Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 122/2017-71
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalovaným: 1. Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
2. Jméno advokáta C, narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C
o zaplacení 115 029,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do úroku z prodlení ve výši 78,04 Kč zastavuje.
II. Žalovaná č. 1) je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 093,08 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky za dobu od 28.7.2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se vůči žalované č. 1) co do částky 25 916,46 Kč s úrokem 9,5 % ročně z částky 115 003,06 Kč za dobu od 13.4.2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení 8,05 % ročně za den 27.7.2016 z částky 119 493,30 Kč a co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 19 400,22 Kč za dobu od 28.7.2016 do 5.12.2016, co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 17 549,14 Kč za dobu od 6.12.2016 do 12.2.2017 a co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 14 909,98 Kč za dobu od 13.2.2017 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaná č. 1) je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 15 837 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do úroku z prodlení ve výši 78,04 Kč zastavuje.II. Žalovaná č. 1) je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 093,08 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky za dobu od 28.7.2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se vůči žalované č. 1) co do částky 25 916,46 Kč s úrokem 9,5 % ročně z částky 115 003,06 Kč za dobu od 13.4.2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení 8,05 % ročně za den 27.7.2016 z částky 119 493,30 Kč a co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 19 400,22 Kč za dobu od 28.7.2016 do 5.12.2016, co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 17 549,14 Kč za dobu od 6.12.2016 do 12.2.2017 a co do úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 14 909,98 Kč za dobu od 13.2.2017 do zaplacení, zamítá.IV. Žalovaná č. 1) je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 15 837 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala původně po obou žalovaných zaplacení společně a nerozdílně částky ve výši 132 775,36 Kč s úrokem ve výši 9,05 % ročně z částky 115 003,06 Kč za dobu od 13.4.2017 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 115 003,06 Kč za dobu od 13.4.2017 do zaplacení, to vše s odůvodněním, že dne 10.7.2015 uzavřela žalobkyně s oběma žalovanými smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na základě které jim poskytla úvěr v celkové výši 131 000 Kč za dohodnutý úrok ve výši 9,5 % ročně, který však žalovaní ani přes opakované výzvy nespláceli.
2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5.1.2018, č.j. KSBR spisová značka byl zjištěn úpadek žalovaného č. 2 a zároveň Krajský soud v Brně povolil řešení úpadku žalovaného č. 2 oddlužením. Z tohoto důvodu proto došlo k přerušení řízení v předmětné věci vůči žalovanému č. 2.
3. Písemným podáním ze dne 28.6.2018 vzala žalobkyně takto podanou žalobu co do úroku z prodlení ve výši 78,04 Kč zpět. Žalovaná č. 1 s částečným zastavením řízení souhlasila. Z tohoto důvodu proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. a řízení v požadované výši zastavil.
4. Žalovaná č. 1 se ve věci několikráte vyjádřila, když uváděla, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaných, vycházela pouze z jejich prohlášení, navíc žalobkyně vycházela pouze z čestného prohlášení o výši příjmů žalovaného č. 2, který uvedl příjem ve výši 650 000 Kč, aniž by si od něj vyžádala kopii daňového přiznání za předešlé zdaňovací období. Žalovaná č. 1 měla v tu dobu příjem ve výši 7 500 Kč měsíčně. Vznesla tak námitku relativní neplatnosti ve vztahu k uzavřené úvěrové smlouvě. Dále pak žalovaná č. 1 uváděla, že peníze z úvěru neobdržela, tyto šly do podnikání manžela. Navíc žalobkyně svou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení vedeného vůči žalovanému č. 2, tudíž žádá úhradu z předmětné pohledávky dvakrát.
5. Na základě provedeného dokazování ve věci soud zjistil následující skutkový stav: Dne 10.7.2015 uzavřela žalobkyně s oběma žalovanými smlouvu o úvěru č. tel. číslo, na základě které poskytla oběma žalovaným spotřebitelský úvěr ve výši 131 000 Kč bez účelu. Žalovaní se zavázali tento úvěr zaplatit spolu s úrokem ve výši 9,5 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách po částkách 2.420 Kč. Celkem se tak žalovaní zavázali žalobkyni zaplatit částku 172 565 Kč, přičemž výše RPSN činila 10,10 %. Zároveň se žalovaní zavázali žalobkyni hradit i pojištění ve výši 131 Kč měsíčně. Součástí této smlouvy byl i sazebník poplatků. Úvěr byl žalovaným poskytnut v plné výši na účet, který žalovaní žalobkyni sdělili, a to dne 10.7.2015. Součástí smlouvy byly zároveň i úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele. Z historického výpisu úvěru soud zjistil, že zůstatek úvěru činil ke dni 12.4.2017 115 003,06 Kč, splatné úroky 8 315,48 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 6 765,82 Kč a úvěrové poplatky 2 691 Kč. Dluh žalovaných tak měl činil částku 132 775,36 Kč.
6. Dopisem nazvaným výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 14.7.2016 soud zjistil, že tento byl doručován oběma žalovaným, když žalobkyně žalované vyzvala k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky do dne 27.7.2016. Dopisy ze dne 26.5.2016, ze dne 10.6.2016 a ze dne 20.6.2016 žalobkyně žalovanou č. 1 upomínala k úhradě dlužných splátek.
7. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaná vyplnila formulář žalobkyně, ve kterém uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z rodičovského příspěvku ve výši 7 500 Kč a že je vdaná. Žalovaný č. 2 uvedl, že je ženatý a že jeho měsíční příjem z podnikání po zohlednění všech výdajů činí 52 500 Kč. Oba žalovaní uvedli, že mají vyživovací povinnost k jednomu dítěti ve věku do 10 let, přičemž výdaje spojené s bydlením představují částku 1 000 Kč a ostatní výdaje 525 Kč.
8. Žalobkyně žalovaným poskytla standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterých je informovala o výši spotřebitelského úvěru, o lhůtě k čerpání úvěru, o výši anuitních splátek, o celkové výši, kterou bude třeba zaplatit, o výši úrokové sazby i RPSN a dalších souvisejících nákladech vč. výše poplatků spolu s rozpisem splátkového kalendáře.
9. Z tvrzení žalobkyně které žalovaná č. 1 nijak nerozporovala, soud zjistil, že za období od 10.7.2015 do 13.2.2017 žalovaní uhradili na platbách částku 30 906,92 Kč.
10. Z písemného vyčíslení žalobkyně pak soud zjistil, že tato po žalované č. 1 požaduje zaplacení zůstatku úvěru ve výši 115 003,06 Kč, dále zaplacení úroku z prodlení ve výši 6 687,78 Kč, a to za dobu od 27.7.2016 do 5.12.2016 z částky 119 493,30 Kč, za dobu od 6.12.2016 do 12.2.2017 z částky 117 642,22 Kč a za dobu od 13.2.2017 do 12.4.2017 z částky 115 003,06 Kč. Dále pak žalobkyně požadovala po žalovaných poplatky ve výši 2 691 Kč, když žalobkyně jim naúčtovala poplatky za zaslání upomínek při prodlení se splátkou úvěru ve výši 1 250 Kč ( 1 x 250 Kč + 2 x 500 Kč) a poplatky ve výši 1 441 Kč za volitelné pojištění schopnosti splácet ( 11 x 0,10 % měsíčně z poskytnuté výše úvěru). Dále žalobkyně po žalovaných požadovala zaplatit smluvní úrok ve výši 8 315,48 Kč.
11. Předžalobní upomínkou ze dne 11.8.2016 žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
12. Dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, věřitel před uzavřením smlouvy ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.
16. Z provedeného dokazování tak soudu jednoznačně vyplynulo, že mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 ( žalovanými ) byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku . Na základě smlouvy byly žalované č. 1 poskytnuty finanční prostředky ve výši 131 000 Kč, které se zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s příslušenstvím.
17. Soud však přihlédl k námitce žalované č. 1, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované 1), a proto smlouvu považuje za neplatnou. Jelikož je totiž žalovaná spotřebitelem, je nutné při posuzování tohoto právního vztahu aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování a ostatně i z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalobkyně při zvážení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z tvrzení žalované o příjmech rodiny ve výši rodičovského příspěvku ve výši 7 500 Kč a příjmu jejího manžela z podnikání po zohlednění veškerých výdajů z podnikání ve výši 52 500 Kč a výdajích na domácnost ve výši 1 525 Kč. Žalobkyně si však žádná z poskytnutých tvrzení ze strany žalovaných nijak neověřila.
18. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp.zn. 1 AS 30/2015 vyplývá, že § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nepodloženým tvrzením. Jelikož žalobkyně neprokázala ( ač byla soudem v tomto smyslu poučena) že by posuzovala úvěruschopnost žalované na základě dokumentů vydaných třetí osobou, resp. alespoň předložením daňového přiznání OSVČ za předešlé zdaňovací období, a spokojila se pouze s tvrzením žalované o jejích příjmech a výdajích, nelze tento postup považovat v souladu s povinností posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s náležitou odbornou péčí ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V důsledku tohoto jednání je tak smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná, tedy od samého počátku, a účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
19. S ohledem na neplatnost smlouvy tak plnění, které si strany poskytly, představuje plnění z neplatného právního úkonu a je tedy bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku . Jelikož bylo žalovaným plněno z neplatného právního úkonu, tedy žalovaným byla poskytnuta částka 131 000 Kč, dnem následujícím po výzvě k zaplacení ze dne 14.7.2016, tj. od 28.7.2016, vznikl žalobkyni nárok na vrácení zbytku bezdůvodného obohacení spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Dle shora uvedené výzvy totiž žalobkyně žalované vyzvala, nechť do 27.7.2016 okamžitě splatí celou úvěrovou pohledávku. Tím, že žalovaní do tohoto dne svůj dluh vůči žalobkyni neuhradili, dostali se dnem následujícím po tomto datu do prodlení.
20. Jak již soud shora konstatoval, žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení zbytku bezdůvodného obohacení ve výši 100 093,08 Kč, když od poskytnutého úvěru ve výši 131 000 Kč soud odečetl platby žalovaných ve výši 30 906,92 Kč.
21. Další námitky žalované č. 1 soud posoudil jako nedůvodné, neboť úvěrová smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a oběma žalovanými, když bylo dohodnuto mezi stranami, že úvěr bude poskytnut komukoliv z žalovaných, který o něj požádá. Bylo na rozhodnutí obou žalovaných, jakým způsobem s poskytnutým úvěrem naloží. I další námitku pak soud považuje za irelevantní, neboť žalobkyně může požadovat úhradu celé dlužné částky po kterémkoliv z dlužníků, případně po obou zároveň s tím, že platba dlužníka na dlužnou částku pak automaticky znamená, že se o tuto snižuje celková dlužná částka.
22. Žalobkyni tedy soud přiznal shora uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 28.7.2016 do zaplacení.
23. Ve zbytku žalobu co do částky 25 916,46 Kč spolu s požadovaným smluvním úrokem 9,5 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení převyšujícím přiznanou částku však byl soud nucen zamítnout. Co se týče zákonných úroků z prodlení, tyto pak soud zamítl jednak za den 27.7.2016 z částky 119 493,30 Kč, když prodlení žalovaných nastalo až ode dne 28.7.2016. Dále pak soud zamítl požadavek žalobkyně na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od 28.7.2016 do 5.12.2016 z částky 19 400,22 Kč, za dobu od 6.12.2016 do 12.2.2017 z částky 17 549,14 Kč, a za dobu od 13.2.2017 do zaplacení z částky 14 909,98 Kč ( rozdíl mezi částkou požadovanou žalobkyní a částkou žalobkyni soudem přiznanou s odečtením úroku z prodlení ve výši 78,04 Kč, ohledně které bylo řízení částečně zastaveno).
24. Ohledně náhrady nákladů řízení soud postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a dle § 146 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého žalovaná č. 1 byla úspěšná co do 20 %, neúspěšná co do 80 %, z tohoto důvodu proto žalobkyni přísluší právo na náhradu 60 % vzniklých nákladů řízení ( žalobkyně byla úspěšná co do jistiny ve výši 100 093,08 Kč + úroku z prodlení ve výši 6 859 Kč, žalovaná byla úspěšná co do částky 25 916,46 Kč ).
Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 885 Kč, dále z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 16 050 Kč ( dva a půl úkonu právních služeb, a to celý úkon - převzetí věci a sepis žaloby a půl úkonu za předžalobní upomínku) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.9.2006, kdy soud vycházel z tarifní hodnoty věci ve výši 132 775,36 Kč, přičemž odměna za jeden úkon činí 6 420 Kč. Náklady řízení dále sestávají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném od 1.9.2006 a dále z 21% DPH ve výši 3 559,50 Kč. Celkem tedy by náklady řízení činily částku po zaokrouhlení 26 395 Kč. 60 % z takto vzniklých nákladů řízení představuje částka 15 837 Kč, kterou je žalovaná č. 1 dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.