Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 317/2024-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce,
se sídlem Adresa žalobce
zastoupeného advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno.,
se sídlem Adresa advokáta,
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované,
trvale bytem Adresa žalované,
s adresou pro doručování adresa,
o zaplacení 93 614,30 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 46 942 Kč, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 46 672,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 13 426,24 Kč, úroku ve výši 7 312,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 366,82 Kč od 30.4.2024 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 276,35 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 18 366,82 Kč od 30.4.2024 až do zaplacení a úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 41 276,35 Kč od 30.4.2024 až do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 46 942 Kč, to vše v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se ohledně zaplacení 46 672,30 Kč, úroku z prodlení ve výši 13 426,24 Kč, úroku ve výši 7 312,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 366,82 Kč od 30.4.2024 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 276,35 Kč od 30.4.2024 do zaplacení, úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 18 366,82 Kč od 30.4.2024 až do zaplacení a úroku ve výši 22,32 % ročně z částky 41 276,35 Kč od 30.4.2024 až do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 93 614,30 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným shora ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěru č. hodnota ze dne 3.7.2022 a č. hodnota ze dne 19.12.2021, které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO: IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 21 000 Kč, resp. 50 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky ve výši 22 844 Kč po 2 436 Kč měsíčně, resp. ve výši 24 625 Kč po 3 554 měsíčně, když poslední splátka byla splatná dne 3.1.2024, resp. dne 24.9.2023. Žalovaná své platební povinnost řádně neplnila, uhradila v souvislosti s předmětnými smlouvami pouze 9 744 Kč, resp. 14 314 Kč. Dlužná částka pak sestává z nezaplacené jistiny a poplatku. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobcem dne 29.4.2024. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno, byla rovněž upomenuta k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětný úvěr splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Pokud by tyto zkreslila, mohlo by se konečně jednat o trestný čin úvěrového podvodu. Získané informace právní předchůdce žalobce získal od žalované a ověřoval na základě dokumentů žalovanou předložených, když informace a vyžádané doklady zanesl do tzv. zákaznické karty. V době uzavření předmětné smlouvy zákon o spotřebitelském úvěru nestanovil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v případě nedostatku zkoumání schopnosti splácet úvěr.
2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalované. Dále uvedl, že dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Právnímu předchůdci žalobce byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty listin y, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listin y fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listin y byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.
3. Žalovaná se k prvnímu jednání ve věci dne 20.12.2024 bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce byl při tomto jednání poučen, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, dále byl žalobce poučen o tom, že musí v zájmu úspěchu ve věci také doložit, že žalované skutečně poskytl bezhotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobce následně doplnil důkaz o výplatě peněz, k dalšímu jednání soudu dne 4.2.2025 se již nedostavil. Žalovaná při jednání soudu dne 4.2.2025 s ohledem na své majetkové poměry navrhla, aby jí soud uložil dluhu uhradit ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 19.12.2021 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 21 měsíčních splátkách po 3 554 Kč. Dle potvrzení o platbě ze dne 20.12.2021 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce v daný den odeslal na účet žalované označený v předmětné smlouvě částku 50 000 Kč.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 3.7.2022 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 21 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 18 měsíčních splátkách po 2 436 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě dále stvrdila, že danou částku převzala v den podpisu v hotovosti.
6. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 17.12.2021, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je na mateřské dovolené s příjmem 10 000 Kč, „další příjmy domácnosti“ činí 35 000 Kč, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 4 000 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná žije v nájmu, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a bankovní účet. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 3.7.2022, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je na mateřské dovolené s příjmem 10 000 Kč, „další příjmy domácnosti“ činí 0 Kč, má jeden zdroj příjmů. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 1 000 Kč. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná žije ve vlastním bydlení, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a nemá bankovní účet. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: výměr podpory.
7. Z dvou listin označených jako Tabulka umoření vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s předmětnými smlouvami uhradila 14 314 Kč a 9 744 Kč.
8. Z oznámení ze dne 29.4.2024 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalované, že pohledávky z předmětných smluv byly postoupeny žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno.
9. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 29.7.2024 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.4.2024 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela celkem 71 000 Kč. Žalovaná na základě smluv uhradila pouze 24 058 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznické kartě, jak je shora specifikována. Pohledávka ze smluv byla následně postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle § 87 odst. 1 , odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela celkem 71 000 Kč. Žalovaná na základě smluv uhradila pouze 24 058 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel zákona o SP . Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžité úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o SP ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
16. Fakticky žalobce doložení listin prokazujících doložení příjmu neprokázal. I kdyby soud vycházel z fikce jejich doložení, tak je třeba shledat, že ani v jednom případě nebyly nijak dále specifikovány příjmy domácnosti. Není zřejmé, o jaké příjmy a jakých osob by se mělo jednat, jaké jsou poměry těchto osob a v jaké míře by se jejich příjmy či širší poměry měly odrážet v poměrech žalované. Rovněž pak nebyly nijak doloženy výdaje žalované, na jejich doložení právní předchůdce žalobce zcela rezignoval, a to včetně jejich označení v zákaznické kartě. Výdaje přitom byly sděleny ve zcela nereálné a nevěrohodné výši 4 000 Kč, resp. 1 000 Kč. Jen obvyklé výdaje na nájemní bydlení, které žalovaná deklarovala jako typ bydlení ve svém případě, dosahují běžně i trojnásobné a vyšší částky, stejně tomu je v případě vlastního bydlení a celkových výdajů ve výši 1 000 Kč měsíčně. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy jsou tyto deklarovány ve zcela nepravděpodobné výši. Jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele např. výpis z bankovního účtu za období několika měsíců, který může poskytnout celistvý obrázek o majetkových poměrech daného spotřebitele, nájemní smlouvu apod. Žalovaná navíc byla zjevně rizikovým klientem, když její izolované příjmy běžně nepostačují ani k úhradě základních životních potřeba včetně zajištění samotného bydlení a v případě pozdějšího úvěru neměla již mít jiné příjmy než 10 000 Kč, přičemž jen žalobci již v té chvíli splácela 3 554 Kč měsíčně, i proto jsou deklarované výdaje ve výši 1 000 Kč zcela nedůvěryhodné. Zákaznické karty se pak dále nejeví jako věrohodné i kvůli tomu, že žalovaná během pár měsíců, ač s naprosto minimálními příjmy měla najednou z nájemního bydlení nabýt bydlení vlastní, zároveň však pozbýt bankovní účet a své již takto nevěrohodné výdaje ve výši 4 000 Kč ponížit na pouhých 1 000 Kč.
17. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil, nedošlo. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).
18. Je pravdou, že zákon o úvěru ve znění účinném do 29.5.2025 v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pro případ pozdější smlouvy uzavřené dne 3.7.2022 a tedy za účinnosti zákona o SP ve znění účinném od 29.5.2022, je již pak tímto stanovena neplatnost absolutní a s odkazem na závěry soudu shora uvedené, je tak i pozdější smlouvu nutno shledat neplatnou.
19. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o SP je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem, v daném případě je tedy povinna vrátit částku 71 000 Kč poníženou o dosavadní splátky ve výši 24 058 Kč na výsledných 46 942 Kč, když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neboť úprava obsažená v zákoně o SP je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož pak žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud nezjišťoval její možnosti a uložil jí dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když si existence dluhu musela být žalovaný vědoma již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).
20. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
21. O splátkách soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , když vzal v potaz povahu a výši dluhu, které je pro žalobce jako pro obchodníka s pohledávkami ve značném rozsahu (soudu známo z jeho činnosti) marginální záležitostí. S ohledem na tento kontext a poměry žalované nastíněné i v zákaznických kartách pak soud shledal, že úhrada dluhu jako celku ve lhůtě zhruba 30 měsíců není k významné tíži žalobce. Pro ochranu žalobce jako oprávněného pak soud vyslovil podmínku ztráty výhody splátek, jež znamená, že pokud se žalovaná opozdí se splácením svého dluhu byť s jedinou splátkou, stane se tím splatnou celá zbývající nesplacená částka najednou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.