940 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 24 892 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu, a to k 14. 10. 2022. Dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 30 489 Kč, dlužnými splátkami do data zesplatnění ve výši 2 997 Kč, obchodním úrokem ve výši 337 Kč, smluvní pokutou ve výši 2 000 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 1 095 Kč. Žalovaný následně uhradil dalších 10 000 Kč, které byly započteny na jistinu. Před podáním žaloby byl žalovaný upomenut o úhradu dopisem z 17. 5. 2023.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil žádným způsobem.

3. Soud věc projednal a rozhodl postupem dle ust. , aniž nařizoval jednání, účastníci neměli námitek.

4. Soud ve věci s ohledem na pasivitu žalovaného vycházel z listin předložených žalobkyní (smlouva o úvěru SSU21/101399 s obchodními podmínkami, splátkový kalendář, formulář standardních informací o úvěru, výpis čerpání a úhrad, nazvaná „saldokonto“, výzva k úhradě - zesplatnění z 14. 10. 2022, předžalobní výzva) a z hlediska skutkového stavu věci zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření shora specifikované úvěrové smlouvy, na základě níž žalovaný čerpal částku ve výši 36 997 Kč na účet třetí osoby – prodejce právnická osoba, avšak nesplnil své povinnosti ze smlouvy, dluh řádně a včas nesplácel, a proto mu byla účtována smluvní pokuta a účelně vynaložené náklady upomínání. Smluvní pokuta byla smlouvou stanovena na částku 500 Kč při zpoždění s úhradou splátky a jsou účtovány celkem 4x. Účelně vynaložené náklady jsou požadovány v položkách po částce 130 Kč, 195 Kč a 3x 300 Kč, celkem 1 095 Kč. V případě prodlení s více splátkami byl věřitel oprávněn dluh zesplatnit, k čemuž došlo dopisem z 14. 10. 2022.

5. K dotazu soudu žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila podrobné právní pojednání, podle kterého zastává názor, že je úvěrujícímu ponecháno na úvaze, zda vůbec a jakým způsobem si údaje od spotřebitele ověří. Žalobkyně zdůraznila, že soud nemůže vycházet jen z jím vybraných dat, upozornila, že žalovaný je podnikatelem a shrnula, že při poskytnutí úvěru bylo vycházeno z tvrzení, že příjem žadatele činí měsíčně 30 000 Kč, příjem jeho družky 45 000 Kč, žalovaný žije ve vlastní nemovitosti, nemá vyživovací povinnost a splácí dle NRKI 17 354 Kč. Měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 3 000 Kč. Odečtem splátek a životního minima od deklarovaného příjmu žalobkyně dospěla k výsledku 8 786 Kč, což je částka přesahující měsíční splátku úvěru. Žalovaný neprochází rejstříky ISIR, SOLUS a evidencí exekucí. K doplnění byla dále na č.l. 14 založena úvěrová zpráva.

6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. č. hodnota poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). Dle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 28. 5. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 997 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem zaplatit v dohodnutých splátkách. Z předloženého vyplývá, že úvěr byl poskytnut formou úhrady zboží prodejci. Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně a dle výpisu z úvěrového účtu pouze 14 892 Kč a po zesplatnění pohledávky 10 000 Kč. Soud rovněž konstatoval informace o spotřebitelském úvěru, sazebník poplatků, výpis z úvěrového účtu, upomínky a předžalobní výzvu.

11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, doložila žalobkyně provedení lustrace žalovaného v registru NRKI, SOLUS, evidence exekucí a insolvenčním rejstříku, žalovaný dále podepsal obecná výše uvedená tvrzení o svých příjmech a výdajích.

12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Pokud žalobkyně odkazuje na směrnici, tuto je na místě přímo aplikovat pouze není-li dostatečně a včasně transponována do českého práva.

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, respektive žalobkyní tvrzeno, byla provedena pouze lustrace žalovaného v dostupných registrech a vycházeno z jeho tvrzení. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

18. Lze akceptovat skutečnost, že podnikatel dosahuje měsíčního příjmu ve výši 30 000 Kč, avšak žalobkyně nemohla bez dalšího vycházet z tvrzení o tom, že dvoučlenná domácnost má měsíční náklady ve výši pouhých 3 000 Kč. Splátky zjištěné žalobkyní přesahují polovinu příjmu žalovaného a z výpisu jde zřejmá jeho platební morálka. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 36 997 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného po odečtu částečné úhrady dluhu (24 892 Kč) zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 12 105 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Soud akceptoval žalobkyní požadované příslušenství za dobu od následujících dne po splatnosti dle odeslané výzvy, žalobkyně má právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovanému, který byl v řízení úspěšný cca co do 60 %, však žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.