Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 298/2024-81
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně,
právně zastoupena Jméno Zástupce, advokátem
se sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno,
proti
žalované:Jméno žalované, narozena Datum narození žalované,
trvale bytem Adresa žalované,
o zaplacení částky 23 977,34 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 477,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 493 Kč jdoucím od 14. 6. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 110 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 477,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 493 Kč jdoucím od 14. 6. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 110 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 23 977,34 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru č. hodnota mezi účastníky uzavřené dne 14. 4. 2023 distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 17 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila o žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni, což vyplývá z PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB - Czech Non – Banking právnická osoba, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP (poskytovatel služby informování o platebním účtu), případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 23 645 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. č. účtu dne 14. 4. 2023 v částce 17 500 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila volitelné služby – služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 220 Kč, služba „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 58 Kč. Žalovaná jedenkrát požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 30 dnů a splatnost úvěru nastala dne 13. 6. 2023. Žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka žalobkyně vůči žalované činí 22 493 Kč, z toho jistina činí 17 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 550 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 220 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 58 Kč. Poplatek za sjednání úvěru v původní výši 4 550 Kč byl sjednán v souladu s článkem IV Smlouvy a článkem 1 Sazebníku. Žalobkyně se domáhala dále zaplacení částky 1 484,34 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 14. 6. 2023 do 12. 9. 2023.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované a jaké jsou její současné poměry, ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2024 zopakovala skutková tvrzení, která jsou již uvedena v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žádné nové skutečnosti žalobkyně nesdělila.
4. Soud ve věci nařídil jednání na 25. 2. 2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
5. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně jednání neúčastnila, nemohlo jí být poskytnuto poučení, že soud shledává jako neúplná skutková tvrzení žalobkyně a předložené důkazy k tomu, zda a jakým způsobem žalobkyně zkoumala pravidelné měsíční výdaje žalované a jaké jsou možnosti žalované splácet poskytnutou jistinu.
6. Soud ve věci provedl důkaz listinami, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalované, souhlasem se zpracováním osobních údajů, sazebníkem, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně., přehledem příjmových transakcí, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, údaji o poskytovateli úvěru, autorizací ověření totožnosti, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z běžného účtu, ze kterých zjistil, že žalovaná dálkovým způsobem uzavřela se žalobkyní Smlouvu o úvěru, na základě které jí převodem na účet žalobkyně poukázala částku celkem 17 500 Kč. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je dva, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem je uvedeno rovněž dva, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 3 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 1 500 Kč, další nezbytné výdaje činí 3 000 Kč. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 23 645 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 29 800 Kč.
7. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Žalobkyně soudu nedoložila, na základě, jakých podkladů žalobkyně zkoumala výši žalovanou uvedených příjmů domácnosti, výši měsíčních výdajů, s jakým výsledkem nahlédla do veřejně dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.
11. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
13. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18 . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
14. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
15. Soud je toho názoru, že žalobkyně nedostatečným způsobem splnila svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom podívat se do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti, povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Žalobkyně uvádí, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 23 645 Kč, neuvedla však, jak k této částce dospěla a jak tuto výši příjmu žalované ověřila. Z výpisu z účtu, který žalobkyně do spisu založila, vyplývá, že tento je za období 25. 1. 2021 - 25. 1. 2022. Úvěr přitom byl vyplacen 14. 4. 2023. Z výpisu dále vyplývá, že žalovaná čerpala a splácela více úvěrů. Ze žádných skutkových tvrzení žalobkyně dále není zřejmé, s jakými měsíčními výdaji žalované žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti pracovala a zda a jakým způsobem výdaje ověřovala. Soudu nebyly předloženy žádné doklady o tom, jaké byly výstupy z dotazů žalobkyně na zmiňované registry. Žalobkyně podle názoru soudu dále nesprávně vyhodnotila informace vyplývající z výpisu z účtu žalované, ze kterého vyplývalo, že žalovaná v období, které výpis z účtu zobrazuje, čerpala a splácela vícero úvěrů. Soud tudíž posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok, jako neplatnou, a uplatněný nárok žalobkyně mohl posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
16. Vzhledem k tomu, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu viz Nejvyšší soud ČR sp. zn. spisová značka).
17. Žalované byla žalobkyní poskytnuta částka 17 500 Kč a pouze tuto částku je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobu považuje za důvodnou a uložil ji žalované k zaplacení ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Nedůvodná pak je žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku 17 500 Kč, a proto v této části soud žalobu zamítl. Vzhledem tomu, že žalovaná doposud není v prodlení s vrácením nesplacené poskytnuté jistiny (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení.
18. Jelikož ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti žalované poskytnutou jistinu vrátit, soud uvážil, že je v možnostech žalované poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, když vycházel z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou částku najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
19. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 17 500 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 73 %, neúspěšná pak byla žalobkyně co do částky 6 477,34 Kč, což představuje 27 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně představuje 46 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 2 412 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 960 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. Na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1 110 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.