Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 235/2024-36
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno
o zaplacení 12 249 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 39 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do datum, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 4 935 Kč, a dále částek 1 017 Kč a 2 232 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 000 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 39 % ročně z částky 9 000 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 000 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 4 935 Kč, a dále částek 1 017 Kč a 2 232 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 9 000 Kč s příslušenstvím, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 935 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 017 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 232 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne datum poskytla žalované na základě její žádosti z téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 9 000 Kč, který byl splatný nejprve dne datum, posléze po prodloužení splatnosti dne datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to formou preskóringu, na základě jejích doložených příjmů a jí sdělených výdajů, a též s přihlédnutím k míře jejího zadlužení. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného poplatku 2 232 Kč nevrátila, proto jí byly odeslány dvě upomínky, za které si žalobkyně účtuje 450 Kč a 650 Kč. Jelikož žalovaná ani poté nereagovala, pověřila žalobkyně vymáháním pohledávky inkasní společnost, náhrada nákladů na toto pověření činí 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala další náklady spojené s vymáháním pohledávky – náklady na upomínání formou SMS a e-mailů, které si účtovala v souladu s příslušnými ustanoveními úvěrové smlouvy. Žalobkyně si rovněž nárokovala sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od datum do datum, tj. 1 017 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované i předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Zásilka obsahující žalobu a výzvy k vyjádření byla žalované doručena fikcí a poté byla vhozena do její domovní schránky.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
4. Závěr o skutkovém stavu:
5. Žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž před uzavřením smlouvy o úvěru jí byly poskytnuty předsmluvní informace o výši úvěru, době jeho trvání, úroku, poplatku, důsledcích prodlení atp. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně od žalované vyžádala fotokopii jejího občanského průkazu a provedla lustraci v Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. Měla k dispozici její výplatní pásky za březen, červenec a listopad 2023. Dále má ve vztahu k žalované zaznamenáno, že výše jejího měsíčního příjmu je 30 159 Kč, nemá nezaopatřené děti, má výdaje na bydlení 6 694 Kč, na energie 0 Kč, osobní výdaje 5 764 Kč, jiné půjčky 3 929 Kč. Žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku, v registru úvěrů bylo zjištěno, že má napůjčováno 18 540 Kč a zbývá jí uhradit 23 311 Kč, přičemž má dvě otevřené smlouvy. Dne datum provedla žalovaná ze svého bankovního účtu ověřovací platbu ve výši 1 Kč ve prospěch účtu žalobkyně. Následně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, a to na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. To podle potvrzení o platbě učinila ještě téhož dne. Ve smlouvě byly sjednány úroky z úvěru 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru 2 232 Kč, doba splatnosti 30 dnů. Pro případ prodlení byla sjednána náhrada všech nákladů, které vzniknou žalobkyni, dále úroky z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně dále užívá interní tabulky obsahující rozpis účelně vynaložených nákladů na uplatnění pohledávky – 1. upomínka 450 Kč, 2. upomínka 650 Kč, 3. upomínka 1 500 Kč, jeden e-mail 31 Kč, jedna SMS 33 Kč, jeden hovor 40 Kč. Shodná výše byla uvedena i ve smlouvě o úvěru. Pokud jde o žalovanou, má žalobkyně zaznamenány tyto položky – 1. upomínka za 450 Kč ze dne datum (byla doložena), 2. upomínka za 650 Kč ze dne datum (byla doložena), 3. upomínka-předání k inkasu za 1 500 Kč ze dne datum (doložena včetně poštovního podacího lístku z téhož dne), 36 x SMS (1 188 Kč) od datum do datum, 37 x e-mail (1 147 Kč) od datum do datum, celkem 4 935 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
14. Právní posouzení věci:
15. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem 9 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle názoru soudu se v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet.
16. Soud je přesvědčen, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Její postup neodpovídá zákonným požadavkům (viz výše). Přestože žalobkyně (alespoň v krátkodobém horizontu) znala příjmovou stránku žalované, když měla k dispozici tři její výplatní pásky, stran výdajů se omezila pouze na jí sdělené údaje a statistické modely. Právě v případě žalované však uvedené nebylo dostačující, neboť žalobkyně věděla, že má další otevřené úvěrové či obdobné smlouvy. Pokud tedy žalovaná měla poměrně vysoké příjmy, průměrně cca 30 159 Kč měsíčně, pak muselo být i žalobkyni zřejmé, že její výdaje musí být vyšší, než jak ona sama uváděla, neboť měla vícero úvěrů či půjček. Současně s takto vysokým měsíčním příjmem od žalobkyně žádala úvěr pouze ve výši 9 000 Kč, tedy poměrně nízkou částku vzhledem k jejím pravidelným a žalobkyní předpokládaným měsíčním zůstatkům. Ostatně i z toho, že žalovaná žalobkyni ani tuto částku nevrátila, plyne, že její majetková a finanční situace v době poskytnutí a splatnosti úvěru (rozmezí zhruba jeden měsíc) musela být jiná, než žalobkyní zjištěná a zaznamenaná.
17. Soud tedy uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 OPR-právnická osoba. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
18. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 9 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co jí žalobkyně poskytla z neplatné smlouvy o úvěru. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč, tj. jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud ničeho neuhradila; viz výrok I. tohoto rozsudku).
19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatným je tak ujednání o poplatku za sjednaný úvěr, o nákladech na uplatnění pohledávky, o úrocích z úvěru, jakož i o smluvní pokutě. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; při nečinnosti žalované přitom nemohl nijak zjistit, jaká jiná doba je s ohledem na její možnosti přiměřená. Tvrdit a prokázat takové okolnosti měla žalovaná.
20. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění (včetně veškerého nárokovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měla mít právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši žalovaná, té však vzhledem k její nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (výrok III. tohoto rozsudku).
21. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve 30 dnů od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
22. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnosti uložené jí v tomto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.