Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 190/2024-63
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou, ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 106 305,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 983,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 983,20 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 22 982,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 966,10 Kč od 31. 1. 2024 do 7. 2. 2024, z částky 22 982,90 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 370,58 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 370,58 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 53,60 Kč, ve výši 215,52 Kč, částku ve výši 2 700 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 7 658,73 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 71 983,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 71 983,20 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 22 982,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 94 966,10 Kč od 31. 1. 2024 do 7. 2. 2024, z částky 22 982,90 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 370,58 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 370,58 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 53,60 Kč, ve výši 215,52 Kč, částku ve výši 2 700 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 7 658,73 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta.
1. Žalobkyně se svým návrhem a doplněním návrhu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 106 305,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru hodnota, dle které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč. Splacení úvěru bylo sjednáno v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek skládajících se z platby na jistinu a úrok, a to ve výši 2 170,76 Kč, obchodní úroková sazba byla ve výši 21,20 % ročně. Žalovaný úvěr načerpal datum v celé výši. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96měsíšních splátkách ve výši 2 170,76 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci počínaje 18. 3. 2022. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání, žalobkyně mu zaslala oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 21. 7. 2023 a současně ho vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 94 966,10 Kč (rozdíl mezi čerpáním ze strany žalovaného a úhradami připadajícími na dlužnou jistinu), obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 8 370,58 Kč ke dni zesplatnění pohledávky, úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného od 22. 7. 2023 do 31. 1. 2024 v částce 53,60 Kč (úrok v zákonné sazbě z částky jistiny do 30. 1. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení počítaného z jistiny 94 966,10 Kč za období od 22. 7. 2023 do 31. 1. 2024 v částce 215,52 Kč, poplatků předepsaných žalovanému ve výši částka 2 700 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací získaných od žalovaného, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o úvěru hodnota ze dne datum, výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu, všeobecných produktových podmínek účinných od datum, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby a nepodnikatele platný od 1. 9. 2013, výpisu z běžného účtu č. č. účtu, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 7. 2023 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru hodnota, výše úvěru byla 100 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v 96měsíšních splátkách jistiny a úroků ve výši 2 170,76Kč počínaje dnem 18. 3. 2022, roční úroková sazba byla ve výši 21,20 % p. a., celková částky km zaplacení byla ve výši 211 789,27 Kč. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti z datum vyplývá, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši hodnota Kč, čistého měsíčního příjmu domácnosti hodnota Kč, bydlení v pronájmu, pracovní poměr na dobu neurčitou. Z potvrzení o výši příjmu byl zjištěn průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši hodnota Kč, v žádosti o úvěr žalovaný uvedl ke svým poměrům, že je ženatý, bydlí v pronájmu, vzdělání základní, pracovní poměr na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem hodnota Kč a čistý měsíční příjem domácnosti hodnota Kč. Dle vyjádření žalobkyně, doložených výpisů, platební historie, amortizace, umořovací tabulky, platební historie žalovaný čerpal 100 000 Kč dne datum, uhradil 28 016,80 Kč. Ve výpise žalovaného za měsíc Anonymizováno 2022 je připsaná částka 100 000 Kč (čerpání úvěru), další připsané částky ve výši hodnota Kč a hodnota Kč (okamžitá úhrada) a hodnota Kč (klientský vklad), u výdajů je uvedeno okamžitá úhrada bez specifikace platby, konečný zůstatek byl hodnota Kč. V oznámení o zesplatnění ze dne 23. 7. 2023 žalobkyně oznámila, že z důvodu opakovaného porušování smluvních ujednání zesplatňuje úvěr ke dni 21. 7. 2023. Žalovanému byla zaslaná předžalobní upomínka ze dne 2. 2. 2024 předaná téhož dne k poštovní přepravě.
4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi účastníky uzavřena dne datum smlouva o úvěru hodnota, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku . Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta prvá poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně nehodnotila výdaje žalovaného, žádné doklady týkající se výdajů žalovaného neměla k dispozici (náklady na bydlení, služby související s bydlením), jeho faktické výdaje nebyly ověřovány. Rovněž nebyla ověřena příjmová stránka vztahující se k tvrzení o příjmu domácnosti ve výši 48 000Kč. Na základě takto nedostatečného hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně nemohla dojít k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
6. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku .) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
7. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Získal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V projednávané věci bylo doloženo čerpání peněžních prostředků ve výši 100 000 Kč, žalovaný uhradil na úvěr částku 28 016,80Kč, výše bezdůvodného obohacení je 71 983,20 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v předžalobní výzvě ze dne 2. 2. 2024 podané k přepravě téhož dne. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal od 8. 2. 2024. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení měla žalobkyně úspěch částečný. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 7 658,73 Kč (35,43 %) z celkových nákladů řízení ve výši 21 616,50 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 253 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2,5 úkonu právní služby po 5 380 Kč. tj. převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a jednoduchá výzva k plnění, tři režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 3 013,50Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.