Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 362/2024-75
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: Jméno žalobce A., IČO: IČO žalobce A,
se sídlem Adresa žalobce A,
právně zastoupený Jméno žalobce B tituly za jménem,
advokátem se sídlem adresa
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované,
trvale bytem Adresa žalované,
o zaplacení 50 969,04 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 37 786 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 13 183,04 Kč, úroku ve výši 7 098,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 453,14 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 46 429,04 Kč za dobu od 12.11.2024 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 969,04 Kč za dobu od 12.11.2024 až do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 37 786 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně zaplacení 13 183,04 Kč, úroku ve výši 7 098,28 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 453,14 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 46 429,04 Kč za dobu od 12.11.2024 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 969,04 Kč za dobu od 12.11.2024 až do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 50 969,04 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 6.10.2023 úvěrovou smlouvu č. hodnota. Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná prostřednictvím úvěru čerpala 40 000 Kč, které se zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 9 606 Kč, splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 7.8.2024. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 37 216,15 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, poplatků za pojištění ve výši 520 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dále pak žalovaná uzavřela s žalobcem dne 24.8.2023 úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala rovněž splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Ani tento úvěr žalovaná řádně nesplácela, když uhradila pouze 2 608 Kč, žalobce daný úvěr z uvedeného důvodu zesplatnil ke dni 7.8.2024. Žalovaná na předmětné dluhy ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní upomínky.
2. V doplnění žaloby ze dne 7.2.2025 žalobce zevrubně specifikoval, jak dospěl k závěru o tom, že je žalovaná schopna splácet předmětný úvěr s tím, že vychází ze statistického modelu. Pokud pak zohlednil, že žalovaná má příjem 35 000 Kč, tak po odečtení statisticky daných nákladů na živobytí a bydlení, splátek úvěrů mimo žalobce a splátek žalobci, vyšlo, že žalované stále schází dostatek prostředků na splácení předmětné úvěru. Dále žalobce uvedl, že žalovanou lustroval v příslušných registrech a vyžádal si výpis z jejího bankovního účtu. Závěrem pak žalobce s odkazem na judikaturu uzavřel, že nelze vyloučit užívání statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, stejně tak lze vycházet z údajů sdělených spotřebitelem.
3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese jeho trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu (včetně úvěrových podmínek sjednaných jako její součást) ze dne 24.8.2023 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v 60 měsíčních splátkách po 326 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalované, a to že je svobodná, žije v nájmu, vyživuje jedno dítě a že je zaměstnána s měsíčním příjmem 35 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč. Výdaje žalované činí 15 000 Kč na bydlení, 3 000 Kč na úvěry a 8 000 Kč na ostatní výdaje. Z výpisu čerpání a splátek ke shora zmíněné smlouvě vyplynulo, že žalovaná čerpala 10 000 Kč, splatila v dané souvislosti celkem 2 608 Kč. Z listin y označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že žalovaná má dva existují a dva ukončené úvěry. Z výzvy ze dne 7.8.2024, která byla dle přiloženého podacího archu žalované následující den odeslána, vyplynulo, že tímto byla vyzvána k doplacení předmětného úvěru jako celku. Z listin y označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalované v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaná má příjmy ve výši 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a výdaje domácnosti pak 26 000 Kč.
5. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu (včetně úvěrových podmínek sjednaných jako její součást) ze dne 6.10.2023 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 601 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalované, a to že je svobodná, žije v nájmu, vyživuje jedno dítě a že je zaměstnána s měsíčním příjmem 35 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč. Výdaje žalované činí 11 000 Kč na bydlení, 5 300 Kč na úvěry a 6 000 Kč na ostatní výdaje. Z výpisu čerpání a splátek ke shora zmíněné smlouvě vyplynulo, že žalovaná čerpala 40 000 Kč, splatila v dané souvislosti celkem 9 606 Kč. Z listin y označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že žalovaná má dva existují a tři ukončené úvěry. Z výzvy ze dne 7.8.2024, která byla dle přiloženého podacího archu žalované následující den odeslána, vyplynulo, že tímto byla vyzvána k doplacení předmětného úvěru jako celku. Z listin y označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalované v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaná má příjmy ve výši 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 0 Kč a výdaje domácnosti pak 22 300 Kč.
6. V listin ě označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti.
7. V předžalobní výzvě ze dne 27.8.2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána před podáním žaloby.
8. Dále žalobce doložil výpisy z bankovního účtu žalované. Z výpisu za září 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil 42,88 Kč a konečný zůstatek 157,23 Kč. Žalovaná v daný měsíc obdržela od společnosti právnická osoba částku 36 083 Kč, čerpala také úvěr ve výši 80 000 Kč od společnosti právnická osoba. Z výpisu za měsíc červenec 2023 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil částku 7 177,12 Kč a konečný pak 2 692 Kč. Žalovaná v tomto měsíci od shora uvedené společnosti obdržela 42 471 Kč a čerpala úvěr od žalobce ve výši 115 000 Kč.
9. Dále žalobce doložil záznamy dvou telefonních hovorů, kde jeho zaměstnanec hovoří s osobou, která se představila jako žalovaná. Tato v jednom případě k dotazu uvede, že její výdaje činí 15 000 Kč na nájem, 8 000 Kč na jídlo a 3 000 Kč na úvěry. Ve druhém případě uvede, že výdaje na nájem činí 11 000 Kč, 9 800 Kč činí splátky úvěrů a 6 000 Kč vynaloží na jídlo, žije se čtrnáctiletým synem.
10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem shora specifikované smlouvy. Žalobce poskytl žalované v této souvislosti celkem 50 000 Kč, žalovaná žalobci v této souvislosti uhradila celkem 12 214 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvy shora uvedené.
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 , odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvy o úvěru shora specifikované, na jejichž základě žalovaná čerpala finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrových smluv se ovšem soud dále nezabýval, protože tyto neshledal platné s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalované úvěry splácet. Z doložených listin vyplývá, že žalovaná deklarovala poměrně solidní příjem, který byl kusým způsobem doložen ve dvou měsíčních výpisech z účtu, které ovšem díky velmi krátké periodě předcházející vždy o jeden měsíc poskytnutí úvěru nezaručují, že se nejedná o exces. Žalobce pak nijak neověřoval výdaje žalované, které nebyly deklarovány ve věrohodné výši. Je s podivem, že výdaje žalované v čase klesaly, přičemž dle telefonických hovorů byly deklarované výdaje tvořeny nájmem, splátkami úvěrů a jídlem. Již zde si lze klást otázku, zda se jedná věrohodné výdaje dvou lidí na veškerou stravu, ale především pak je zřejmé, že tito musí mít řadu výdajů jiných – hygiena, ošacení, školní pomůcky v případě nezletilého dítěte a další výdaje již nikoli nutné, ale zcela běžné jako jsou pojištění, telefon, internet, platby za TV atp. Deklarované výdaje jsou pak ale především v příkrém rozporu s doloženými výpisy z účtu, z nichž plyne, že žalovaná tvořila naprosto minimální zůstatky na účtu, a to navíc za situace, kdy v daných měsících nejen obdržela poměrně solidní mzdu, ale také úvěry v celkové výši 195 000 Kč. Z takto doložených důkazů nelze uzavřít pozitivní závěr o úvěruschopnosti žalované, když jediné doložené objektivní podklady svědčí o opaku. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzal možnosti být poučen dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a především důkazy v dané otázce. Využití statistických modelů jistě nelze paušálně vyloučit, ale nelze připustit ani jejich paušální použití, a to i v situaci, kdy jsou deklarované vstupní údaje ne zcela věrohodné a doložené podklady svědčí o výrazné rizikovosti daného klienta.
13. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná při neplatnosti úvěrových smluv pro rozpor s § 86 odst. 1 zákona o SP povinna vrátit poskytnutou jistinu obou úvěrů v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 50 000 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 12 214 Kč na výsledných 37 786 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když si existence dluhu musela být žalovaná vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru a datum zaslání upomínek).
14. Žalobce byl ve věci většinově úspěšný a má tak vůči žalované právo na poměrnou část svých nákladů (§ 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ), když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. o.s.ř.
15. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 2 549 Kč a nákladech na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „tarif “) náleží advokátu v daném případě odměna ve výši 3 140 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž byly účelně vykonány tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby). Doplnění žaloby soud neshledává účelně vykonaným, když toto nebylo reakcí na výzvu soudu či obranu protistrany a žalobci ničeho nebránilo konkretizovaná tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti uvést již v samotné žalobě. Dle § 13 odst. 3 tarifu ve znění účinném do 31.12.2024 advokátu dále náleží paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 2 168 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 15 037 Kč (2 549 + 3 x 3 140 + 3 x 300 + 2 167). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 37 789 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 13 183,04 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 25 203,30 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 62 989,30 Kč tak představuje úspěch žalobce 60 %, úspěch žalované 40 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 20 % svých nákladů, z částky 15 037 Kč tedy ve výši 3 008 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.