Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 415/2024-45
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 22 902 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 600 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 302 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 863,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 438,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 906,79 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 306,79 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 6 600 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 521,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 600 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 302 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 863,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 438,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 906,79 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 306,79 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 6 600 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 521,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 12. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 609 Kč s úrokovou sazbou 8 % ročně, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 880 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a úhradu za hrazení splátek v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 2 160 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal jeho závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil částku ve výši 5 400 Kč. Jelikož nebyl úvěr původním věřitelem zesplatněn, splatnost úvěru nastala ke dni splatnosti poslední smluvené splátky, tj. 23. 2. 2024, přičemž od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 29. 5. 2024 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvy žalobkyně žalovaný zbytek dluhu neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), bez přítomnosti žalovaného, který svou neúčast na jednání ani neomluvil.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., a žalovaný uzavřeli dne 23. 12. 2022 smlouvu č. hodnota, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 609 Kč s úrokovou sazbou 8 % ročně, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 653 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště žalovaného ve výši 2 160 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Peněžní prostředky žalovaný převzal v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdil svým podpisem na smlouvě. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 23. 12. 2022, informacemi o zpracování osobních údajů, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný dosud žalobkyni zaplatil částku 5 400 Kč (prokázáno tabulkou splácení úvěru).
6. Před uzavřením smlouvy byla žalovaným vyplněna, resp. podepsána žádost o úvěr s údaji hodnotícími bonitu zákazníka. V žádosti byl uveden čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 489 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit částku 8 612 Kč, přičemž bylo uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, kde jeho celkové náklady na bydlení včetně energií činí 2 000 Kč, má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti, jsou mu prováděny srážky ze mzdy, které spolu s platbami výživného činí 4 612 Kč měsíčně a na hrazení osobních potřeb mu postačuje částka 2 000 Kč měsíčně (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 23. 12. 2022). K tomu si žalobkyně od žalované vyžádala pracovní smlouvu a výplatní pásky, ze kterých zjistila, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou do 31. 3. 2023 a jeho čistá mzda za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy činila 20 489 Kč, a po exekučních srážkách pouze 15 935 Kč měsíčně (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 1. 10. 2021, výplatními páskami).
7. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 29. 5. 2024 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzván, naposledy upomínkou před podáním žaloby (prokázáno upomínkami o zaplacení včetně vrácených obálek, předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024 včetně podacího lístku).
8. Soud neprovedl důkaz rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020 -97 a Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020 -170, jak navrhovala žalobkyně, neboť uvedené rozsudky se týkaly jiné věci, se kterou projednávaný případ skutkově nesouvisí.
9. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
10. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z. ) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z. ), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z. , ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.
11. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
14. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
16. Ze smlouvy se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné, přesné a pravdivé údaje o své finanční situaci a nezamlčel nic, co by mohlo mít dopad na jeho schopnost splácet úvěr. Před uzavřením smlouvy byla vyplněna žádost o úvěr s uvedením příjmu žalovaného ze zaměstnání, který byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami. Věřitel je přitom dále povinen při uzavírání spotřebitelského úvěru zkoumat i výdajovou stránku spotřebitele. K tomu je třeba předeslat, že věřitel neprováděl lustraci žalovaného v příslušných rejstřících, zda je skutečně solventní osobou, a to přesto, že podle doložených výplatních pásek měly být žalovanému prováděny exekuční srážky ze mzdy. Ze smluvních dokumentů se také nepodává nic o tom, z jakých konkrétních informací o výdajích žalovaného věřitel vycházel a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. Žalovaným uváděné měsíční výdaje jsou nereálně nízké (vzhledem k obvyklým cenám a životním nákladům roku 2022) a soud je přesvědčen, že jejich výše byla účelově uvedena tak, aby mohl být spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnut. Věřitel měl v takovém případě k uváděným výdajům přistupovat s rezervou a od žalovaného skutečně vyžádat dokumenty prokazující alespoň výši výdajů na bydlení a jeho základní potřeby (výše nákladů na stravování a domácnost, telefon apod.), případně potvrzení rodičů žalovaného o tom, že jej „živí“ a životní náklady žalovaného ve větší míře hradí oni. Soud tak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že původní věřitel vůbec nezjišťoval výdaje žalovaného, u kterých se spokojil pouze s nevěrohodně nízkými údaji, které mu sdělil sám žalovaný, aniž by si k tomu od žalovaného vyžádal jakékoliv doklady. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
17. Další případné uvedené dokumenty vážící se k povinnosti věřitele posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny, k žalobě nebyly ani připojeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že původní věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Žalobkyně již další návrhů v řízení neměla.
18. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z. ).
19. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku a dalších poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnuté jistiny, kterou soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaný je povinen v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele (na základě postoupené pohledávky dle § 1879 o.z. ) poskytnuté peněžní prostředky (12 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaný uhradil (5 400 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v předžalobní výzvě včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaný byl k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzván až právě v předžalobní výzvě. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z „jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013 ). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, kterému žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.