Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 179/2024-61

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci

žalobkyně: IAnonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 427 262,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 178 340,84 Kč s úrokem v částce 20 936,82 Kč, s úrokem z prodlení v částce 12 442,14 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 178 340,84 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 248 921,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 248 921,31 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 818,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 178 340,84 Kč s úrokem v částce 20 936,82 Kč, s úrokem z prodlení v částce 12 442,14 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 178 340,84 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 248 921,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 248 921,31 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 818,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 427 262,15 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet název č. hodnota ze dne datum částku 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr ve 120 měsíčních splátkách po 7 789,10 Kč, počínaje dnem datum. Strany si sjednaly úrok ve výši 11,70 % ročně. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný dluží na jistině 421 052,15 Kč, na úroku 20 936,82 Kč, na smluvních poplatcích 6 210 Kč, na úroku z prodlení 27 275,12 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 441 988,97 Kč ode dne datum do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo individuální. V případě klienta v důchodu vychází banka z příjmu zjištěného z běžného účtu žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 21 295 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti 60 000 Kč. Dluh na jistině činí 421 0542,15 Kč. Jedná se o částku poskytnutého úvěru ve výši 500 000 Kč poníženou o části splátek započtených na jistinu v celkové výši 78 947,85 Kč. Dluh na poplatcích ve výši 6 210 Kč představuje poplatek za zesplatnění ve výši 300 Kč, poplatky za čtyři upomínky po 600 Kč a pět poplatků za pojištění po 702 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 20 936,82 Kč představuje úrok ve výši 11,70 % z částky 421 052,15,93 Kč od datum do datum. Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 27 275,12 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z jistiny po splatnosti ve výši 15 % ročně, konkrétně z částek: 2 981,84 Kč od datum datum, 4 105,26 Kč od datum do datum, 5 963,68 Kč od datum do datum, 8 210,52 Kč od datum do datum, 8 945,52 Kč od datum do datum, 12 315,78 Kč od datum do datum, 11 927,36 Kč od datum do datum, 16 421,04 Kč od datum do datum, 421 052,15 Kč od datum do datum a 20 936,82 Kč od datum do datum. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , (dále jen „“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a platební historie ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 11,70 % ročně a pojistným ve výši 702 Kč měsíčně ve 120 měsíčních splátkách po 7 087,10 Kč. První splátka byla splatná do datum. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně.

4. Ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru účinných od datum a všeobecných produktových podmínek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného.

5. Z platební historie ze dne datum a výpisu z úvěrového účtu za období od měsíc rok do měsíc rok soud zjistil, že žalovaný uhradil dne datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 005,26 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 1 441,84 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 452,97 Kč, datum částku 9 095,42 Kč, datum částku 7 605,50 Kč, datum částku 8 424,02 Kč, datum částku 8 424,02 Kč, datum částku 8 414,18 Kč, datum částku 8 416,46 Kč, datum částku 8 416,46 Kč, datum částku 8 423,30 Kč, datum částku 8 412 Kč, datum částku 8 416,46 Kč, datum částku 7 812,20 Kč, datum částku 8 407,25 Kč, datum částku 7 808,90 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 8 408,90 Kč, datum částku 8 410,55 Kč, datum částku 8 406,70 Kč, datum částku 8 406,70 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 789,10 Kč, datum částku 7 789,10 Kč a datum částku 7 789,50 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy č. hodnota – seznamu postupovaných pohledávek ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni.

7. Z poštovního podacího archu ze dne datum, výzvy k úhradě dluhu ze dne datum, poštovního podacího archu ze dne datum, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum, upomínky ze dne datum, upomínky ze dne datum, upomínky ze dne datum a upomínky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě žalované pohledávky.

8. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne datum (z výzvy k úhradě dluhu ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum).

9. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 21 295 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti 60 000 Kč a ostatní měsíční náklady 0 Kč.

10. Z výpisu z účtu žalovaného za období od měsíc rok do měsíc rok soud zjistil, že běžný účet žalovaného se pravidelně dostával do debetního zůstatku, respektive výše výdajů žalovaného převyšovala výši jeho příjmů.

11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:

12. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s úroky ve výši 11,70 % ročně a pojistným ve výši 702 Kč měsíčně ve 120 měsíčních splátkách po 7 087,10 Kč. První splátka byla splatná do datum. Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného. Žalovaný za období od měsíc rok do měsíc rok uhradil celkem částku 251 078,69 Kč. Žalovaná pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě žalované pohledávky. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne datum.Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 21 295 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti 60 000 Kč a ostatní měsíční náklady 0 Kč. Běžný účet žalovaného se v období od měsíc rok do měsíc rok pravidelně dostával do debetního zůstatku, respektive výše výdajů žalovaného převyšovala výši jeho příjmů.

13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení účinného ke dni uzavření smlouvy (, dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „z. s. ú.“).

14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu s požadavkem náležité péče při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Konečný zůstatek na účtu žalovaného před poskytnutím úvěru byl v debetu, respektive výše výdajů žalovaného opakovaně převyšovala výši jeho pravidelných příjmů. Byly dány důvodné pochybnosti, zda žalovaný bude schopný úvěr splácet. Za těchto okolností neměl být úvěr žalovanému poskytnut. Ostatně i v žalobkyní citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. , je v odůvodnění uvedeno, že to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

23. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018).

24. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

27. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).

28. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 248 921,31 Kč (původní jistina ve výši 500 000 Kč po uhrazení částky 251 078,69 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 248 921,31 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení 178 340,84 Kč s úrokem v částce 20 936,82 Kč, s úrokem z prodlení v částce 12 442,14 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 178 340,84 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle o. z. ve výši stanovené ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě (datum).

29. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ) byla žalobkyni přiznána částka 302 524,64 Kč. Co do částky 239 497 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 818,86 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 091 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 427 262,15 Kč sestávající z částky 10 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 5 010 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 10 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 950 Kč ve výši 5 449,50 Kč.

30. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

31. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina, úroky a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu vyhl. č. , za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ().