Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 296/2024-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Jméno žalobkyně B. adresa Jméno žalobkyně C 7 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 29 454,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 768,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částky 28 093,28 Kč a 592,50 Kč, jako i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 290,15 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 768,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částky 28 093,28 Kč a 592,50 Kč, jako i zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 290,15 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částek 29 454,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru k úvěrové kartě č. hodnota, na základě které byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši dle sazebníku žalobkyně, přičemž konkrétní výše splátky byla vyčíslena v zasílaném měsíčním výpisu. V průběhu úvěrového vztahu byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 45 343,52 Kč. Jelikož žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 26. 9. 2023. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení splátek splatných do zesplatnění jistiny ve výši 5 925 Kč, doplatku jistiny ve výši 22 165,15 Kč, smluvní pokuty ve výši 592,50 Kč, poplatků za odeslání upomínek ve výši 650 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 121,55 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací z interních i externích registrů a databází a dále z údajů o příjmech a výdajích, poskytnutých žalovanou. Žalovaná měla žalobkyni sdělit, že její příjem tvoří důchod ve výši 11 589 Kč, přičemž její pravidelné výdaje činí 5 842 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bezdětná, tudíž bez vyživovacích povinností. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaná na poskytnutý úvěr zpočátku hradila řádně a včas, přičemž celkem měla žalobkyni uhradit 44 572 Kč, což dle názoru žalobkyně svědčí o tom, že v době poskytnutí úvěru byla úvěruschopná.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 5. 8. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7 007 Kč na nákup spotřebního zboží. Součástí smlouvy byla i smlouva o úvěrovém rámci, podle které žalobkyně poskytla žalované bezúčelový úvěr do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, který bylo možné čerpat prostřednictvím kreditní karty. Takto poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit v měsíčních splátkách, jejichž výše jí měla být sdělována prostřednictvím výpisu z účtu a SMS zprávou (úvěrová smlouva č. IBAN, úvěrové podmínky). Z elektronického dokumentu (tabulka MS Excel) vyplývá, že žalovaná v období od 6. 11. 2019 do 26. 9. 2023 prostřednictvím kreditní karty načerpala z poskytnutého revolvingového úvěru celkem 45 343,52 Kč a současně ve stejném období žalobkyni na úvěr zaplatila 44 575,10 Kč. Z dokumentu současně vyplývá, že od 15. 9. 2020 se žalovaná dostávala s úhradou předepsaných splátek do prodlení (soubor „přehled plateb.xlsx“). Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala na dlužné splátky (dopisy ze dne 25. 5., 25. 6. a 25. 7. 2023) a následně dopisem ze dne 26. 9. 2023 žalobkyně pohledávku z úvěrové smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovanou k její úhradě ve lhůtě do 20 dnů od vystavení dopisu (dopis ze dne 26. 9. 2023). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 26. 3. 2024 (předžalobní výzva). V úvěrové smlouvě žalovaná ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že je důchodkyně, vdova, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnosti. Její čistý měsíční příjem měl činit 11 589 Kč a měsíční výdaje 5 500 Kč (z toho 3 500 Kč na bydlení a 2 000 Kč na ostatní výdaje).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. , (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), a to včetně ustanovení a 87 tohoto zákona.

7. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle , ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení a je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích, aniž by si takto uvedené údaje jakkoliv ověřila.

12. Soud proto konstatuje, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z , což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.

13. Ačkoliv ustanovení , věty druhé, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření předmětných úvěrových smluv), vyžadovalo, aby se spotřebitel neplatnosti smlouvy dovolal, jednalo se o nedůslednou transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, která vyžadovala, aby vnitrostátní soudy z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají. Soudní dvůr Evropské unie pak ve svém rozsudku ze dne 5. 3 2020, sp. zn. C-679/18 konstatoval, že právní úprava obsažena ve zmíněném ustanovení , věta druhá, ve znění účinném do 28. 5. 2022, je v rozporu s Články 8 a 23 směrnice 2008/48, což následně zákonodárce vedlo ke změně příslušného ustanovení. Z popsaných důvodů proto soud přihlédl k neplatností posuzovaných úvěrových smluv z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalované. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

14. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat podle ustanovení věty třetí , podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 45 343,52 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni vrátila celkem 44 575,10 Kč. V rozsahu rozdílu těchto částek, tedy co do částky 768,42 Kč, proto soud žalobě vyhověl. Ve zbývající části požadované jistiny byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.

16. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. . Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalované, která ohledně svých platebních možností ničeho neuvedla.

17. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. -57 nebo -66).

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 29 454,20 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 768,42 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná pouze v rozsahu 2,6 % a ve zbývajícím rozsahu (97,4 %) byla úspěšná žalovaná. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , případně exekucí dle příslušných ustanovení , exekučního řádu.