Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 231/2024-36
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci
žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátkou Jméno advokátky Anonymizováno.
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:Jméno žalovaného Anonymizováno., narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 25 855 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 295 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 8 705 Kč z titulu jistiny úvěru, částky 5 855 Kč z titulu poplatku za poskytnutí úvěru a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 855 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 295 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky 8 705 Kč z titulu jistiny úvěru, částky 5 855 Kč z titulu poplatku za poskytnutí úvěru a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 855 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 855 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 31. 7. 2023.
2. Soud při soudním jednání (v nepřítomnosti účastníků a zástupkyně žalobce) provedl písemné důkazy a z nich přijal následující závěr o skutkovém stavu.
3. Účastníci spolu dne 31. 7. 2023 uzavřeli smlouvu o spotřebitelské zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému jakožto spotřebiteli poskytl dne 31. 7. 2023 na účet žalovaného č. č. účtu částku ve 20 000 Kč, přičemž žalovaný měl žalobci zaplatit podle této smlouvy do 30. 8. 2023 celkem částku 26 500 Kč (důkaz: smlouva z 31. 7. 2023, sdělení právnická osoba. z 14. 10. 2024 na č. l. 27, výpis z účtu žalobce z 31. 7. 2023, výpis transakcí z účtu žalovaného č. účtu).
4. Žalovaný dosud žalobci vrátil z titulu smlouvy ze dne 31. 7. 2023 částku 8 705 Kč (viz žalobní tvrzení).
5. Žalobce dne 17. 5. 2024 odeslal žalobci předžalobní výzvu (důkaz touto výzvou a podacím lístkem).
6. Žalobce netvrdil - tedy neunesl břemeno tvrzení - zda a jak konkrétně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s žalovaným a v tomto ohledu též neunesl břemeno důkazní.
7. Žalobce jen tvrdil, že „Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.“. Avšak tato tvrzení jsou jednak nedostatečně určitá ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. a § 118a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace od žalovaného získal a jaké a jakým způsobem ověřil) a jednak tato tvrzení žalobce neprokázal (viz § 101 odst. 1 písm. b) a § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
8. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně.
9. Účastníci spolu uzavřeli spotřebitelskou smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon “) [dle § 2 odst. 1 zákona je spotřebitelským úvěrem „peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli“].
10. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona. Podle § 86 odst. 1 věta poslední zákona „Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“.
11. Úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona, dle kterého „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“).
12. Z těchto důvodů je žalovaný povinen vrátit žalobci jen poskytnutou jistinu úvěru podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona. Žalobce žalovanému poskytl jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a žalovaný mu dosud vrátil částku 8 705 Kč, pročež zbývá k úhradě jen částka 11 295 Kč (výrok I.).
13. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to jak v rozsahu již žalovaným vrácení jistiny (8 705 Kč), tak v rozsahu smluvního poplatku (5 855 Kč), smlouva je absolutně neplatná, pročež nevzniklo právo žalobce na smluvní nárok v podobě poplatku za úvěr (výrok II.).
14. Nedůvodný je i nárok žalobce na úrok z prodlení (viz výrok II.). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení jistiny úvěru v podobě „v době přiměřené jeho možnostem“ (která tak má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy). S ohledem na mj. judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka, bod 15. až 17., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023 sp. zn. spisová značka, bod 56.; obdobně i např. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 28. 8. 2024 č. j. spisová značka, bod 10. až 11., rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 sp. zn. spisová značka, bod 34. či rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. spisová značka, bod 12. a 13.) dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Výklad § 87 odst. 1 věta poslední zákona, tj. „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“, přijatý v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, přitom odpovídá i ustálené judikatuře týkající se obdobné právní terminologie v podobě splatnosti ponechané na vůli dlužníka, tj. kupříkladu co do sousloví „až bude moci“ apod. Ve vztahu k takovému typu splatnosti – přitom obdobně formulovanému jako je v § 87 odst. 1 věta poslední zákona (viz „v době přiměřené jeho možnostem“) - soudy ustáleně (za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník i za účinnosti o. z.) rozhodují, že je-li doba splatnosti ponechána na vůli dlužníka, pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen podáním návrhu u soudu na určení času plnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021 sp. zn. spisová značka a tam shrnutou judikaturu, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024 sp. zn. spisová značka, bod 15.). „Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024 sp. zn. spisová značka).
16. Žalovaný k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom v této otázce žalovaného tížilo břemeno tvrzení a důkazní, jelikož stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Z těchto důvodů soud určil žalovanému lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 3 dny od právní moci rozsudku, ostatně i v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (obdobně v soudní praxi srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024 č. j. spisová značka, bod 10. až 11. ve spojení s § 13 o. z.).
17. Žalobce měl v řízení úspěch co do částky 11 295 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch co do částky 8 705 Kč, 5 855 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 855 Kč od 31. 8. 2023 do 25. 10. 2024, tj. ve výši 4 475,21 Kč – tj. celkem co do částky 19 035,21 Kč. Žalovaný by tak měl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.