Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 251/2024-33
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 10 146,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 9 646,44 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 9 812,80 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 540 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá o částku 9 646,44 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 9 812,80 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 540 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 10 146,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 812,80 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě, které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 % denně ze zapůjčené částky do 7. 4. 2024. Žalovaná uhradila na úvěr dne 26. 7. 2024 částku 1 000 Kč a dne 13. 8. 2024 částku 3 867 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 9 812 Kč a smluvní pokutu ve výši 333,64 Kč za dobu od 14. 8. 2024 do 16. 9. 2024. Dlužnou částku žalovaná neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. Později doplnila, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy vyhodnotila porovnáním příjmů a výdajů žalované zjištěných z výpisu z jejího bankovního účtu, nahlédnutím do úvěrového registru a vycházela rovněž z toho, že předchozí úvěry žalovaná uhradila. Proto neměla pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit.
2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu pro neplatnost úvěrové smlouvy. Namítala, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, tedy její příjmy a výdaje, přičemž žalovaná byla v té době v těžké finanční situaci a pouze s obtížemi zvládala hradit potřeby běžného života, nájemné a zálohy na energie. Proto myslela, že to vyřeší spotřebitelským úvěrem. Rovněž namítala, že žalobkyně neprokázala její akceptaci návrhu úvěrové smlouvy, když uzavření smlouvy prostřednictvím webového portálu nesplňuje požadavky nařízení EU č. 910/2014. Rovně namítala neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, z důvodu nemravných úroků.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání (u žalované soud vycházel z fikce souhlasu na základě písemné výzvy), postupoval soud dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
4. Soud vycházel z listin předložených oběma účastníky, a to smlouvy o úvěru ze dne datum, potvrzení o provedené platbě z 8. 3. 2024, výzvy k úhradě dluhu z 18. 7. 2024, výpisu z účtu žalované č. č. účtu za dobu od 11. 12. 2023 do 8. 3. 2024 a potvrzení právnická osoba o provedených platbách ze dne 4. 10. 2024. Z těchto zjistil skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum na dálku smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 3 000 Kč (2 355 % ročně) do třiceti dnů na účet žalobkyně č. č. účtu pod VS var. symbol. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně porovnáním příjmů a výdajů žalované, kdy vycházela z výpisu z jejího účtu. Z tohoto výpisu za dobu od 11. 12. 2023 do 8. 3. 2024 je možno zjistit, že výdaje a příjmy žalované byly v daném období vyrovnané, ale pouze proto, že příjmy byly navyšovány řadou úvěrů a zápůjček od úvěrových společností (právnická osoba). Pravidelným příjmem byl pouze invalidní důchod 1. stupně ve výši 9 947 Kč měsíčně a platby od právnická osoba ve výši okolo 17 000 Kč měsíčně. Žalovaná splácela úvěr na sjednaný účet pod VS var. symbol platbami ve výši 3 000 Kč dne 12. 4. 2024 a 13. 5. 2024, ve výši 1 000 Kč dne 6. 6. 2024 a 26. 7. 2024 a částkami 500 Kč dne 17. 6. 2024, 21. 6. 2024 a 26. 6. 2024. Celkem tedy na tento úvěr zaplatila 9 500 Kč. Další platby v celkové výši 4 262 Kč byly hrazeny na jiný účet a pod jiným variabilním symbolem, než je uvedeno ve smlouvě, smlouvy z datum se tedy netýkají.
5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. Soud se proto v prvé řadě zabýval splněním všech náležitostí smlouvy ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet porovnáním jejich příjmů a výdajů vycházeje z výpisu z jejího účtu. Z toho však mohla zjistit, že výdaje žalované jsou v období tří měsíců před uzavřením smlouvy vyšší než pravidelné příjmy a vyrovnanost kreditních a debetních položek na účtu je zajištována řadou úvěrů od úvěrových společností, čímž se v konečném důsledku dostala do tzv. dluhové pasti, kterou řešila i dalším úvěrem získaným od žalobkyně, který již nebyla schopna řádně splatit. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne datum neplatná a soud se již nezabýval otázkou neplatnosti smlouvy z jiných důvodů.
10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSU. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému jistinu ve výši 10 000 Kč a žalovaná dosud vrátila 9 500 Kč, proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem a smluvním úrokem z prodlení tak nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 -160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.
11. Protože žalovaná byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 90 % celkových nákladů. Tyto náklady představují 2x paušální náhradu po 300 Kč, dle vyhl č. 254/2015 Sb. , tedy 600 Kč. 90 % těchto nákladů činí 540 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.