Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 129/2024-47

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 27 909,04 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 14,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši částka od datum do datum, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku částka s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uvedla, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, přičemž úroky úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách po částka vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Následně žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu, který se skládá z dlužné jistiny ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z dlužné jistiny od datum do datum a nákladů za upomínky ve výši částka. Dosud žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Dlužnou částku žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena před uzavřením smlouvy o úvěru, což vyplývá z písemné žádosti o úvěr.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán; žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne datum žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši částka s pevnou výpůjční úrokovou sazbou 23,81 % ročně. Podmínky čerpání úvěru byly stanoveny tak, že částka ve výši částka bude vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě do 10 pracovních dní od účinnosti smlouvy, částka ve výši částka bude započtena na náklady vynaložené na vyřízení úvěru. Dále si smluvní strany sjednaly doplňkové pojištění Anonymizováno. Celkovou částku ve výši částka se žalovaný zavázal uhradit v 72 splátkách po částka splatných vždy do 15. dne v měsíci (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o zřízení doplňkové služby Anonymizováno, z předsmluvních informací). Dne datum byla část jistiny ve výši částka vyplacena na účet uvedený žalovaným ve smlouvě (z potvrzení o vyplacení úvěru, z potvrzení o verifikační platbě). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek, zaslala mu žalobkyně upomínky k úhradě (z upomínek ze dne datum a ze dne datum včetně podacích lístků). V přípisech ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému, že dluh byl zesplatněn a vyzvala jej k úhradě do datum, součástí byla též předžalobní výzva (z oznámení o zesplatnění úvěru, z předžalobní upomínky z datum spolu s podacím lístkem).

4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, soud měl dispozici pouze žalobkyní předloženou přílohu č. hodnota ke smlouvě o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dle jejíhož obsahu žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k dítěti, je zaměstnán a udává příjem částka měsíčně, a náklady na bydlení pak činí částka měsíčně. Jiné finanční závazky nebyly uvedeny. Žádné další informace a doklady ohledně osobních a majetkových poměrů žalovaného, jeho příjmů, měsíčních výdajů na bydlení a živobytí nebyly soudu předloženy.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ “).

6. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit.

16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka, [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

17. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. Anonymizováno; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k , zvláštní část - k ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

18. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení včetně ustálené judikatury na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému reálně částku částka dne datum, a to na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a nutnost zkoumání této (ne)platnosti z úřední povinnosti přitom vyplývá též z aktuálního rozhodnutí SDEU (rozhodnutí SDEU „OPR-Finance“ ze dne datum, věc Anonymizováno), a v tomto případě tedy spočívá v okolnosti, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a ani tato skutečnost nevyplynula ze soudem provedených důkazů předložených žalobkyní. Příjmy žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy, stejně tak výdaje a náklady na bydlení, provoz domácnosti a na živobytí nebyly řádně zkoumány ani doloženy. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na úvěr. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření příjmů a výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové (z předmětné přílohy vyplývá, že žalovaný nemá takřka žádné výdaje a měsíčně mu zůstává dostatečné množství volných finančních prostředků), vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě pouze odkázala na přílohu smlouvy o úvěru označenou jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nicméně ani z té nevyplynulo, zda a případně jak žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Soud žalobkyni nepoučil podle , v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazní prostředky k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitelky v souladu se zákonem, neboť se z ústního jednání omluvila.

20. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalobkyně v žalobě sice uvedla, že žalovaný neuhradil na jistinu úvěru ničeho, avšak už nijak netvrdila, kolik uhradil na příslušenství úvěru, ačkoli je ze žaloby zřejmé, že na úvěr minimálně částečně plnil. Ze žádného ze soudu nabídnutých a provedených důkazních prostředků rovněž nebylo možné výši plnění žalovaného zjistit. Nadto je třeba doplnit, že žalobkyně tvrdila poskytnutí úvěru ve výši částka, ačkoli fakticky žalovanému poskytla úvěr ve výši částka. Z uvedených důvodů nebylo možné zjistit výši případného bezdůvodného obohacení žalovaného, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Obdržet v tomto ohledu poučení od soudu se žalobkyně dobrovolně svou neúčastí vzdala, jak popsáno výše ohledně úvěruschopnosti.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.