Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 30/2025-29
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Glocem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 14 450 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, co do částky 11 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 450 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.
III. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, co do částky 11 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 450 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.III. Žalované se vůči žalobkyni nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 14 450 Kč s přísl. Uvedla, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva ze dne 8. 10. 2023, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 9 400 Kč, a to na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno s tím, že žalovaná tyto prostředky vrátí v 3měsíčních splátkách spolu s poplatkem v částce 5 640 Kč do 15. 12. 2023. Žalovaná uhradila celkem částku 6 050 Kč a se zbytkem se octla v prodlení. Vzhledem k prodlení žádá žalobkyně rovněž uhradit náklady spojené se zasláním celkem 5 upomínek za celkovou částku 2 500 Kč (ze dne 11. 11. 2023, 22. 11. 2023, 11. 12. 2023, 20. 12. 2023 a 2. 1. 2024).
Žalovaná se nevyjádřila.
Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.
Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle § 2395 a násl. o. z., jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú., jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 z. s. ú., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nedošlo. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné listin y (např. pracovní smlouvu, nájemní smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Žalobkyně tedy žádným způsobem neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude žádná skutková tvrzení doplňovat.
S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky 3 350 Kč, představující bezdůvodné obohacení na straně žalované podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru, kterou žalobkyně žalované prokazatelně poskytla. Žalovaná je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. povinná vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení v této výši. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Skutečnou výši nákladů, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s vymáháním pohledávky, žalobkyně neprokázala, kdy nadto je nepřiměřené zasílat upomínku každých 11 dní, pokud je druhá strana zjevně pasivní. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.
Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud nemohl žalovanou poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, proto neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil v obecné třídenní pariční lhůtě.
S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (9 400 Kč) a zaplacenými částkami (6 050 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu.
Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že úspěšnější žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť této pro její pasivitu žádné náklady nevznikly.
O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.