Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

225 C 146/2024-74

Okresní soud v Kladně rozhodl soudcem JUDr. Jaroslavem Lockenbauerem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 114 110,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 290 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 74 290 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:

– částky 68 930 Kč,

– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 126 979 Kč od 24. 8. 2024 do 28. 1. 2025,

– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 689 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení,

– rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 74 290 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení,

se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 946,01 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 290 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 74 290 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:– částky 68 930 Kč,– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 126 979 Kč od 24. 8. 2024 do 28. 1. 2025,– zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 689 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení,– rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 74 290 Kč od 29. 1. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 946,01 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 114 110,03 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 6. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě žalovanému zapůjčila částku 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s úrokem ve výši 98 832 Kč a administrativním poplatkem ve výši 47 952 Kč v 47 měsíčních splátkách po 5 142 Kč a závěrečné 48. měsíční splátce ve výši 5 110 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána na 1. 8. 2023. Žalovaný se však dostal do prodlení, neboť žalobkyni zaplatil pouze částku 25 710 Kč, která byla částečně započtena na jistinu (4 762 Kč), na úrok (15 953 Kč) a na poplatky za správu (4 995 Kč). V souladu se smlouvou proto byla zápůjčka ke dni 7. 7. 2024 zesplatněna. Žalovaný tak dluží na jistině částku 95 238 Kč, na úroku 23 749 Kč, na poplatcích za správu 7 992 Kč a na úroku z prodlení kapitalizovaném do 23. 8. 2024 částku 3 960,97 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením jakékoliv splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky. Pro případ porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Na smluvní pokutě za prodlení se zaplacením splátky dluží žalovaný 5 039 Kč. Na smluvní pokutě za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění dluží žalovaný 5 841,03 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 400 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 126 979 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaný neplnil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Ani žalobkyně se k jednání soudu včas nedostavila, když žalobkyně sice požádala o posečkání soudu se zahájením jednání, ovšem časově až poté, kdy jednání ve věci již proběhlo (byť bezprostředně poté). Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků ( , , /dále jen „ “/).

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Ze smlouvy č. hodnota, elektronického výpisu informací, výpisu z účtu, splátkového kalendáře, sazebníku poplatků a obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 6. 2023 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu, úrok ve výši 39 % ročně a poplatek za správu ve výši 48 × 999 Kč, tedy celkem 246 784 Kč v 48 měsíčních splátkách po 5 142 Kč, resp. poslední ve výši 5 110 Kč. Pro případ prodlení se splácením, byť jedné splátky, si smluvní strany v čl. 11 smlouvy sjednaly oprávnění žalobkyně prohlásit celou zápůjčku za splatnou. Pro případ prodlení se splacením splátky či její části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % z aktuální výše dlužné splátky za každý den, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splacením splátky či její části. Pro případ nesplnění povinnosti uhradit dluh po zesplatnění byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z aktuální výše celkové dlužné částky za každý den prodlení se zaplacením zesplatněné částky. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána i povinnost žalovaného nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady.

5. Z nerozporovaného tvrzení žalobkyně, z vyčíslení pohledávky a z výpisu splátkového kalendáře má soud za prokázané, že žalovaný na zápůjčku zaplatil částku 25 710 Kč, když z jeho strany nebylo tvrzeno a ani ze spisu nevyšlo jinak najevo, že by plnil v jiném (větším) rozsahu.

6. K výzvě k úhradě ze dne 22. 5. 2024 (č. l. 29), k oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne 9. 7. 2024 (č. l. 30) ani k předžalobní upomínce ze dne 1. 8. 2024 (č. l. 19) nebyl předložen žádný doklad o jejich odeslání, proto z nich soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil

7. Ze statistiky České národní banky ARAD bylo zjištěno, že v červnu 2023 činily průměrné úrokové sazby u spotřebitelských úvěrů 9,46 % ročně.

8. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích a z výpisu z bankovnictví bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání ve výši 40 000 Kč, na pravidelné splátky půjček měsíčně vydá 3 000 Kč, jeho průměrné měsíční výdaje činí 1 500 Kč, žije u rodičů ve společné domácnosti se 3 dalšími osobami, z nichž jedna nemá vlastní příjem, a náklady na bydlení činí 4 000 Kč. Ve skutečnosti však dle výpisu z bankovnictví z doby sjednání smlouvy vyplynulo, že čistý příjem žalovaného ze zaměstnání činil 34 316,33 Kč čistého měsíčně (platba ze dne 8. 3. 2023, ze dne 11. 4. 2023 a ze dne 9. 5. 2023). Z bankovních výpisů též vyplynulo, že žalovaný v době prověřování hradil splátky z několika dalších úvěrů (např. pro Anonymizováno ve výši 12 000 Kč a řady dalších), kdy z celkového obratu za zkoumané měsíce navíc vyplynulo, že žalovanému z celkového obratu na účtu v podstatě ničeho nezbývá.

9. Podle , (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle ,2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C-618/10 z 14. 6. 2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

15. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. , odst. 3 v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to i ve vztahu k ověřování skutečných životních výdajů žalovaného, jednak že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení , b) a ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k výzvě žalovaného k zaplacení neunesla.

16. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně řádně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Pokud jde o ověřování příjmu ze zaměstnání žalovaného, pak z výpisu z bankovnictví žalovaného je navíc patrné, že jím uváděný příjem se zcela liší od reality, když jeho skutečný příjem ze zaměstnání byl ve skutečnosti nižší, což žalobkyně musela vědět, když tento výpis měla k dispozici. Žalobkyně dále vůbec po žalovaném nepožadovala doložení jeho výdajů, jako např. nákladů na bydlení (náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), ale ani dalších životních nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby apod. Žalobkyně naopak ignorovala údaje o účtu žalovaného, které měla k dispozici, kdy z těchto údajů je patrné, že celková výše kladných i záporných transakcí byla totožná, navíc žalovaný jako zdroj svých příjmů využíval řadu dalších spotřebitelských úvěrů, které ani řádně nesplácel, což bylo žalobkyni v době poskytnutí úvěru zcela zjevně známo. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje a platební morálku žalovaného, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

17. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku ve výši 100 000 Kč, přičemž dosud žalobkyni vrátil pouze 25 710 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje , o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení , o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu o.z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i výše uvedená judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 74 290 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 74 290 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit.

18. Vedle práva na zaplacení jistiny pak vznikl žalobkyni dle ust. o.z. ve spojení s o.z. a též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 29. 1. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). Za takovou výzvu je třeba považovat doručení žaloby žalovanému ze strany soudu, k němuž došlo dne 28. 1. 2025, jelikož žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění dříve sama. Žalovaný je tak v prodlení ode dne následujícího.

19. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

20. Závěrem lze uvést, že i pokud by žalobkyně prokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr (což se nestalo), soud by vycházel z toho, že ujednání o smluvním úroku je absolutně neplatné, neboť úrok v této výši je nepřiměřený a jsoucí zjevně v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 588 o.z. V daném období činil obvyklý úrok 9,46 % ročně, sjednaný úrok tak více jak 4 × převyšuje obvyklý úrok. Stejná situace by nastala i u poplatku za správu, který soud považuje za skrytý úrok, neboť tento poplatek má zjevně pouze navýšit zisk žalobkyně za poskytnutí peněz.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 946,01 Kč, přičemž tato částka představuje 3,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,13 %). Při výpočtu náhrady nákladů řízení zohlednil soud i kapitalizované příslušenství pohledávky (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 74 290 Kč (nesplacená část jistiny), žalovaný co do částky 68 930 Kč (splacená část jistiny + poplatky za správu + smluvní pokuta + kapitalizovaný úrok + kapitalizovaný úrok z prodlení + náklady spojené s uplatněním pohledávky). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 963 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na čl. II , (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty podle a. t. ve výši 114 110,03 Kč (jistina + poplatky za správu + smluvní pokuta) a sestávající z částky 5 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 5 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. a z částky 2 850 Kč za důvodné odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby, které není rozhodnutím ve věci samé, dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 150 Kč ve výši 3 181,50 Kč. Žalobkyně nenáleží náhrada nákladů za výzvu k plnění sepsanou advokátem zastupujícím žalobkyni, jelikož žalobkyně neprokázala odeslání této výzvy. Právě tak žalobkyni nenáleží náhrada nákladů za účast na jednání před soudem, protože jednání se žalobkyně ani její zástupce bez včasné omluvy nezúčastnili. Za situace, kdy omluva žalobkyně byla vůči soudu učiněna (byť bezprostředně) po skončení soudního jednání, účelnost nákladu žalobkyně na cestovné zakládat nemůže. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle části věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Kladně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Praze.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně uloženou povinnost, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.