Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 150/2024-17

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované,

trvale bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 36 888,76 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 25 230 Kč, a to do 365 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 11 658,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 781 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 611 Kč k rukám právního zástupce Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 25 230 Kč, a to do 365 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 11 658,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 33 781 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 611 Kč k rukám právního zástupce , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že uzavřel se žalovanou dne datum distančním způsobem Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě jí poskytl finanční prostředky ve výši 30 000 Kč s možností postupného čerpání, a to bezhotovostně na účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se zavázala předmětnou částku po odložené splatnosti splatit do 13. 12. 2023, a to vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 330 Kč (2 900 Kč nedoplatek), poplatku za službu a) Klidné spaní ve výši 440 Kč, b) Presto ve výši 495 Kč (325 Kč nedoplatek) a za c) Infomační SMS servis v částce 116 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a tudíž mu náleží smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a úroku z prodlení. Žalobce po žalované požaduje zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši ve výši 2 900 Kč, za službu Presto ve výši 325 Kč a dále také úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 781 Kč od 14. 12. 2023 do zaplacení a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 14. 12. 2023 do 13. 3. 2024 prodlení ve výši 3 107,76 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobce uvedl, že ji posoudil s odbornou péčí. Vycházel z databází vedených CNCB (z registrů bankovních a nebankovních registrů), z informací dostupných v insolvenčním rejstříku a z centrální evidence exekucí a rovněž z informací získaných od žalované. Žalobce tvrdil, že vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek žalované, z nichž zjistil výši jejího čistého příjmu 84 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne datum za prokázané, že na jejím základě se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet s tím, že žalovaná celkově vrátí částku při vyčerpání úvěrového rámce ve výši 37 804 Kč, a to jednorázově do 27. 9. 2023. Úročení úvěru nebylo sjednáno. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaná poskytovateli úvěru zaplatí vyjma poskytnuté jistiny poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč, za službu Klidné spaní v částce 110 Kč a službu informační SMS za částku 29 Kč. Z čl. 1 Sazebníku soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru s jistinou od 20 001 Kč do 30 000 Kč představuje 25 % z půjčené částky na 30 dní. Z čl. 2 Sazebníku pak vyplývá, že poplatek za expresní vyplacení úvěru – služba Presto činí 165 Kč jednorázově bez ohledu na výši čerpané půjčky, poplatek za možnost odkladu splatnosti úvěru o 2 měsíce – služba Klidné spaní činní 110 Kč měsíčně po celou dobu trvání půjčky, když tuto službu lze čerpat pouze jednou v průběhu platnosti smlouvy. Poplatek za službu Informační SMS servis činí 29 Kč měsíčně bez ohledu na výši čerpaného úvěru. Z y označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ se podává, že dne 28. 8. 2023, 4. 9. 2023 a 25. 9. 2023 byla žalobcem na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno poukázána částka ve výši 3 x 10 000 Kč. Skutečnost, že dané částky byly připsány na výše uvedený účet vyplývá z y označené jako „odpověď na výzvu “ ze dne 10. 9. 2024. V ě označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.“ žalobce uvedl, že příjem žalované měl doložen v částce 84 500 Kč, když neuvedl, a to ani v žalobě z čeho toto bylo doloženo, když samotná žalovaná naopak uvedla čistý měsíční příjem v částce 42 000 Kč. Dále z této částky vyplynulo, že žalovaná měla další pravidelné výdaje na půjčky v částce 6 000 Kč, na bydlení vynakládala 6 500 Kč měsíčně a její další nezbytné výdaje byly 9 000 Kč. Žalobce uvažoval s rezervou pro výdaje 500 Kč, minimální výdaje zohlednil ve výši 7 580 Kč a disponibilní příjem žalované dovodil ve výši 29 200 Kč. Z Všeobecných obchodních podmínek bodu č. 1 písm. h), bodu 3. 2. a 4. 5. má soud za prokázané, že dlužník v žádosti o poskytnutí úvěru musí uvést účet, na který věřitel odešle finanční prostředky. Po provedení identifikace dlužníka a kontroly informací o něm/ní v souladu s článkem 2.2. těchto podmínek se věřitel rozhodne, zda dlužníkovi poskytne úvěr. Částky zaplacené dlužníkem budou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit. Nejdříve na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové službyc a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Nebude-li částka zaplacená dlužníkem postačovat na pokrytí stávajícího dluhu, bude z nesplacené částky stávajícího dluhu dále účtován poplatek z prodlení, s čímž dlužník výslovně souhlasí. Z y označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ datované 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě, pro zaplacení ji stanovil lhůtu 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 31. 5. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.

4. Podle z. č. , , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. V právní rovině soud konstatuje, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. o. z. Žalobce poskytl žalované na základě jejího požádání peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky z prodlení.

8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.

11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací z interních databází a externích registrů, z veřejných rejstříků a z informací sdělených žalovanou. Tvrdil, že měl k dispozici doklady o výši příjmu žalované. Na základě těchto podkladů byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr a žalovaná byla vyhodnocena jako způsobilá ke splácení úvěru ve výši 37 804 Kč. Z tvrzení žalobce sice vyplývá, že zkoumal celkové příjmy a výdaje žalované, avšak y prokazující jeho tvrzení nepředložil. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Žalobce kromě prohlášení v ě označené jako „Identifikované příjmy“ a v ní uvedených příjmových transakcí nepředložil žádný podklad, který měl k ověření příjmu žalované k dispozici. Rovněž neuvedl žádný konkrétní podklad, kterým disponoval při posuzování úvěruschopnosti žalované k ověření výdajů (v ě označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ je pouze uvedena výše měsíčních výdajů na půjčky v částce 6 000 Kč, pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 500 Kč a ostatní nezbytné výdaje 9 000 Kč) a který by jakkoli zjišťoval a následně verifikoval její příjmy a zejm. výdaje. Za této situace má soud za to, že žalobce nedostatečně zjišťoval majetkovou situaci žalované a nepožadoval její řádné doložení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.

12. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobce poskytl žalované dne 28. 8. 2023, 4. 9. 2023 a 25. 9. 2023 peněžní prostředky v celkové výši ve výši 30 000 Kč.

13. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

14. Žalobce nikterak v žalobě netvrdil, jakou částku žalovaná žalobci uhradila. Z tvrzní žalobce je však vidět, že minimálně v rozsahu poplatků žalobci byly některé částky uhrazeny. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy žalobce žalované poskytl částku ve výši 30 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 4 770 Kč (7500 - 2900 + 495 – 325). Vzhledem k tomu, že žalobce žalované poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), poníženou o již uhrazenou částku. Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 25 230 Kč, která zohledňuje, co žalovaná na danou pohledávku uhradila. Za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262). S ohledem na shora uvedené soud nejprve shledal jako nedůvodnou žalobu ohledně dlužných poplatků ve výši 2 900 Kč, 440 Kč, 325 Kč a 165 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 13 255 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a rovněž i ohledně smluvní pokuty ve výši 3 107,76 Kč.

15. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 25 230 Kč, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dneAnonymizováno20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci se žalovaná k podané žalobě nevyjádřila, a tudíž se soudu nemohla vyjádřit ke svým majetkovým poměrům, resp. ke svým možnostem úhrady dané pohledávky. Žalobkyně pak tyto skutečnosti netvrdila, ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti (srov. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. -94). Nelze však přehlédnout, že je to právě žalobkyně, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní k majetkové sféře žalované. Vycházeje z obecných principů dokazování, proto soud maje na paměti zvýšenou ochranu spotřebitele určil žalované lhůtu pro vrácení zbývající poskytnuté jistiny 1 rok od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na výši minimální mzdy v roce 2024, která dosahuje částky 18 900 Kč, a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran se soud domnívá, že tato lhůta je dostačující pro zajištění dlužné částky popřípadě pro opatření těchto finančních prostředků. Pro úplnost soud odkazuje na § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle V daném případě žalobkyně požadovala po žalované zaplatit částku 36 88,76 Kč. Rozsudkem jí však byla přiznána částka 25 230 Kč. Úspěch žalobkyně tak dosahuje 68,39 a neúspěch 31,61 %. Náklady řízení se pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 476 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „ ”) z tarifní hodnoty ve výši 36 888,76 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Částka, která pak představuje rozdíl úspěchu a neúspěchu ve výši 36,78 %, dosahuje částky 1 611 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.