Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 346/2023-121
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 52 569,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 49 078,84 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 45 599,68 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části týkající se zaplacení 12 803,46 Kč s 8,05 % úrokem z úvěru ročně z částky 51 069,26 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 969,58 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 6 696,45 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem v adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 49 078,84 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 45 599,68 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. V části týkající se zaplacení 12 803,46 Kč s 8,05 % úrokem z úvěru ročně z částky 51 069,26 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 969,58 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 6 696,45 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou (místně nepříslušnému) soudu dne 9. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 52 569,26 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru č. Anonymizováno uzavřené mezi účastníky řízení dne 10. 8. 2021, když žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti ze dne 10. 8. 2021 na jeho účet téhož dne 53 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit 12,9 % úrok ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 890 Kč s tím, že první splátka je splatná 14. 9. 2021. Žalovaný neplnil své povinnosti z uvedené smlouvy, a proto žalobkyně po opakovaných marných upomínkách a výzvách prohlásila žalovaným nesplacenou část úvěru (včetně poplatků a příslušenství) ve výši 55 545,46 Kč za splatnou v listin ě datované dnem 16. 8. 2022.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud.
9. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše).
10. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě řádně tvrdila, jak plnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Tato žalobní tvrzení pak ještě doplnila vyjádřením zaslaným soudu po nařízení jednání.
11. Soud považuje tvrzení žalobkyně o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru za dostatečná a má za to, že tato tvrzení byla žalobkyní označenými a předloženými důkazy i prokázána. Žalobkyně tak v tomto ohledu splnila své základní procesní povinnosti – tedy povinnost tvrzení i povinnost důkazní.
12. Přestože byl postup žalobkyně při shromáždění informací pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v podstatě příkladný, vyhodnocení získaných informací, tedy ono samotné posouzení, nelze považovat za správné. Závěr žalobkyně je výsledkem mechanických matematických operací bez zohlednění trendů ve vývoji příjmů a výdajů žalovaného v době předcházející žádosti o poskytnutí úvěru a zejména alarmujícího charakteru převažujících výdajů žalovaného.
13. Je až zarážející, jak malou pozornost věnovala (či jak malý význam připisovala) žalobkyně struktuře výdajů žalovaného, když, jak z žalobkyní předložených výpisů z běžného účtu žalovaného na první pohled vyplývá, žalovaný v posledních měsících před žádostí o úvěr kromě výběrů hotovosti z bankomatů v různých výších (často jen v krátké době po připsání mzdy na účet) utrácel drtivou většinu finančních prostředků v hazardních hrách prostřednictvím internetu. Rovněž nelze přehlédnout některé příchozí platby od společnosti právnická osoba. Proto nelze učinit zodpovědný závěr o dobrém poměru příjmů a výdajů žalovaného, navíc s výhledem do budoucna. Žalovaný se zcela evidentně dostal na šikmou plochu hráčské závislosti, před čímž není možné zavírat oči a podporovat tento neblahý vývoj poskytováním dalších finančních prostředků.
14. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, respektive výsledek této kontroly nebyl správný, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.
15. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně 45 599,68 Kč, když uvedená částka představuje nevrácenou část finančních prostředků, které žalovanému poskytla žalobkyně bez právního důvodu (poskytnuto bylo 53 000 Kč, ale vráceno jen 7 400,32 Kč), a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku ).
16. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 49 078,84 Kč (součet částky 45 599,68 Kč a kapitalizované části úroku z prodlení 3 479,16 Kč) s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 45 599,68 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení.
17. Další uplatněné nároky však (s ohledem na výše uvedený závěr) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta.
18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 45 599,68 Kč a úroku z prodlení z této částky (ke dni rozhodnutí 9 864,29 Kč), naopak žalovaný byl úspěšný ohledně 6 969,58 Kč, úroku z prodlení z této částky (ke dni rozhodnutí 975,92 Kč) a veškerých úroků z úvěru (ke dni rozhodnutí 9 671,59 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně ze 75,89 % a žalovaný přibližně z 24,11 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 51,78 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 12 932,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 103 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 8 050 Kč (2,5 x 3 220 Kč) určenou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , tři režijní paušály po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 879,50 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 6 696,45 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu.
19. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
20. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí řádně a včas, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.