Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 184/2023-38
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 24 610 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 29. 11. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila částku 2 841,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 141,81 Kč od 28.10.2022 do 28. 11. 2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 841,81 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 082,7 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 428,36 Kč a částku 3 363,28 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 29. 11. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila částku 2 841,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 141,81 Kč od 28.10.2022 do 28. 11. 2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 841,81 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 082,7 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 428,36 Kč a částku 3 363,28 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 610 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 9. 11. 2020, kterou s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. Na základě této smlouvy žalovaná obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou měl spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované a z dokladů, které sama žalovaná předchůdkyni žalobkyně poskytla. Žalovaná však uhradila jen 5 700 Kč. Následně předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila svůj závazek včas, požaduje žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 141,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 141,81 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 082,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 428,36 Kč a částku 3 363,28 Kč, představující smluvní pokutu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že byla podepsána jak žalovanou, tak předchůdkyni žalobkyně. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který rovněž obsahoval podpis žalovaní. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku spolu s částkou 12 888 Kč (úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a za inkaso plateb v hotovosti) vrátit v 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti o úvěr ze dne 9. 11. 2020, kde žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u přítele, má jedno vyživované dítě, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 500 Kč a její výdaje činí 1 000 Kč měsíčně. Současně měla předložit výpis z účtu a občanský průkaz. Z dokladů, které byly dále soudu doloženy soud zjistil, že žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 500 Kč měsíčně, avšak nebylo nic zjištěno z jejího výpisu, když se nejednalo o celkový výpis z účtu, ale pouze o detail platby, která potvrzovala pouze její rodičovský příspěvek, ale nic o její výdajové, případně další příjmové stránce.
4. Pohledávka za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě o postoupení pohledávky ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 10. 11. 2022, který byl odeslán dne 11. 11. 2022, když součástí tímto přípisem byla žalovaná vyzvána k uhrazení předmětné částky. Žalobkyně zaslala žalované i výzvu před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023, která byla dle podacího archu odeslána 3. 3. 2023.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Soud má na základě provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali smlouvu o úvěru č. hodnota ze dne 9. 11. 2020, na základě které původní úvěrující poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč. Sama žalobkyně uvedla, že předmětná pohledávka byla z části uhrazena, a to ve výši 5 700 Kč, zbývající část žalovaná neuhradila. V daném případě vystupovala žalovaná v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud by tak neučinila, smlouva by byla absolutně neplatná.
10. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb. ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
11. Žalobkyně sice uvedla, že vycházela z dokladů a tvrzení žalované, které poskytla před uzavřením smlouvy, ale to v tomto případě nebylo dostatečné, neboť jediné, co se dala jednoznačně zjistil byla skutečnost, že žalovaná byla příjemcem rodičovského příspěvku ve výši 10 500 Kč a měla jedno nezaopatřené dítě. V žádosti sice bylo uvedeno, že žalovaná poskytla výpis z účtu, avšak jednalo se pouze o detail, který prokazoval její příjem – rodičovský příspěvek, nikoliv výdajovou stránku žalované, když ta uvedla své výdaje ve výši 1 000 Kč. Takováto částka je neúměrně nízká a neodpovídá běžným výdajům. Soud nevylučuje, že žalovaná takové výdaje skutečně mohla mít, ale bylo na předchůdkyni žalobkyně, aby tuto skutečnost řádně ověřila, právě např. výpisy z účtů, doklady o bydlení atd., což předchůdkyně žalobkyně neučinila. Poskytovatel úvěru je však povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalované úvěr řádně splatit.
12. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a předmětnou smlouvu ze dne 9. 11. 2020 je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
13. Žalovaná tedy byla od počátku povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradil celkem 5 700 Kč, k úhradě tak zbývá částka 9 300 Kč. Doba plnění pro nárok na vydání jistiny je stanovena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ K vrácení jistiny byla žalovaná vyzvána v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2022, a to do 10 dnů. Výzva byla žalované doručena dle § 573 o.z. dne 16. 11. 2022, datum splatnosti tedy bylo do 28.11. 2023, kdy soud tuto dobu považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky, a to vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvy k plnění nereagovala, a i v řízení byla po celou dobu nečinná. Žalobkyni tak vzniklo právo i na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v zákonné výši 15 % ročně z dlužní částky 9 300 Kč od 29. 11. 2022 do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, neboť nároky pocházely z absolutně neplatné smlouvy.
14. O náhradě nákladu řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když to sice byla žalovaná, která byla ve věci více úspěšná, avšak s ohledem na její nečinnost jí žádné náklady nevznikly, a proto ji nebyly přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.