Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 37/2024-49
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyněAnonymizováno, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 18 720 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11. 9. 2023 do zaplacení 2 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 5 320 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 980,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 314,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 025,80 Kč od 2. 6. 2023 do 10. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 3 775,80 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení, úrok 28,74 % ročně z částky 7 025,80 Kč od 2.6.2023 do zaplacení a 7 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 086,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 041,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 894,44 Kč od 2. 6. 2023 do 10. 9. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 4 944,44 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení a úrok 23,79 % ročně z částky 7 894,44 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11. 9. 2023 do zaplacení 2 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 11. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 5 320 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 980,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 314,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 025,80 Kč od 2. 6. 2023 do 10. 9. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 3 775,80 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení, úrok 28,74 % ročně z částky 7 025,80 Kč od 2.6.2023 do zaplacení a 7 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 086,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 041,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 894,44 Kč od 2. 6. 2023 do 10. 9. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 4 944,44 Kč od 11. 9. 2023 do zaplacení a úrok 23,79 % ročně z částky 7 894,44 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 18 720 Kč s příslušenstvím z titulu dvou uzavřených smluv spotřebitelském úvěru, které s žalovanou uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen Anonymizováno Anonymizováno). Žalobkyně uvedla, že za A) Anonymizováno Anonymizováno s žalovanou uzavřela dne 7. 12. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s částkou 5 320 Kč (2 400 Kč poplatek za hotovostní inkaso, 1 600 Kč poplatek za administrativní zpracování a 1 320 Kč jakožto kapitalizovaný úrok) v pravidelných 45 týdenních splátkách po 296 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 4 750 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 8 570 Kč (7 025,80 Kč jistina + 1 544,20 Kč dlužné úhrady), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 980,39 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% z 7 025,80 Kč od 19. 10. 2021 do 1. 6. 2023 (datum postoupení), kapitalizovaný úrok ve výši 3 314,88 Kč (28,74% ročně z 7 025,80 Kč od 19. 10. 2021), zákonný úrok z prodlení z částky 7 025,8 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 28,74 % ročně z částky 7 025,8 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že za B) Anonymizováno Anonymizováno s žalovanou uzavřela dne 1. 9. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla Anonymizováno Anonymizováno žalované částku 9 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit společně s částkou 7 200 Kč (3 600 Kč za hotovostní inkaso, 1 800 Kč administrativa a 1 800 Kč kapitalizovaný úrok) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 6 050Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 150 Kč (7 894,44 Kč jakožto jistina a 2 255,56 Kč – dlužné úhrady za služby), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 086,69 Kč (8,5% ročně z 7 894,44 Kč od 27. 10. 2021 do 1. 6. 2023), kapitalizovaný úrok ve výši 3 041,46 Kč (23,79% ročně z 7 894,44 Kč od 27. 10. 2021 do 1. 6. 2023), zákonný úrok z prodlení z částky 7 894,44 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 23,79 % ročně z částky 7 894,44 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Předmětné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že Anonymizováno Anonymizováno a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 7 200 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 270 Kč. Současně ze smlouvy soud zjistil, že se jedná o refinancování již stávající smlouvy. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že uvedla, že je stávající zákazník, požaduje částku 9 000 Kč, je svobodná, má středoškolské vzdělání, pracuje jako Anonymizováno na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, má jedno dítě, žije s rodiči, nemá žádný úvěr, její příjmy jsou 10 513 Kč a výdaje 6 400 Kč z toho 500 Kč na bydlení, zbytek má platit její matka. Dále uvedla, že předložila výplatní pásky, bez uvedení období a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, televizi.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota ze dne 7. 12. 2020 soud zjistil, že AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno a žalovaná podepsaly tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalované byla poskytnuta částka 8 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit částku ve výši 5 320 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 296 Kč. Současně ze smlouvy soud zjistil, že se jedná o souběžnou smlouvu s již existující. Z karty zákazníka, žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou žalovaná vyplnila téhož dne, soud zjistil, že uvedla, že je stávající zákazník, požaduje částku 8 000 Kč, je svobodná, má středoškolské vzdělání, pracuje jako Anonymizováno na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, má jedno dítě, žije s rodiči, ale současně uvedla, že má samostatnou domácnost, splácí 1 080 Kč měsíčně u Anonymizováno Anonymizováno, její příjmy jsou 10 360 Kč a výdaje 6 980 Kč, když bydlení platí matka. Dále uvedla, že předložila výplatní pásky, bez uvedení období a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, televizi.
5. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, jaká částka byla žalované vyplacena v červenci 2020 - 15 035 Kč, v září 2020 - 1 509 Kč a v srpnu 2020 – 14 536; tj. průměr 10 360 Kč. Současně soud zjistil, že příjem má žalovaná rozdílný, když jeden měsíc ji nebylo vyplaceno téměř nic (za září 2020), současně nebyly předloženy aktuální výplatní pásky ke smlouvě z prosince 2020.
6. Z předloženého sipa na jméno FO soud zjistil, že je nečitelné a nelze z něho nic vyčíst, když ani nemohl požádat o předložení čitelnější verze, když účastníci se na jednání nedostavili.
7. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2023, která ji byla odeslána téhož den.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, které bylo žalované odesláno téhož dne a ve kterém byla současně vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , „dále jen o.z.“.
9. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly podepsány dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná na základě smluv čerpala částky ve výši 8 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 5 320 Kč v 45týdenních splátkách a ve výši 9 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 7 200 Kč v 60 týdenních splátkách.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
11. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaná vystupovala jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 .
13. K otázce posouzení schopnosti žalované úvěr splatit žalobkyně předložila zákaznické karty a výplatní pásky, ze kterých byl prokázán průměrný příjem ve výši 10 360 Kč. Současně však bylo prokázáno, že jeden měsíc neměla žalovaná téměř žádný příjem a nebylo prokázáno, že by se předchůdkyně žalobkyně tímto zabývala. Rovněž bylo prokázáno, že před poskytnutím úvěru v září proběhl alespoň pokus o nějaké zjištění příjmu, při úvěru v prosinci toto zcela absentovalo, když žalovaná nepředložila výplatní pásku ani za listopad a ani za říjen, tedy měsíce předcházející poskytnutí částky. Dále se předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala výdajovou stránkou, když se spokojila v podstatě s pouhým tvrzením, že za bydlení žalovaná nic neplatí, příp. 500 Kč. Žalovaná je osobou svéprávnou, dospělou, která má v péči jedno dítě. Částka, která byla uvedena jako výdaj, tj. cca 6 900 Kč zhruba odpovídá životnímu minimu jedné dospělé osoby a jednoho dítěte v roce 2020, kdy je zřejmé, že se jedná o minimální částku a nelze spoléhat na to, že žalovaná má pouze tyto výdaje, obzvlášť, když ona v tom měla již započítanou částku 1 080 Kč na úvěr. Je tedy zřejmé, že výdaje zjišťovány a prověřovány nebyly, když nelze bez dalšího spoléhat na to, že veškeré nezbytné výdaje – bydlení, strava, doprava do zaměstnání, jsou hrazeny ze strany rodiče žadatele. Když do důsledku by to bylo pouze prokázání skutečnosti, že žalovaná není schopna úvěr splácet, když není schopna hradit ani povinné osobní výdaje. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalované za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila (tedy nejen z prostého sdělení žadatele) řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.
14. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalované byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 8 000 Kč, na tuto částku žalovaná vrátila 4 750 Kč a dále jí byla poskytnuta částka 9 000 Kč a ze strany žalované byla uhrazena částka 6 050 Kč, a proto žalovaná žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží 3 250 Kč a částku 2 950 Kč.
16. S ohledem na prodlení žalované soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 3 250 Kč a 2 950 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 11. 9. 2023, když bylo prokázáno, že žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána dopisem ze dne 23. 6. 2023, který byl odeslán téhož dne, tedy dle zákonné fikce (srov. § 573 o.z.) se má za to, že výzva byla doručena dne 28. 6. 2023 a od té doby běžela 10 denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila, tedy od 11. 9. 2023 se žalovaná dostala do prodlení.
17. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatných smluv.
18. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy, jaké výdaje, když chybí doložení jakýchkoliv důkazů k této věci a ani příjmová stránka nebyla v případě smlouvy z prosince zkoumána z aktuálních dokladů a co se týká smlouvy ze září, pak poskytovatel úvěru se měl touto otázkou zabývat blíže, když je zřejmé, že jeden měsíc obdržela žalovaná částku pouze 1 500 Kč.
19. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byla žalovaná, která měla ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu nečinná a žádné náklady ji nevznikly, nebyly jí přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.