Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 281/2024-31

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., se sídlem Adresa žalobce A, IČO: IČO žalobce B, zastoupený Jméno žalobce C, advokátem, AK adresa, proti žalované: Jméno žalované, narozená datum, hlášená na adrese adresa, o zaplacení částky 33.436,- Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaná Jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 15.937,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 21.1.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 17.499,- Kč, úrok ve výši 40.846,50 Kč a ve výši 21% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 15.172,31 Kč a ve výši 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná , Jméno žalované, je povinna zaplatit žalobci částku 15.937,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% ročně z této částky od 21.1.2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 17.499,- Kč, úrok ve výši 40.846,50 Kč a ve výši 21% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 15.172,31 Kč a ve výši 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 33.436,- Kč s úroky ve výši 40.846,50 Kč a s úroky ve výši 21% ročně z 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 15.172,31 Kč a s úroky z prodlení ve výši 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 21.7.2011 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o půjčce č. hodnota. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 21.000,- Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 17.556,- Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.681,- Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3.990,- Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.885,- Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 643,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 13.9.2012. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Ke dni 19.3.2013 činila dlužná jistina 18.211,- Kč a dlužný poplatek 15.224,67 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18.211,33 Kč dále úrokem ve výši 21% ročně a to od 119.3.2013 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu zbývající dlužné částky). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 5.063,- Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 27.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky 24.622,28 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 33.436,- Kč, sestávající se z dlužné jistiny 18.211,33 Kč a dlužného poplatku ve výši 15.224,67 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.

V podání ze dne 30.1.2025 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty ze dne 21.7.2011 se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z výměru příspěvku, výplatních pásek (složenek), nájemní smlouvy a SIPO. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské dovolené, její měsíční příjem činí 14.163,- Kč a jiné příjmy žadatele činí 33.500,- Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované půjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet půjčku je dostatečná.

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 společnost právnická osoba převedl své nezajištěné pohledávky za svými dlužníky na vrácení poskytnutých zápůjček, jejich příslušenství a práv s těmito pohledávkami spojenými vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze č.hodnota. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č.hodnota.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

V ě označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – jméno, příjmení, datum narození a adresu. Uvedla, že je v domácnosti, má jedno nezaopatřené dítě narozené v roce 2001. Uvedla příjem domácnosti a to: státní podporu – 14.163,- Kč, další příjem domácnosti – 15.000,- Kč, 8.000,- Kč, 7.000,- Kč a 3.500,- Kč, celkem 47.663,- Kč. Uvedla běžné měsíční výdaje domácnosti: nájem/inkaso 9.639,- Kč, telefon 1.000,- Kč, splátky půjček 3.586,- Kč (v současnosti má půjčku u PF), výdaje na domácnost 15.000,- Kč. Ověřené dokumenty: OP, složenky, nájemní smlouva, SIPO. Zákaznická karta je podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 21.7.2011 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že dne 21.7.2011 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 21.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 17.556,- Kč (úrok ve výši 2.681,- Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3.990,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.885,- Kč). Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 38.556,- Kč (půjčka a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 60týdenních splátkách po 643,- Kč, kdy poslední splátka činí 619,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky.

Podle přehledu splátek žalovaná v období od 27.7.2011 do 8.10.2012 uhradila ve splátkách celkem částku 5.063,- Kč.

Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 29.9.2023, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl žalované odeslán dne 27.10.2023.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 3.6.2024 k zaplacení pohledávky ve výši 93.059,14 Kč nejpozději do 18.6.2024. Výzva byla žalované odeslána dne 4.6.2024.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 21.7.2011 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o půjčce, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 21.000,- Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s půjčkou poplatek ve výši 17.556,- Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 38.556,- Kč v hotovosti ve 60týdenních splátkách po 643,- Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku půjčky. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila celkem částku 5.063,- Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 29.9.2023 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle ve znění účinném od 1.1.2011 do 31.12.2013 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

Slabší strana v právním vztahu není legálně definována, proto zůstává na soudu zhodnotit okolnosti daného případu, zda v předmětném právním vztahu vystupuje slabší strana. Obecně lze konstatovat, že slabší stranou bude vždy ten účastník, který má menší vyjednávací sílu a slabší schopnost hájit své právem chráněné zájmy. Zpravidla půjde o vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem (Hulmák, M. a kol. V. Závazkové právo. Obecná část -2054, Komentář 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. 222-2224, či nález Ústavního soudu sp. zn. ). V projednávané věci právní předchůdce žalobce uzavíral s žalovaným smlouvu jakožto poskytovatel peněžní částky v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Předmětný právní vztah je proto třeba posuzovat jako spotřebitelský úvěr, žalovaného jako spotřebitele, a tedy jako slabší stranu v daném právním vztahu.

Podle Ústavního soudu lze učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. (srovnej nález ze dne 26.2.2019).

Také Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti.

Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi (článek 8) a členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování, stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (článek 23). Tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 (povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky podle článku 23 (sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující).

Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 14.163,- Kč byly údajně ověřeny z výměru příspěvku. Pokud jde o měsíční výdaje žalované ty byly odhadované na 29.225,- Kč z toho 9.639,- Kč činil nájem/inkaso, 1.000,- Kč telefon a 15.000,- Kč výdaje na domácnost, částka 3.586,- Kč pak činila splátky půjček, kdy žalovaná měla ještě půjčku od PF. Výdaje měly být doloženy složenkami, nájemní smlouvou a SIPEM. Dále žalovaná uvedla jako jiné příjmy žadatele částku 15.000,- Kč, 8.000,- Kč, 7.000,- Kč a 3.500,- Kč, k této skutečnosti však opět žalobce nepředložil žádný důkaz a ani nebylo uvedeno, co tyto příjmy tvoří. Žádný z dokladů, potvrzující příjmy a výdaje žalované, soudu předložen nebyly. Právní předchůdce žalobce uvedl, že příjmovou a výdajovou stránku žalované zkoumal, ale tuto skutečnost nedoložil. Věřitel nesplní svou povinnost, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Právní předchůdce žalobce vycházel z údajů uvedených žalovanou ohledně jejích příjmů a výdajů, aniž by doložil, že tyto údaje skutečně prověřil (soudu nebyl předložen žádný tvrzený doklad). Jak je uvedeno výše: „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s úroky a dalšími poplatky splatit, kdy vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. To, že schopnost žalované splácet půjčku nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná na půjčku uhradila pouze částku 5.063,- Kč, kdy pouze první tři splátky přesahovaly částku 600,- Kč a ostatní zbývající splátky se pohybovaly v rozsahu 100,- Kč až 200,- Kč (nedosahovaly výše stanovených splátek). Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. ).

Od 1.1.2014 je účinný Podle ust. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Protože smlouva o půjčce byla uzavřena přede dnem nabytí účinnosti nového zákona, postupoval soud dle dosavadních předpisů a to (dále jen obč. zák.).

Podle ustanovení § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Neplatnost právního úkonu podle § 39 je absolutní neplatností. Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže jeho obsah, a to bez ohledu na smluvní volnost tento obsah stanovit, bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, jakož i na to, zda druhá strana byla při vzniku smlouvy v dobré víře, ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah tohoto právního úkonu tak, aby byl v souladu se základnímu zásadami mravního řádu demokratické společnosti (se slušností, poctivostí atd.).

Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak u spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp. zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Jak je uvedeno výše soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku, aniž by řádně prověřil její schopnost půjčku splatit, právní předchůdce žalobce tak jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva uzavřená dne 27.7.2011 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou absolutně neplatná.

Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle ustanovení § 563 obč. zák. není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

Podle ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat po dlužníkovi vedle plnění úroky z prodlení, výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis.

V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou částku půjčky), že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 21.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 21.000,- Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 451 odst.1 obč. zák. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 5.063,- Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 15.937,- Kč (21.000 – 5.063) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán ( obč. zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 19.1.2025. Nárok se stal splatným 20.1.2025 a žalovaná se dostala do prodlení od 21.1.2025. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 21.1.2025 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 96.749,41 Kč (částku 33.436,- Kč + úrok 40.846,50 Kč + 5.375,- Kč – úrok 21% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do 21.2.2025 + úrok z prodlení 15.172,31 Kč + 1.919,60 Kč – úrok z prodlení 7,5% ročně z částky 18.211,33 Kč od 28.9.2023 do 21.2.2025). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 16.104,60 Kč (jistina 15.937,- Kč + 167,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 12% ročně z 15.937,- Kč od 21.1.2025 do 21.2.2025). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 21 %, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 79 %. Poměr úspěchu tedy činí 58% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.