Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 43/2024-46
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 55 884 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 219Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 4 727,85 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 946,85 Kč od 28. 9. 2021 do 28. 2. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 4 727,85 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 21 003,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 386,49 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 21 946,85 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částku 12 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 219Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 4 727,85 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 946,85 Kč od 28. 9. 2021 do 28. 2. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 4 727,85 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 21 003,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 386,49 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 21 946,85 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částku 12 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 55 884 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 6. 1. 2020, kterou s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO, dále jen „Anonymizováno“. Na základě této smlouvy žalovaná obdržela v hotovosti částku 25 000 Kč, kterou měla spolu s příslušenstvím ve výši 22 031 Kč uhradit v pravidelných 21 měsíčních splátkách. Před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací získaných od žalované a z dokladů, které sama žalovaná předchůdkyni žalobkyně poskytla. Žalovaná však uhradila jen 7 781 Kč. Následně předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila svůj závazek včas, požaduje žalobkyně po žalované zaplacení částky 21 946,85 Kč (nesplacená jistina), zákonný úrok z prodlení z částky 21 946,85 Kč od 28. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný úrok ve výši 21 003,15 Kč (nesplacený poplatek ve výši 17 303,15 Kč a poplatky za upomínání ve výši 3 700 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 2 386,49 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 21 946,85 Kč od 28. 12. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částku 12 500 Kč (smluvní pokuta) a zákonný úrok z prodlení z částky 12 500 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud ve věci nařídil jednání a na tomto jednání provedl navržené důkazy, ze kterých zjistil níže uvedené skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že smlouva byla podepsána jak žalovanou, tak předchůdkyni žalobkyně. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který rovněž obsahoval podpis žalované. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětnou částku spolu s částkou 22 031 Kč (úrok ve výši 11 311 Kč a částka za zpracování úvěru ve výši 10 720 Kč) vrátit v 21 měsíčních splátkách po 2 240 Kč. Úvěr byl poskytnut na základě žádosti o úvěr/zákaznické karty ze dne 3. 1. 2020, kde žalovaná uvedla, že je vdaná, má základní vzdělání, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, bydlí v nájmu a má 0 vyživovaných osob. Současně uvedla, že její příjem činí 7 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 11 700 Kč. Odhadované výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaná měla předložit potvrzení o příjmu a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky za říjen a listopad 2019. Kreditní kartu ani jinou zápůjčku nemá. Tvrzené doklady nebyly soudu předloženy.
4. Pohledávka za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatku č. hodnota, když se jednalo o pohledávku č. hodnota. Žalované mělo být zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022, u kterého však nebylo prokázáno, kdy konkrétně bylo odesláno a dále sdělení o postoupení pohledávek, a to dopisem ze dne 15. 2. 2023, který byl odeslán následující den, když součástí byla výzva k uhrazení do 28. 2. 2023. Žalobkyně zaslala žalované i výzvu před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023, která byla dle podacího archu odeslána 5. 6. 2023.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Soud má na základě provedených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 6. 1. 2020, na základě které původní úvěrující poskytla žalované v hotovosti částku 25 000 Kč. Sama žalobkyně uvedla, že předmětná pohledávka byla z části uhrazena, a to ve výši 7 781Kč, zbývající část žalovaná neuhradila. V daném případě vystupovala žalovaná v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, a proto před poskytnutím úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud tak neučinila, je smlouva absolutně neplatná.
10. Soud pro úplnost uvádí, že ačkoliv z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, se zřetelem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance, vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb. ) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele.
11. Žalobkyně sice uvedla, že vycházela z dokladů a tvrzení žalované, které poskytla před uzavřením smlouvy, ale to v tomto případě nebylo dostatečné, když předmětné listin y, které měly být předloženy, soudu doloženy nebyly a nadto již z tvrzení žalované, ze zákaznické karty bylo prokázáno, že žalovaná uvedla, že má příjem pouze z podpory ze strany státu ve výši 7 000 Kč. Výdajová stránka nebyla nijak zkoumána a Anonymizováno se spokojila pouze s tvrzením, že výdaje činí cca 3 000 Kč, což je částka, která v dané době byla nižší, než bylo životní minimum. Současně sama žalovaná uvedla, že žije v nájmu, když Anonymizováno ani nijak nezkoumala jakou výši nájmu žalovaná platí. Tedy předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením, co do výše příjmů a výdajů a neučinila žádný pokus o ověření údajů. Poskytovatel úvěru je však povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit schopnost žalované úvěr řádně splatit. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a předmětnou smlouvu ze dne 6. 1. 2020 je proto třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
12. Žalovaná tedy byla od počátku povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč, žalovaná však uhradil pouze celkem 7 781 Kč, k úhradě tak zbývá částka 17 219 Kč. Doba plnění pro nárok na vydání jistiny je stanovena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně: „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ K vrácení jistiny byla žalovaná prokazatelně vyzvána dopisem ze dne 15. 2. 2023, který ji byl odeslán o den později a lhůta k zaplacení zde byla stanovena do 28. 2. 2023, tedy od 1. 3. 2023 se žalovaná dostala do prodlení. Soud tuto dobu považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání mezi účastníky, a to vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvy k plnění nereagovala, a i v řízení byla po celou dobu nečinná. Žalobkyni tak vzniklo právo i na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. v zákonné výši 15 % ročně z dlužné částky 17 219 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl, neboť nároky pocházely z absolutně neplatné smlouvy.
13. O náhradě nákladu řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když to sice byla žalovaná, která byla ve věci více úspěšná, avšak s ohledem na její nečinnost jí žádné náklady nevznikly, a proto ji nebyly přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.