Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
27 C 11/2024-53
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Anetou Bendovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 13 487,10 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do
- poplatku ve výši 6 787,10 Kč
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1318,64 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 835,09 Kč,
- zákonného úroku z prodlení z částky 6700 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %,
- úroku 18,24 % ročně z částky 6700 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do- poplatku ve výši 6 787,10 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1318,64 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 835,09 Kč,- zákonného úroku z prodlení z částky 6700 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %,- úroku 18,24 % ročně z částky 6700 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V projednávané věci se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 487,10 Kč s příslušenstvím jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238306127 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ: IČO, a žalovaným ze dne 25.1.2022. Na základě této smlouvy poskytla bezhotovostně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr v celkové výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, který se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 8 251 Kč představující a) součet kapitalizovaných úroků ve výši 18,25 % ročně za poskytnuté prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 3 570 Kč, dále b) poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a c) poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč. Celkovou částku zápůjčky a částky 8 251 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 52týdenních splátkách po 294 Kč poslední splátka byla splatná 24.1.2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze první splátku 25.1.2022, a to ve výši 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak ke dni 11.6.2022 provedla vyčíslení dlužné jistiny (6 700 Kč) a dlužného poplatku ( 6 787,10 Kč). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.09.2023 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27.09.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.
2. Žalobkyně se z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy domáhá po žalovaném (po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení usnesením ze dne 11.6.2024 pod č.j. EPR RČ-Anonymizováno) celkové dlužné částky ve výši 13.487,10 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 700 Kč a poplatků ve výši 6 787,10 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 741,62 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 318,64 Kč, úroků ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 700 Kč od 28.09.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 700 Kč od 28.09.2023 do zaplacení. K procesu ověřování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, když zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaná byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány z dokladů vyžádaných od žalovaného a následně zaznamenány do zákaznické karty žalovaného, přičemž mezi doklady uvedené v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“ patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Podpisem úvěrové smlouvy žalovaný mj. potvrdil úplnost a pravdivost údajů; právní předchůdkyně žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. V doplnění žaloby ze dne 20.10.2024 pak uvedl, že nelze po věřiteli u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů.
3. Žalovaný se podané žalobě nevyjádřil.
4. K jednání nařízenému na den 15.1.2025 se žalovaný nedostavil, ač mu bylo předvolání spolu s žalobou a doplněním žalobních tvrzení doručeno do vlastních rukou postupem dle ustanovení § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř. s účinky doručení ke dni 16.12.2024. Právní zástupce žalobkyně navrhl, aby žalobě bylo vyhověno.
5. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů předložených žalobkyní, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238306127 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že dne 25.1.2022 byla mezi společností právnická osoba a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně sjednaného kapitalizovaného smluvního úroku z úvěru ve výši 3 570 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 621 Kč v pravidelných 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 294 Kč a poslední splátce ve výši 257 Kč až do úplného zaplacení, přičemž první splátkové období začalo běžet v den podpisu smlouvy.
7. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr, bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval, že je zaměstnán jako dělník s čistým příjmem 12 000 Kč měsíčně u Michala Šarkozyho; odhadované měsíční výdaje žalovaného byly deklarovány částkou 2 000 Kč, jiné úvěry že nemá, nevlastní vozidlo, nemá vyživovací povinnosti, je svobodný a žije v nájmu. Příjem měl být ověřen potvrzením o příjmu.
8. Z tabulky umoření bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný na dluh z titulu uvedené smlouvy uhradil dne 25.1.2022 částku 300 Kč při sjednané úrokové sazbě 88 %.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 21.9.2023 vč. seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že věřitelem pohledávek vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. 238306127 sjednané s žalovaným, se stala žalobkyně.
10. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl o změně v osobě věřitele vyrozuměn a současně mu byly oznámeny nové platební údaje k úhradě dluhu a výše dluhu ke dni oznámení.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 28.3.2024 a podacího lístku ze dne 2.4.2024 bylo zjištěno a v řízení prokázáno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.
12. Východiskem pro rozhodování a právní posouzení je tedy následující v řízení zjištěný skutkový stav věci. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy č. 238306127 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč; tento se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednanými poplatky a úroky v celkové výši 8 251 Kč formou pravidelných 52týdenních splátek po 294 Kč a poslední splátce ve výši 257 Kč, přičemž první splátkové období začalo běžet v den podpisu smlouvy. Žalovaný deklaroval v době uzavření úvěrové smlouvy pravidelný měsíční příjem v celkové výši 12 000 Kč měsíčně u Michala Šarkozyho, odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč, neexistenci jiných úvěrů, vozidla, dále že nemá vyživovací povinnosti, je svobodný a žije v nájmu. Žalovaný na dluh uhradil pouze 300 Kč a ocitl se tak v prodlení se splácením dluhu, který neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni jako nového věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 s účinností ke dni 27.9.2023, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 29.9.2023.
13. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (o. z.) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (ZSÚ). Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.
14. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Dle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Dle § 2991 odst. 1, o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí pouze „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váží jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít.
20. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků. S ohledem na výsledky provedeného dokazování však soud z úřední povinnosti dovodil, že úvěrová smlouva je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila povinnost prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet; splnění této povinnosti dané ZSÚ je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podklady, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně ověřila žalovaným deklarované příjmové poměry soudu předloženy nebyly a nebylo tak možno přezkoumat, zda bylo při posuzování úvěruschopnosti postupováno řádně a ve smyslu zákona. Právní předchůdkyně žalobkyně si rovněž počínala velmi neobezřetně až lhostejně ve vztahu k zjištění a ověření pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, jejichž výši lze shledat jako zcela nereálnou a která nedosahuje ani částky životního minima jednotlivce stanoveného právními předpisy platnými v době uzavření úvěrové smlouvy, tím spíše za situace, kdy žalovaný uváděl, že bydlí v nájmu. Že by náklady na stravu, běžné měsíční výdaje a bydlení činily v součtu 2000 Kč je více než nereálné. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost její právní předchůdkyně žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou. Úvěrová smlouva je tedy neplatná, soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, přičemž plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. ¨
21. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 7 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil, resp. vrátil pouze částku 300 Kč a co do zbývající nevrácené částky ve výši 6 700 Kč tak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, který je povinen žalobkyni vydat.
22. Nadto je třeba konstatovat, že hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázala na základě úvěrové smlouvy je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutých na základě téhož smluvního ujednání právní předchůdkyní žalobkyně. Tato zjevná disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který je způsobilý založit rovněž neplatnost smlouvy podle ust. § 580 , § 588 občanského zákoníku . Fakticky sjednané poplatky a úrok činí více než poskytnutá jistina a lze předjímat, že při jejich absenci by úvěr nebyl poskytnut.
23. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovanou doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterého se žalobkyně nemůže platně domáhat. Soud výrokem II. zamítl žalobu rovněž v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení předčasně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný se doposud neocitl v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.
24. S ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal a s přihlédnutím k výši bezdůvodného obohacení soud považoval za přiměřenou lhůtu k úhradě v pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
25. O nákladech řízení účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení z poloviny neúspěšná (6 787,10 Kč) než úspěšná (6 700 Kč) Z uvedeného důvodu bylo proto o nákladech řízení rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.