Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 159/2024-37

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 35 837,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 25 137,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 468,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 795,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 860,18 Kč od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 4 160,18 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky 14 282,55 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 25 137,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 468,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 795,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 860,18 Kč od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 4 160,18 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení a úrok 8 % ročně z částky 14 282,55 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 35 837,07 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 18 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s částkou 15 460 Kč (3 240 Kč poplatek za hotovostní inkaso, 2 487 Kč poplatek za administrativní zpracování, 8 820 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a 913 Kč jakožto kapitalizovaný úrok) v pravidelných 14měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 7 300 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 35 837,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 468,70 Kč (zákonný úrok z prodlení do 11. 7. 2023), kapitalizovaný úrok ve výši 795,03 Kč (od 29. 3. 2023 do 11. 7. 2023), zákonný úrok z prodlení z částky 14 860,18 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 8 % ročně z částky 14 282,55 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

3. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 15 460 Kč v 14měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Z žádosti o úvěr ze stejného dne jako smlouva o úvěru soud zjistil, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 27 130 Kč, výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, když bydlí u rodičů, další výdaje činí 9 090 Kč a splácí 900 Kč měsíčně již existující úvěr. Měla předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. Současně žalovaná uvedla, že je rozvedená, má 2 vyživované děti a má dosažené základní vzdělání. Z výplatních pásek ze srpen, září a listopad soud zjistil, že průměrná vyplacená mzda činí 25 242 Kč, s tím, že základní mzda činila průměrně 14 950 Kč, zbývající část tvořily odměny. Výplatní páska za říjen nebyla předložena. Z pracovní smlouvy ze dne datum včetně dodatku č.1 ze dne datum soud zjistil, že žalovaná je zaměstnaná na dobu neurčitou.

4. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná za celou dobu zaplatila předchůdkyni žalobkyně částku 7 300 Kč, a to v období leden až březen 2022.

5. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, která ji byla odeslána téhož den.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu a násl. , , „dále jen o.z.“.

7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle a následující , (dále jen „o. z.“). Žalovaná na základě smlouvy obdržela od předchůdkyně žalobkyně částku 18 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 15 460 Kč v 14měsíčních splátkách po 2 390 Kč.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití , (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

10. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. .

11. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila žádost o úvěr, pracovní smlouvu s dodatkem a výplatní pásky, ze kterých byl prokázán průměrný příjem ve výši 25 242 Kč, tedy nižší, než jaký byl uveden v žádosti. Současně bylo prokázáno, že velká část mzdy je tvořena odměnami, když průměrná základní mzda činí 14 950 Kč. Současně nebyla předložena výplatní páska za říjen, když není zřejmé, z jakého důvodu, zda například byla páska ztracená nebo se tak stalo úmyslně z důvodu, že na této pásce nejsou odměny. Dále se předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala výdajovou stránkou, když se spokojila v podstatě s pouhým tvrzením, že za bydlení žalovaná platí 1 000 Kč, když bydlí u rodičů, avšak toto nijak nezkoumala, ani neřešila, zda další výdaje ve výši 9 000 Kč odpovídají výdajům pro tři osoby, když sama žalovaná uvedla, že má vyživovací povinnost ke 2 dětem, což odpovídalo cca životnímu minimu v té době. Je tedy zřejmé, že výdaje zjišťovány a prověřovány nebyly, když soudu není zřejmé, proč nebyly předloženy výpisy z účtů, ze kterých by většina pravidelných výdajů byla zřejmá. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila (tedy nejen z prostého sdělení žadatele) řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, drogerii a dosavadní dluhové zatížení klienta.

12. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka 18 000 Kč, na tuto částku žalovaná vrátila 7 300 Kč, a proto žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 10 700 Kč.

14. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 10 700 Kč podle o. z. ve spojení s , a to od 17. 11. 2023, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023, kde ji byla stanovena lhůta k zaplacení do 16. 11. 2023, tedy od 17. 11. 2023 se žalovaná dostala do prodlení.

15. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.

16. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly jí přiznány.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.