Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Co 436/2024-137

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Krejčím sídlem Pařížská 204/21, 110 00 Praha 1

proti

žalované: Jméno žalované, IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená Jméno Zástupce. sídlem Adresa Zástupce

o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. září 2024, č. j. -112

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky částka s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka (výrok II).

2. Takto rozhodl o nároku žalobce označeném jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo spočívat v protiprávním zkracování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, k čemuž mělo docházet již od r. 2009, a to o 50%. Toto bylo shledáno i rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, na jehož základě byla žalované uložena povinnost doplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku za období 2012 – 2014 ve výši částka. Celkově žalobce požadoval za leden 2015 až září 2017 částku částka.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Nesouhlasila s právní kvalifikací nároku žalobce, neboť ten je svým charakterem nárokem na doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle , (dále jen „obč. zák.“). Proto je daný nárok promlčen, když jej žalobce uplatnil žalobou až dne datum. Žalovaná tudíž namítla promlčení nároku. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku se promlčuje jako celek, nikoli jen nároky na jednotlivá měsíčně se opětující plnění z něj vyplývající, poskytovaná ve formě důchodu. na rozdíl od nestanoví, že se tento nárok nepromlčuje. Není rozdíl mezi uplatněním náhrady v plném rozsahu, nebo v rozdílu mezi požadovanou a dobrovolně placenou náhradou.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 6 až 11 napadeného rozsudku. Odvolací soud z těchto zjištění vychází a pro stručnost na ně odkazuje. V bodě 11 pak učinil tento závěr o skutkovém stavu: Rozsudkem Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, byl žalobci vůči žalované přiznán doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od února 2012 do prosince 2014, neboť soudy shledaly, že žalovaná neoprávněně žalobci tuto náhradu od r. 2009 krátila, nárok žalobce jako takový je sice promlčen dle , (dále jen „obč. zák“), ale uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, proto k ní nelze přihlížet. Žalobce vyzval dopisy z října 2020 a března 2021 žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v podobě bezdůvodně a protiprávně krácené náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od ledna 2015 do října 2020, žalovaná žalobci doplatila náhradu za období 10/2017 až 11/2020. Žalobce uplatnil žalobou ze dne datum u Obvodního soudu pro adresa proti právnická osoba. nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě doplatku náhrady za ztrátu na výdělku za období leden 2015 až září 2017, žaloba však byla pravomocně zamítnuta z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace právnická osoba.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na , (dále jen „o. z.“), , , a obč. zák., a , vyhlášky Ministerstva financí č. Zmínil také judikaturu Nejvyššího soudu k otázce subsidiarity bezdůvodného obohacení, a to rozhodnutí sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka.

6. V poměrech posuzovaného případu soud I. stupně uzavřel, že pokud tedy žalobci přísluší nárok ze zákonného pojištění dle vyhlášky MF ČR č. ve spojení s na úhradu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle obč. zák. ve spojení s obč. zák., který není žalovanou jako pojistitelem škůdce řádně plněn (v plné výši), nelze tento nárok posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení.

7. Při posuzovaní důvodnosti uplatněného nároku soud I. stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce je jako celek dle § 106 odst. 1 obč. zák. promlčen, je však nutné zabývat se tím, zda žalovanou uplatněná námitka není v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud přitom ve svém rozsudku č. j. spisová značka dospěl k závěru, že tato námitka nemravná je, protože žalovaná hradila žalobci dobrovolně a následně náhradu neoprávněně krátila. Musel se tedy domáhat svých nároků u soudu, až když byl nárok jako celek promlčen, což mu nelze klást k tíži. V této věci však soud I. stupně s ohledem na prokázané skutkové okolnosti námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy neshledal. Řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka bylo vedeno proti právnická osoba až poté, co žalobce neúspěšně žaloval právnická osoba a. s., která však byla ze zákona pouze zástupcem a plátcem nároků ze zákonného pojištění. Řízení sp. zn. spisová značka bylo pravomocně ukončeno v roce 2020 rozhodnutím ve věci sp. zn. spisová značka a v tomto okamžiku bylo žalobci již bez pochyby známo, kdo je osobou povinnou k úhradě jeho pohledávek ze zákonného pojištění na doplatek náhrady za ztrátu na výdělku. Ostatně sám žalovanou vyzýval dopisy z října 2020 a března 2021 k dobrovolnému plnění. Přesto však v roce 2021 opětovně žaloval právnická osoba., tedy subjekt, který není z titulu nároku ze zákonného pojištění na náhradu za ztrátu na výdělku pasivně věcně legitimován. Žaloba vůči žalované byla podána u Obvodního soudu pro adresa až dne datum, tedy více než dva roky poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění a plnila pouze částečně na nároky novější, od října 2017 dále. Přitom, i pokud by soud I. stupně posuzoval promlčení dle § 110 odst. 3 obč. zák., tedy jako pro opětující se plnění, byly by již nároky za roky 2015 až 2017 promlčeny. S ohledem na obecně uznávanou římskoprávní zásadu, že právo přeje bdělým (vigilantibus iura scripta sunt), nelze považovat za nemravnou námitku promlčení za situace, kdy žalobce vyčkával a svůj nárok vůči žalované u soudu neuplatnil, i když věděl, že žalovaná jako osoba povinná na něj i přes jeho výzvy neplnila. Soud I. stupně proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle , (dále jen „“).

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, a to z důvodu uvedeného , písm. b) , že soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, zejména v otázce konkurence nároků; dále z důvodu uvedeného v , písm. e) , že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, že se jedná o nárok ze zákonného pojištění; dále z důvodu uvedeného v , písm. c) , neboť řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když se soud I. stupně nevypořádal přezkoumatelným způsobem s tvrzeními žalobce o uznání dluhu ze strany žalované, která prováděla dílčí úhrady, a také s otázkou konkurence nároků; a konečně z důvodu uvedeného v , písm. g) spočívajícího v nesprávném právním posouzení věci, zejména kvalifikace nároků žalobce jako nároků ze zákonného pojištění, subsidiarity bezdůvodného obohacení a otázky konkurence nároků. Tyto námitky dále rozvedl především v otázce nesouhlasu se závěrem o subsidiaritě bezdůvodného obohacení a nemožnosti konkurence nároků i s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně.

9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a souladného s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, kterou ve svém vyjádření citovala. Jde o rozhodnutí k otázce možnosti použití institutu bezdůvodného obohacení jen subsidiárně, když skutkově vymezený nárok nevyplývá z jiných zákonných ustanovení (sp. zn. spisová značka), a rozhodnutí sp. zn. spisová značka k otázce, že posouzení skutkového vylíčení žalobních skutečností je věcí soudu, bez ohledu na právní kvalifikaci žalobce.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v , přezkoumal podle a napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí a věc i správně právně posoudil s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. Odvolací soud se s právními závěry soudu I. stupně ztotožňuje a odkazuje na ně.

12. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně správně postupoval dle č. , neboť nárok žalobce vyplývá ze škodní události, ke které došlo datum. Argumentace žalobce, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohacovala, když mu nevyplácela náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, a že žalobce může z tohoto titulu svůj nárok uplatňovat kumulativně, tedy i z titulu bezdůvodného obohacení, neobstojí, neboť institut bezdůvodného obohacení je skutečně institutem subsidiárním, a pokud nárok vyplývá z jiného titulu, nelze jej jako bezdůvodné obohacení hodnotit (viz již výše uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). V posuzovaném případě nárok vyplývá z odpovědnosti za škodu, resp. v souladu s výše citovanými předpisy je možné tento nárok vymáhat i po právnická osoba (ČKP). Argumentace žalobce tak není přiléhavá shodně jako jeho odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, neboť ta řeší jiné skutkové situace.

13. V posuzovaném případě žalovaná nárok žalobce na plnění z titulu nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, pokud jde o jeho výši, v zásadě nezpochybňovala do datum, kdy mu zaslala snížené plnění. Od toho okamžiku dle názoru zdejšího odvolacího soudu plynula obecná promlčecí doba dle § 101 obč. zák. Neuplatní se promlčecí doba dle § 106 odst. 1 obč. zák., neboť jde o plnění z název (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). V době, kdy se žalobce poprvé proti žalované domáhal zaplacení rozdílu ve vyplacených částkách z titulu nároku na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tedy začátkem roku 2015, byl již tento nárok promlčen jako celek. Zde lze souhlasit s rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. spisová značka (hlavně viz bod 14 odůvodnění). V uvedeném řízení byla shledána námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy v důsledku dosavadního postupu žalované. Nicméně pokud jde o předmětný spor, je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce se plnění za rozhodné období let 2015 až 2017 domáhal následně u soudu vůči nesprávnému subjektu - viz řízení vedené u Obvodního soudu pro adresa pod sp. zn. spisová značka, přestože vzhledem k řízení vedenému u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka mohl a měl vědět, kdo je ve věci pasivně legitimován. Pokud tedy byla žaloba v předmětné věci podána až v roce 2023, nelze již shledat námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Krácení vyplácené částky je žalobci známo již od podzimu 2009. V této otázce odvolací soud zcela souhlasí se závěry soudu I. stupně. Odvolací soud ještě k odvolací námitce týkající se uznání dluhu uvádí, že k uznání dluhu ze strany žalované plněním v určité výši nemohlo dojít, neboť věc se posuzuje dle starého č. , které tento způsob uznání dluhu na rozdíl od tehdy platného obchodního zákoníku č. neznal. Výše uvedenými skutečnostmi považuje odvolací soud veškeré podstatné odvolací námitky za vypořádané.

14. Odvolací soud proto shledal rozsudek soudu I. stupně věcně správným a potvrdil jej dle včetně správného výroku o nákladech řízení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ve spojení s a přiznal ve věci úspěšné žalované náhradu nákladů odvolacího řízení za tři úkony nezastoupeného účastníka dle , a to za vyjádření ve věci, přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu v celkové výši částka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v ustanovení , a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.