Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 212/2024-29
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 83.091,03 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28.496 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 14,75 % od 15. 3. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částka spolu s úrokem ve výši 8 % jdoucím z částky částka od datum do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky částka od datum do datum a dále jen z částky částka od datum do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 0,25 % z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 28.496 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 14,75 % od 15. 3. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části o zaplacení , částka, spolu s úrokem ve výši 8 % jdoucím z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 15 % jdoucími z částky , částka, od , datum, do , datum, a dále jen z částky , částka, od , datum, do zaplacení a co do úroků z prodlení ve výši 0,25 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba., se sídlem adresa, PSČ adresa, IČO: IČO (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., byla uzavřena smlouva nazvaná „Smlouva o úvěru“ č. hodnota (dále také jen jako „smlouva o úvěru“), na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit ve 20 měsíčních splátkách po částka, a to spolu s úrokem ve výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka, celkem tedy částka. Poslední splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději do datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum ve výši částka. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé neuhrazené dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka ode dne datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 8 % ročně sjednaným v čl. „Splatnost, úrok, RPSN“ smlouvy o úvěru. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně písemně oznámeno. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši částka, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka a kapitalizovaného zákonného úroku za období do datum z dlužné jistiny ve výši částka. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši částka od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15% p.a. z částky ve výši částka, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka od datum do zaplacení. Žalobkyně dále doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Rovněž bylo nahlíženo do veřejných registrů. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se pak žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z listin y označené jako „Smlouva o úvěru“ č. hodnota ze dne datum vč. Přílohy č. hodnota – předpis splátek, má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba., se sídlem adresa, PSČ adresa, IČO: IČO, jako věřitelkou na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši částka, a to ve 20 měsíčních splátkách po částka s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá následující splátka vždy do měsíce po datu splatnosti předcházející splátky. adresa.500 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši částka zahrnovala též sjednaný úrok ve výši částka, odměnu za uzavření smlouvy ve výši částka, úhradu za administrativní činnost ve výši částka a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Dále se strany dohodly, že v případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze uložit smluvní pokutu v max. výši částka.
4. Z žádosti o úvěr ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný požádal společnost právnická osoba., o úvěr ve výši částka. Žádost je koncipována jako formulář, jehož součástí jsou rovněž údaje sloužící k prověření úvěruschopnosti žadatele. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba. a jeho čistý měsíční příjem činí částka. Žije sám v nájemním bytě a nemá žádné vyživovací povinnosti k dětem mladším 26 let. Měsíční výdaje žalovaného činí částka a sestávají z částky částka za bydlení a energie, částky částka na dopravu, jídlo a osobní náklady a částka právnická osoba Kč pak představuje splátky stávajících zápůjček. V právnická osoba žadatele však nebylo uvedeno ničeho.
5. Z kopie nájemní smlouvy ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný měl od datum pronajatý byt č. Anonymizováno, v budově adresa. Více nemohlo být touto listino u prokázáno, neboť byla soudu předložena pouze prostá kopie první a poslední stránky předmětné smlouvy. Z listin y tudíž nelze zjistit výši sjednaného nájemného.
6. Z kopie pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán od datum u společnosti právnická osoba. Za vykonávanou práci byla žalovanému stanovena mzda mzdovým výměrem, který není součástí této smlouvy.
7. Z výplatního lístku ze dne datum má soud prokázáno, že žalovanému byla v listopadu 2021 vyplacena mzda ve výši částka, v prosinci 2021 mzda ve výši částka a v lednu 2022 mzda ve výši částka.
8. Z transakční historie má soud prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou uhradil v hotovosti celkově částku ve výši částka, a to dne datum částku částka a dne datum částku částka.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy č. hodnota a potvrzením o zaplacení kupní ceny, má soud prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba., jako postupitelky na žalobkyni.
10. Z dopisu ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky.
11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě aktuálně k témuž dni vyčíslené dlužné částky ve výši částka spolu s příslušenstvím ve lhůtě nejpozději do datum.
12. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne datum. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č.j. spisová značka). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru .
22. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C-679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
23. Z předložené žádosti o úvěr je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Především je třeba zdůraznit, že tvrzené náklady na bydlení v roce 2021 v nájemním bytě v Anonymizováno (!), navíc včetně energií v částce částka jsou zcela mimo realitu a více než podhodnocené. K důkazu žalobkyně sice předložila kopii nájemní smlouvy žalovaného, ale jaká výše nájemného byla sjednána, se z ní vůbec nepodávalo, neboť byla doložena pouze první a poslední strana předmětné nájemní smlouvy. Dále nelze přehlédnout, že žalovaný v žádosti o úvěr jako součást svých výdajů uvedl částku právnická osoba Kč měsíčně s tím, že jde o splátku stávajících půjček. V další části žádosti označené jako „právnická osoba žadatele“ však kolonky zůstaly nevyplněné, ač měl být uveden název věřitele, výše dluhu a zbývajícího doplatku. Výdaje za stravu, dopravu a osobní výdaje pak byly paušálně zredukovány na částku životního minima jako minimální hranici peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Výdaje za dopravu tam rozhodně nepatří a nelze uvěřit tomu, že by byly tedy zcela nulové, když žalovaný musel mít výdaje na dopravu do zaměstnání. Nelze pak uvěřit ani tomu, že by žalovaný neměl žádné jiné obvyklé výdaje (na ošacení, volnočasové aktivity, mobilní telefon, atd.).
24. Shora uvedený postup právní předchůdkyně žalobkyně tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Naopak všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, a to s ohledem na jeho příjmy a neprokázané výdaje. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému úvěr vůbec poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
25. Důsledkem tohoto postupu nesplnění zákonné povinnosti je tedy absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele.
26. V řízení pak bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka částka, kterou je tak povinen žalobkyni vrátit. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem částku částka, k zaplacení tak zbývá částka (Anonymizováno). Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění shora uvedených pohledávek v rámci předžalobní výzvy ze dne datum, a to ve lhůtě nejpozději do datum. Žalovaný však na tuto výzvu nijak nereagoval, čímž konkludentně akceptovala žalobkyní navrženou dobu plnění. Lze tedy uzavřít, že za této situace nevznikl mezi účastníky spor o přiměřenou dobu plnění (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaný tak byl povinen do datum svůj závazek vyřešit a od datum je tedy v prodlení. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky částka úroky z prodlení v požadované výši. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 14,75 % p.a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).
27. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části jistiny a zaplacení úroků a poplatků zamítnout včetně příslušenství, jakož i co do rozdílu mezi úroky z prodlení původně požadovanými ve výši 15 % a úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 %. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí včetně příslušenství (výrok II.).
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak měl převážný úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady v rámci řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, tak jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.