Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 Co 141/2024-233

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Skalické a soudců JUDr. Ireny Vitovské a JUDr. Jitky Levové ve věci

žalobkyně:

Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0Adresa zainteresované osoby 0/0, zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátkou Adresa zainteresované osoby 1/0,

proti

žalovanému:

právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0Adresa zainteresované osoby 0/0, zastoupený tituly před jménem. Jméno zainteresované osoby 2/0, advokátem Adresa zainteresované osoby 2/0,

o 21.780 Kč s úroky z prodlení,

o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. února 2024 č. j. - 208

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 4.560 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátky.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 4.560 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném náhrady škody v částce 21.780 Kč s příslušenstvím, představující úhradu za parkovací místo v polyfunkčním domě, které si žalobkyně zajistila poté, co uskladněním stavebního materiálu v průjezdu domu v adresa, jí žalovaný znemožnil realizaci práva, vyplývajícího ze smlouvy o zřízení služebnosti ze dne datum, a to mj. jízdy motorovým vozidlem po sloužícím pozemku – průjezdu domu – do dvorního traktu, kde má žalobkyně umístěny dvě garáže.

2. Shora označeným rozsudkem soud žalobě vyhověl, když ve smyslu ust. , (dále jen o. z.) dovodil možnost žalobkyně požadovat náhradu škody po žalovaném jako správci domu v důsledku porušení povinnosti váznoucí na části společného pozemku, neboť žalovaný je osobou povolanou ke správě společného majetku a stíhá ho tak povinnost realizaci práv plynoucích z věcného břemene žalobkyni umožnit. Škoda a její výše pak byla žalobkyni prokázána nájemní smlouvou a přehledem plateb.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání a namítal, že

- soud I. stupně se dostatečně nevypořádal s tvrzením žalovaného, že stavební materiál není v jeho vlastnictví ani s tvrzením, že žalovaný nikdy o umístění stavebního materiálu v průjezdu domu nerozhodl,

- soud nesprávně posoudil otázku rozsahu věcného břemene, když opominul svou povinnost ex officio zkoumat absolutní neplatnost geometrických plánů,

- soud se nevypořádal s důkazními návrhy žalovaného na výslech svědků ohledně svého tvrzení, že výše škody není relevantní.

4. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud se především zabýval otázkou pasivní legitimace na straně žalovaného, a to za situace, kdy žalovaný v podaném odvolání uvedl, že se soud nevypořádal s jeho tvrzením, že stavební materiál není v jeho vlastnictví a nikdy o umístění stavebního materiálu v průjezdu nerozhodl.

7. Jak vyplývá z ust. § 1194 o. z., společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku a při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práv a zavazovat se k povinnostem. Tento svůj účel naplňoval žalovaný již tím, že uzavřel smlouvu o dílo s firmou právnická osoba o provedení dodávky a montáže ocelových balkonů atd., bylo mu uděleno stavební povolení a na základě těchto skutečností je třeba žalovaného označit za stavebníka, který v domě organizoval stavební úpravy a byl tak odpovědný za vše, co se v souvislosti se stavbou událo, tedy i za uložení stavebního materiálu v průjezdu domu. Tím, že žalovaný v rámci výkonu své funkce umožnil uskladnění materiálu v průjezdu a nepostaral se o jeho odstranění poté, co k tomu byl žalobkyní vyzván, neboť ve stavebních úpravách nebylo dlouhodobě pokračováno, znemožnil žalobkyni řádný výkon jejích práv ze smlouvy o zřízení služebnosti a vznikla mu tak i odpovědnost za škodu, která žalobkyni v důsledku toho vznikla v podobě výdajů za náhradní parkování – viz ust. § 1259 o. z., dle kterého, kdo je oprávněn ze služebnosti, může se domáhat ochrany svého práva proti každému a to v návaznosti na ust. § 1042 o. z., které se použije analogicky.

8. Obrana žalovaného, že není vlastníkem uskladněného materiálu či nedal pokyn k jeho uskladnění v průjezdu domu tak neobstojí, když žalovaný z titulu své správcovské funkce je za dění v domě odpovědný a má si počínat tak, aby k závadám či narušení práv oprávněných osob nedošlo.

9. Ostatně, že tvrzení žalovaného, kterým se distancoval od oprávnění nakládat se stavebním materiálem, neodpovídalo realitě, vyšlo najevo u jednání odvolacího soudu, kde se oba účastníci shodli na tvrzení, že o odstranění stavebního materiálu žalovaný jednal na svém zasedání v měsíc, rok, rozhodl o jeho odstranění a dalším nakládání s ním.

10. Co se týká odvolací námitky žalovaného ohledně neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti stezky a cesty ze dne datum v důsledku neplatnosti – nesrovnalosti dvou geometrických plánů, způsobující neurčitost rozsahu služebnosti, pak s touto námitkou se soud I. stupně dostatečně vypořádal v bodě 5 odůvodnění svého rozhodnutí a s jeho argumentací se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na ni odkazuje, když důvody neplatnosti smlouvy ze dne datum, kterých se žalovaný dovolává, nelze označit za relevantní k takovému závěru vedoucí.

11. Co se týká odvolací námitky žalovaného ohledně neprovedení výslechu svědků stran výše škody, pak takový důkaz by byl zcela nadbytečný za situace, kdy žalobkyně předložila smlouvu o nájmu parkovacího místa (body 37, 38 a 39 rozsudku soudu I. stupně) a výpisy z účtu (bod 40 rozsudku soudu I. stupně) prokázala, že sjednané nájemné též zaplatila. Výše škody tak byla dostatečně prokázána a sjednaná výše parkovného nevzbuzuje dojem o jeho předimenzování v poměrech města Brna. Další dokazování v tomto směru by se jevilo zcela nadbytečným a pochybení soudu spočívající v tom, že se s důkazními návrhy žalovaného nevypořádal v rámci odůvodnění, tak nečiní rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelným.

12. Možno tedy konstatovat, že povinnost žalovaného k náhradě škody je dle ust. § 2910 o. z. dána, když byly splněny všechny zákonné předpoklady nároku na náhradu škody – protiprávní jednání spočívající v porušení povinnosti stanovené zákonem, a to protiprávní zásah do práva služebnosti, svědčící žalobkyni dle smlouvy ze dne datum ( ve spojení s o. z.), vznik škody na straně žalobkyně (náklady vynaložené za náhradní parkování) a příčinná souvislost. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil dle ust.

13. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána dle ust. i náhrada nákladů řízení představující náklady právního zastoupení advokátem, a to dle , advokátní tarif, za 2 úkony právní služby po 1.980 Kč a 2 režijní paušály hotových výdajů po 300 Kč, celkem 4.560 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.