Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 281/2024-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená datum, hlášená na adrese adresa, o zaplacení částky 33.436,- Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná Jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 15.937,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 21.1.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 17.499,- Kč, úrok ve výši 40.846,50 Kč a ve výši 21% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 15.172,31 Kč a ve výši 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná , Jméno žalované, je povinna zaplatit žalobci částku 15.937,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 21.1.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 17.499,- Kč, úrok ve výši 40.846,50 Kč a ve výši 21% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 15.172,31 Kč a ve výši 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 33.436,- Kč s úroky ve výši 40.846,50 Kč a s úroky ve výši 21% ročně z 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 15.172,31 Kč a s úroky z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 21.7.2011 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o půjčce č. hodnota. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 21.000,- Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 17.556,- Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.681,- Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3.990,- Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.885,- Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 643,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 13.9.2012. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Ke dni 19.3.2013 činila dlužná jistina 18.211,- Kč a dlužný poplatek 15.224,67 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18.211,33 Kč dále úrokem ve výši 21% ročně a to od 119.3.2013 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu zbývající dlužné částky). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 5.063,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 27.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky 24.622,28 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 33.436,- Kč, sestávající se z dlužné jistiny 18.211,33 Kč a dlužného poplatku ve výši 15.224,67 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
V podání ze dne 30.1.2025 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty ze dne 21.7.2011 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z výměru příspěvku, výplatních pásek (složenek), nájemní smlouvy a SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské dovolené, její měsíční příjem činí 14.163,- Kč a jiné příjmy žadatele činí 33.500,- Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované půjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet půjčku je dostatečná.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 společnost právnická osoba převedl své nezajištěné pohledávky za svými dlužníky na vrácení poskytnutých zápůjček, jejich příslušenství a práv s těmito pohledávkami spojenými vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze č.hodnota. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č.hodnota.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – jméno, příjmení, datum narození a adresu. Uvedla, že je v domácnosti, má jedno nezaopatřené dítě narozené v roce 2001. Uvedla příjem domácnosti a to: státní podporu – 14.163,- Kč, další příjem domácnosti – 15.000,- Kč, 8.000,- Kč, 7.000,- Kč a 3.500,- Kč, celkem 47.663,- Kč. Uvedla běžné měsíční výdaje domácnosti: nájem/inkaso 9.639,- Kč, telefon 1.000,- Kč, splátky půjček 3.586,- Kč (v současnosti má půjčku u PF), výdaje na domácnost 15.000,- Kč. Ověřené dokumenty: OP, složenky, nájemní smlouva, SIPO. Zákaznická karta je podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 21.7.2011 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že dne 21.7.2011 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 21.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 17.556,- Kč (úrok ve výši 2.681,- Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3.990,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.885,- Kč). Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 38.556,- Kč (půjčka a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 60týdenních splátkách po 643,- Kč, kdy poslední splátka činí 619,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky.
Podle přehledu splátek žalovaná v období od 27.7.2011 do 8.10.2012 uhradila ve splátkách celkem částku 5.063,- Kč.
Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 29.9.2023, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl žalované odeslán dne 27.10.2023.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 3.6.2024 k zaplacení pohledávky ve výši 93.059,14 Kč nejpozději do 18.6.2024. Výzva byla žalované odeslána dne 4.6.2024.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 21.7.2011 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 21.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 17.556,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 38.556,- Kč v hotovosti ve 60týdenních splátkách po 643,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 5.063,- Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 29.9.2023 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 9 odst.1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2011 do 31.12.2013 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část §1721 -2054, Komentář 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. 222-2224, či nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1845/11 ). V projednávané věci právní předchůdce žalobce uzavíral s žalovaným smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěr, žalovaného jako spotřebitele, a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu.
Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (srovnej nález III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019).
Také Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.
Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8) a členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování, stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 (povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky podle článku 23 (sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující).
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 14.163,- Kč byly údajně ověřeny z výměru příspěvku. Pokud jde o měsíční výdaje žalované ty byly odhadované na 29.225,- Kč z toho 9.639,- Kč činil nájem/inkaso, 1.000,- Kč telefon a 15.000,- Kč výdaje na domácnost, částka 3.586,- Kč pak činila splátky půjček, kdy žalovaná měla ještě půjčku od PF. Výdaje měly být doloženy složenkami, nájemní smlouvou a SIPEM. Dále žalovaná uvedla jako jiné příjmy žadatele částku 15.000,- Kč, 8.000,- Kč, 7.000,- Kč a 3.500,- Kč, k této skutečnosti však opět žalobce nepředložil žádný důkaz a ani nebylo uvedeno, co tyto příjmy tvoří. Žádný z dokladů, potvrzující příjmy a výdaje žalované, soudu předložen nebyly. Právní předchůdce žalobce uvedl, že příjmovou a výdajovou stránku žalované zkoumal, ale tuto skutečnost nedoložil. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Právní předchůdce žalobce vycházel z údajů uvedených žalovanou ohledně jejích příjmů a výdajů, aniž by doložil, že tyto údaje skutečně prověřil (soudu nebyl předložen žádný tvrzený doklad). Jak je uvedeno výše: „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úroky a dalšími poplatky splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. To, že schopnost žalované splácet půjčku nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná na půjčku uhradila pouze částku 5.063,- Kč, kdy pouze první tři splátky přesahovaly částku 600,- Kč a ostatní zbývající splátky se pohybovaly v rozsahu 100,- Kč až 200,- Kč (nedosahovaly výše stanovených splátek). Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020 ).
Od 1.1.2014 je účinný zákon č. 89/2012 Sb. Podle ust. § 3028 odst. 1 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože smlouva o půjčce byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, postupoval soud dle dosavadních předpisů a to zákona č. 40/1964Sb. (dále jen obč. zák.).
Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle § 39 je absolutní neplatností. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže jeho obsah, a to bez ohledu na smluvní volnost tento obsah stanovit, bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základnímu zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se slušností, poctivostí atd.).
Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak u spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Jak je uvedeno výše soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku, aniž by řádně prověřil její schopnost půjčku splatit, právní předchůdce žalobce tak jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva uzavřená dne 27.7.2011 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.
Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat po dlužníkovi vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.
V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou částku půjčky), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 21.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 21.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 451 odst.1 obč. zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 5.063,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 15.937,- Kč (21.000 – 5.063) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (§ 563 obč. zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 19.1.2025. Nárok se stal splatným 20.1.2025 a žalovaná se dostala do prodlení od 21.1.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 21.1.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 96.749,41 Kč (částku 33.436,- Kč + úrok 40.846,50 Kč + 5.375,- Kč – úrok 21% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do 21.2.2025 + úrok z prodlení 15.172,31 Kč + 1.919,60 Kč – úrok z prodlení 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do 21.2.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 16.104,60 Kč (jistina 15.937,- Kč + 167,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 12% ročně z 15.937,- Kč od 21.1.2025 do 21.2.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 21 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 79 %. Poměr úspěchu tedy činí 58% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.