Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 329/2024-52
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Matouškovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 10 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhal na žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 580,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 800 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 967,85 Kč, k rukám advokáta tituly před jménem do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 13. 4. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce domáhal na žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 580,50 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 800 Kč od 28. 9. 2023 do 12. 4. 2024, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 967,85 Kč, k rukám advokáta , tituly před jménem, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u soudu dne 2. 6. 2024 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 10 800 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa uzavřel s žalovanou dne 20. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalovaná převzala částku 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 9 730 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (4 550 Kč), odměny za administrativní zpracování úvěru (1 500 Kč) a nákladů za službu komfortní splácení (1 730 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaná zavázala vrátit v 65 týdenních splátkách po 381 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila celkem částku 4 200 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Žalovaná poté již neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalobce se v řízení domáhal pouze úhrady částky ve výši 10 800 Kč z titulu bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15 000 Kč a uhrazenou částkou ze strany žalované ve výši 4 200 Kč. Dále požadoval kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 580,50 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z dlužné jistiny od 22. 5. 2023 do 27. 9. 2023), a běžící úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 800 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou částku před podáním žaloby ničeho nezaplatila, ačkoli jí byla zaslána předžalobní výzva k plnění.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 20. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za tento úvěr poplatek, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 4 550 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a za službu komfortní splácení ve výši 1 730 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala poskytovateli úvěru zaplatit v hotovosti, formou 65 týdenních splátek po 381 Kč. Žalovaná celkem uhradila předchůdci žalobce částku 4 200 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce se žalovaná dostala do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalované sděleno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023.
4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaná uzavřeli dne 20. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 65 týdenních splátkách po 381 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze 4 200 Kč.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce k této otázce v žalobě neuvedl žádná skutková tvrzení, a to ani při jednání soudu dne 30. 1. 2025. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
13. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.
14. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
15. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
16. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
17. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
18. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
19. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
20. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
21. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 15 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalované zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 10 800 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci kromě celkové dlužné částky 10 800 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí od 13. 4. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku (části úroku z prodlení) soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch (žaloba byla zamítnuta je v části zákonného úroku z prodlení), má proto právo na náhradu vzniklých nákladů řízení, a to: odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. , jeden úkon právní služby advokáta ve věci po 1 540 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. , 1 režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhl., cestovné k jednání z Kutné Hory do Kolína a zpět automobilem Škoda Fabia v celkové výši 104,50 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami za 1 půlhodinu po 150 Kč dle § 14 odst. 3 vyh.č. 177/1996 Sb. (cestovné a náhrada za promeškaný čas byly účtovány ve výši jedné poloviny, neboť právní zástupce žalobce byl v týž den přítomen dvou jednání a náhrada byla rozdělena mezi tato řízení), 21% DPH advokáta ve výši 723,35 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem 4 967,85 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
23. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.