Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 345/2024-45

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta,

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného,

o zaplacení 17 998 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 682 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 11 682 Kč od 1.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do výše 6 316 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 6 316 Kč od 1.6.2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 682 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 11 682 Kč od 1.6.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá do výše 6 316 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 6 316 Kč od 1.6.2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 998 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz dne datum úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému bezhotovostně částku 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 429 Kč uhradit do 24 měsíců od poskytnutí. Žalobkyně žalovanému dále vyúčtovala poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč, a úrok ve 2 548 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky (uhradil pouze 1 318 Kč), proto byl informován o výši dluhu a vyzýván k zaplacení. Z důvodu prodlení se splácením byly žalovanému naúčtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši 900 Kč, jedná se o náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky. Dále byla dne datum, datum a datum žalovanému naúčtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, tj v celkové výši 1 500 Kč. Kromě dlužné částky žalobkyně požadovala zaplatit zákonný úrok z prodlení. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil.

2. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval a po celou dobu řízení byl neaktivní.

3. Soud ve věci konal jednání dne datum, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal o věci bez jeho přítomnosti dle ů 101 odst. 3

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil (z níže v závorce uvedených listinných důkazů) následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný odsouhlasili dne datum smlouvu o úvěru, jejíž součástí byl splátkový kalendář k úvěrové smlouvě. Žalobkyně se zavázala poskytnout částku ve výši 13 000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí do 24 měsíců od poskytnutí úvěru, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 429 Kč a úroku v rámci druhé až osmé splátky úrok ve výši 637 Kč/měsíc (splátka ve výši 1 318 Kč, poté splátky ve výši 690 Kč). Dále byly obsahem smlouvy poplatky a sankce pro případ neplnění smlouvy a právo žalobkyně zesplatnit zůstatek nesplaceného úvěru v případě porušení smlouvy ze strany žalované osoby (úvěrová smlouva ze dne datum). K ověření totožnosti žalovaného před uzavřením smlouvy byla předložena kopie občanského průkazu (kopie OP žalovaného). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 000 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy ze dne datum) a žalovaný celkem uhradil žalobkyni jednu splátku, tzn. částku ve výši 1 318 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad, resp. splátkový kalendář). Žalovaný podle interních listin žalobkyně uvedl, že má příjem částka „jako zaměstnanec“, a dalších částka příjem ostatních členů domácnosti. K výdajům žalobkyně uvedla, že jí byly sděleny ve výši částka jako splátky jiným věřitelům (potvrzení o provedení bonity klienta, úvěrová zpráva), dále dle vlastního tvrzení žalobkyně počítala s náklady měsíčně na bydlení ve výši částka, částka životní minimum a částka splátky jiným věřitelům (úvěrová zpráva NRKI). Nicméně především soud nemá za doloženo, že by byl nějaký příjem, který žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy. Dne datum žalobkyně žalovanému zaslala výzvu s tím, aby zaplatil dlužnou částku v celé výši (zesplatnění úvěru), která byla odeslána datum (výzva ze dne datum včetně podacího lístku). Dne datum žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu s tím, aby zaplatil dlužnou částku do datum. Výzva byla odeslána datum (předžalobní výzva včetně podacího lístku).

5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle , , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr ( , příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), když se spokojila s informacemi sdělenými žalovaným aniž by jej ověřila, a vycházela z příjmu sděleného a přesto spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla. Ve skutečnosti tak neověřila tvrzený příjem žalovaného (srov. shora), resp. jejich ověření nedoložila soudu. Soud se ztotožňuje s tvrzením žalobkyně potud, že poskytovatel úvěru sice nemusí ověřit všechny výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, ovšem měl by minimálně zohlednit výdaje na bydlení či bez bydlení při porovnání s paušálními výdaji rodinných domácností dle statistiky Českého statistického úřadu (jako pomocného statistického kritéria dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR), a v případě zřetelné odchylky tento nesoulad tím pečlivěji vysvětlit, tak již ze samotného tvrzení žalované a z předložených důkazů vyplývá, že ověřený příjem nebyl zjištěn žádný, když se žalobkyně spokojila s tvrzením žalované. Zejména pak do svého sofistikovaného matematického modelu, tzv. kreditního skóre, žalobkyně započetla příjmy, které zjevně nebyly ověřeny nijak. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný je povinen uvést pravdivé údaje, a proto snad není potřeba, aby je poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval, soud sdílí toliko potud, že povinnost uvádět pravdivé údaje spotřebitel má, ovšem nemůže tím nahradit povinnost žalobkyně jeho tvrzení ověřit. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu a o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze . Zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle, které se dovolává žalobkyně.

6. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci z roku 2010 nebo z roku 2016.

7. Vyplacená částka žalované osobě, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Vzniká zde proto povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud žalovaná osoba nezaplatila (§ 2991 odst. 1 o.z.); k tomu srov shora. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (jako ochuzený) poskytla žalovanému (jako obohacenému) částku 13 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 318 Kč, k vrácení stále zbývá částka 11 682 Kč, jež představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, a to ve lhůtě nejpozději do datum). S ohledem na poskytnutou lhůtu k plnění se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne datum a od tohoto dne je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení úroků z prodlení podle o. z. ve výši stanovené v , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto přiznal shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, a s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku ve zbytku žalobu zamítl.

8. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani dílčí tvrzení žalobkyně, že nahlédnutí do registrů dalších dluhů je spolehlivým ukazatelem schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr řádně jej splácet. Zákon zřetelně stanoví povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí prověřit schopnost žadatele takový úvěr splácet. Žalobkyně je ze zákona povinna zjistit a ověřit především skutečné příjmy (i výdaje) žadatele o spotřebitelský úvěr, což ohledně příjmu neučinila vůbec. Za těchto okolností již nemělo význam se dále podrobněji zabývat dalšími zjištěnými skutečnostmi ohledně poměrů žalované. nestanovuje přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Míru pro dostatečné doložení musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím jakéhokoli matematického modelu. Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je do něj na počátku dosazen nijak neověřený příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Tím není dotčena ani rozhodovací praxe z žalobkyní odkazovaných rozsudků. Postupem dle a nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla k ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle shora uvedených důvodů i přes dílčí tvrzení žalobkyně má soud postup pro ověření úvěruschopnosti zjištěný v tomto řízení za zcela nedostatečný ve smyslu . Poučení soudu ve smyslu na prvním jednání ve věci ponechala žalobkyně bez dalšího vyjádření.

9. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle , když žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně cca v rozsahu 65 % a žalovaný cca v rozsahu 30 %. Výše nákladů bylo určena dle vyhl. č. , advokátní tarif, ve znění účinném vždy ke dni provedení úkonu (dále jen AT), a za úkony před zahájením řízení dle AT, neboť v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkem soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, která představuje cca 30 % z částky 4 998,70 Kč, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby provedené do 31.12.2024 (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby dle , d)) AT) ve výši 3 x 300 Kč ( a . AT), a 3 x 100 Kč ( AT), a dále za úkon provedený po 1.1.2025 - účast na jednání ( AT) z tarifní hodnoty započatých 18 tis. Kč odměna ve výši 1 x 1 820 Kč (, . AT) a 1 x 450 Kč paušální náhrada hotových výdajů ( AT), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (, 3 ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně ( ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení ( )

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.