Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 16/2025-37
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 32 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, s tím, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mělníku na doplatku soudního poplatku částku 320 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 680,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, s tím, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mělníku na doplatku soudního poplatku částku 320 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 680,6 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do zaplacení a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 4 060 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela postupně dne datum, dne datum a dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které postupně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z poskytnuté jistiny. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, vždy nejpozději k 8. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je žalovaný v prodlení. Do prodlení se pak žalovaný dostal den po zesplatnění úvěru. Žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, kde žalovaný vyplnil registrační formulář. Zde uvedl své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. K ověření byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti a dále se zavázal zaplatit částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu jako ověřovací platby. Žalovaný odsouhlasil smluvní dokumentaci a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu případně výplatní pásky. Situaci žalovaného si žalobkyně ověřovala též z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě těchto skutečností neměla žalobkyně pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku ve výši 20 000 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku 8 000 Kč, tj. celkem 28 000 Kč. Žalobkyně dále nárokuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši 4 060 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby.
2. Žalovaný uvedl, že v minulosti měl jiné půjčky a dostal se do dluhové spirály. Situaci řešil i s žalobkyní, když zjišťoval možnost sjednání splátkového kalendáře. Žalobkyně mu však nabídla pouze navýšení úvěru. Finanční potíže měl již říjnu a listopadu roku 2023. Poté, co se manželka dozvěděla o jeho dluhové situaci, jej vyhodila z bytu, takže si ani nemohl přebírat poštu. Smlouvu se žalobkyní uzavřel prostřednictvím internetu. Při uzavírání smlouvy s ním nikdo nic neřešil. Žalobkyně po něm nechtěla nic doložit s výjimkou ofoceného občanského průkazu, řidičského průkazu a předložení výplatních pásek za poslední 3 měsíce. Další informace pouze uváděl bez požadavku žalobkyně na jejich dokládání: Konkrétně žalobkyni sdělil, že bydlí v nájmu, kolik členů žije v domácnosti, a kolik mu zbývá měsíčně z výplaty. Pravdivost jeho tvrzení nebyla nijak ověřována. V dané době již měl několik úvěrů. Novými úvěry splácel ty dřívější, tak to šlo pořád dokola. Od banky by v dané době úvěr nedostal, protože byl předtím v insolvenci a byl proto evidován v příslušných registrech. O tomto žalobkyně věděla. S rodinou (manželkou a dvěma dětmi) žili jen z jeho platu. S výší žalované částky nesouhlasí, protože si půjčil pouze 20 000 Kč. Dluh by chtěl uhradit, ale je schopen jej hradit ve splátkách s maximální výší 2 000 Kč měsíčně.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalobkyně, tato se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Z provedených listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: Mezi stranami je nesporné, že uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně postupně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to v platbách po 2 000 Kč, 8 000 Kč a 10 000 Kč. Tyto platby byly vyplaceny na účet žalovaného /viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na č. l. 9-10, potvrzení o provedené platbě na č. l. 15, výpisy z účtu na č. l. 15 p. v. a 16, odpověď od právnická osoba. na čl. l. 28-30 spisu/. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu přes webové stránky www.rerum.cz. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila údaje o žalovanému v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI, vyžádala si od žalovaného kopii občanského a řidičského průkazu a výplatní pásky za období červenec – září 2023. Za červenec činila čistá mzda žalovaného 36 735 Kč, za srpen 30 073 Kč a za září 24 890 Kč/viz shodná tvrzení účastníků, kopie občanského průkazu na č. l. 11, kopie přední strany řidičského průkazu na č. l. 12, výplatní pásky na č. l. 13-14 spisu/. Žalovaný úvěr nesplácel, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru /viz shodná tvrzení účastníků, zesplatnění spotřebitelského úvěru na č. l. 17 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky zesplatněného úvěru ve lhůtě do tří dnů předžalobní výzvou ze dne datum, která byla žalovanému doručena dne datum /viz předžalobní výzva na č. l. 18, podací lístek na č. l. 19, detailní informace k zásilce RR2725410692F/.
5. Skutkový závěr je takový, že žalobkyně sjednala se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, pročež mu na jeho bankovní účet poskytla v několika platbách částku v celkové výši 20 000 Kč. K úhradě dlužné částky žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou, která byla žalovanému doručena dne datum. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil.
6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak v celé šíři dostatečně neprokazovala. Soudu předložila pouze výplatní pásky žalovaného. Již samotné tvrzení žalobkyně je obecné a neurčité, když uvedla toliko to, že si žalovaného prověřila v relevantních registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI a nechala si doložit výpisu z bankovního účtu žalovaného a jeho výplatní pásky. Tyto údaje měly žalovanou vést k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splatit. S ohledem na okolnosti případu je však nelze považovat za dostatečné. Předně je nutné uvést, že již sama žalobkyně svou formulací naznačila, že disponovala buď výpisy z účtu žalovaného, nebo jeho výplatními páskami. Podle vlastního vyjádření nemusela nutně disponovat obojím. K důkazu přitom předložila pouze výplatní pásky. Ty ovšem prokazují pouze příjmy žalovaného. K výdajům žalovaného žalobkyně žádné důkazy nepředložila, přičemž neuvedla ani žádná relevantní tvrzení. Z vyjádření žalovaného pak vyplývá, že se jej žalobkyně sice dotázala, jaké jsou jeho výdaje, jakou formu bydlení užívá, a kolik osob s ním sdílí domácnost, avšak údaje sdělené žalovaným nijak neověřovala. Zjevně se nezabývala např. výši nájemného, přestože žalovaný sdělil, že využívá právě nájemní bydlení. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom, aby si případně vyžádala nájemní smlouvu. Žalobkyni přitom muselo být známo, že žalovaný již dříve prošel oddlužením (k roku 2020 prošel oddlužením, jak je soudu z úřední činnosti známo (viz řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka), pokud prověřila žalovaného před poskytnutím úvěru v relevantních registrech.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně se žalovaným uzavřeli spotřebitelskou smlouvu platně, tj. zda žalobkyně, coby poskytovatelka spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací správně uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Soud dospěl k názoru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, avšak jednalo se o tvrzení velmi obecné, jak bylo vysvětleno výše. Z hlediska ověření úvěruschopnosti se žalobkyně zjevně zaměřila toliko na příjmovou stránku žalovaného. Zcela však rezignovala na prověřování výdajů žalovaného, přičemž ve vztahu k nim ani sama ničeho netvrdila a zejména nedokládala. Pouze z vyjádření žalovaného tak vyplynulo, že se jej žalobkyně před uzavřením smlouvy měla dotazovat na jeho bytovou a rodinnou situaci, stejně jako na jeho pravidelné měsíční výdaje. Nepožadovala však předložení nájemní smlouvy, a zjevně ani výpisů z účtu, neboť disponuje toliko výplatními páskami. Tvrzené prověření osoby žalovaného v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI pak zjevně neproběhlo řádně, když žalobkyně nijak nezohlednila, že žalovaný již dříve prošel oddlužením a k jeho prověření přistoupila zcela liknavě. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná splnila svou zákonnou povinnost k ověření úvěruschopnosti žalované. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy smlouva absolutně neplatná. Je nutné zdůraznit, že není postačující, aby žalobkyně ověřovala pouze výši příjmů žadatele o poskytnutí úvěru a ohledně výdajové stránky se případně spokojila pouze s uvedenými informacemi, které žádným způsobem neověřuje. Odborná péče totiž předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalovaný na svůj dluh neposkytl žádné plnění a je tak povinen žalobkyni vrátit částku ve výši 20 000 Kč, kterou mu žalobkyně prokazatelně poskytla na jeho účet. Tato povinnost nastala podle § 1958 odst. 2 o. z. poté, co byl žalovaný žalobkyní k úhradě vyzván. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která mu byla doručena dne datum. Vzhledem k tomu, že lhůta k plnění byla stanovena do tří dnů, ocitl se žalovaný v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení dne datum a od tohoto dne náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 14,75 % dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůtu k plnění soud stanovil ve splátkách i s přihlédnutím k vyjádření žalovaného, který uvedl, že je schopen dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Je zřejmé, že včetně přiznaného příslušenství může žalovaný svou povinnost splnit při řádném splácení přibližně v době jednoho roku. Zároveň soud při možnosti úhrady ve splátkách zvažoval, zda pro žalobkyni nebude ohrožující, pokud splnění povinnosti bude žalovanému umožněno touto formou. I zde však soud dospěl k tomu, že tato skutečnost nebude mít na činnost žalobkyně negativní důsledek. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. a určil dále dle § 565 o.z., že nesplní-li žalovaný byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Pokud by pak žalovaný svou povinnost neplnil, nebrání to žalobkyni, aby přistoupila k exekučnímu vymáhání své pohledávky (výrok I. tohoto rozsudku).
13. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud žalobkyni přiznat nárok v rozsahu smluvní pokuty ve výši 4 060 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč, stejně jako úroky z prodlení v rozsahu přesahujícím bezdůvodné obohacení a vycházejícím tedy právě z kapitalizovaných úroků. Úrok z prodlení pak mohl být žalobkyni přiznán až od okamžiku, kdy byl žalovaný prokazatelně vyzván k úhradě dluhu. Soud proto žalobu co do zaplacení částky ve výši 12 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
14. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Jelikož však nebyl elektronický platební rozkaz ve věci vydán, je potřeba dle přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. , zákona České národní rady o soudních poplatcích, žalobkyni doměřit soudní poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků, a to konkrétně dle položky 1 bod 1 písm. b). Za návrh na zahájení řízení uhradila žalobkyně doposud částku ve výši 1 283 Kč z částky ve výši 1 603 Kč, a proto jí soud stanovil povinnost ve stanovené lhůtě uhradit doplatek ve výši 320 Kč (výrok III. tohoto rozsudku).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 680,6 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 603 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 060 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ohledně aplikace ustanovení § 14b advokátního tarifu soud uvádí, že řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což vyplývá z databáze ISAS (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka či spisová značka). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. S ohledem na výši částky soud uzavřel, že v tomto případě není na místě ukládat povinnost uhradit náklady řízení ve formě splátek (výrok IV. tohoto rozsudku).
16. Pro úplnost soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok III. a výrok IV., když při vyhlašování rozsudku došlo v uvedených výrocích k chybě v psaní a počtech. V případě doměřeného soudního poplatku byla nesprávně uvedena částka ve výši 317 Kč, a to na místo správné částky 320 Kč. Obdobně tomu bylo v případě stanovené náhrady nákladů řízení, kdy byla nesprávně uvedena částka ve výši 392 Kč na místo správné částky 680,6 Kč. Soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. o. s. ř. tyto nesprávnosti v psaní a počtech při písemném vyhotovení rozsudku opravil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.