Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 216/2024-61

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Leonou Poplerovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 18 348 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 16 800 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení a částku 1 548 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 16 800 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení a částku 1 548 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 13. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 348 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz uzavřela dne 2. 7. 2023 se žalovaným smlouvu o úvěru, a to bezhotovostně na účet č.č. účtu. Kromě této jistiny se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni i smluvní úroky za poskytnuté peněžení prostředky ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách, a to vždy nejpozději k 1. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se se splácením dostal do prodlení, přes upomínky jej neuhradil, proto ke dni 5. 12. 2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně tak požaduje uhrazení celkové pohledávky ve výši 16 800 Kč, která sestává z jistiny ve výši 12 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 800 Kč. Žalovaný k ověření příjmů poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či výplatní listy, žalobkyně provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a neměla tak pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení dlužné částky není důvodný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně souhlasila s tím, že tento nárok bude posouzen jako bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka převedena. Žalovaný na dluh neuradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Zástupce žalobkyně se omluvil z účasti na jednání soudu dne 9.1.2025 a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně předvolán.

4. Podle ust. , , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodné obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 2. 7. 2023 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému peněžní prostředky až do úvěrového rámce 20 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. a žalovaný se zavázal úvěr splácet vždy k 1. dni v měsíci. V případě prodlení žalovaného byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěru. Bylo zjištěno potvrzeními o platbě, výpisem z účtu, že žalovanému byla poskytnuta na jeho účet částka 7 000 Kč a to dne 2. 7. 2023, částka 2 000 Kč dne 10. 7. 2023 a dne 6. 8. 2023 částka 3 000 Kč.

10. Dopisem ze dne 2. 12.2023 žalobkyně žalovanému sdělila, že k datu 2. 12. 2023 došlo k zesplatnění úvěru s tím, že celková dlužná částka k tomuto datu dosahovala výše 35 622 Kč.

11. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že v březnu 2023 měl čistou mzdu 32 528 Kč, v dubnu 2023 měl čistou mzdu 28 257 Kč a v květnu 2023 měl čistou mzdu 32 399 Kč, každý měsíc mu byla poskytnuta půjčka zaměstnavatelem ve výši 5 000 Kč.

12. Shora uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobkyni dále v souladu s o. z. platí, že jako podnikatelka vystupující vůči žalovanému v hospodářském styku nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle a zákona o spotřebitelském úvěru byla žalobkyně jako poskytovatelka úvěru povinna provozovat svou činnost s odbornou péčí a se žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností žalobkyně ( a zákona o spotřebitelském úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu a spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. , o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. , rozsudek sp. zn. ) i Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), výslovně jí pak zdůraznil Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, kdy uvedl, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková‘‘. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 d.

15. Poskytovatel úvěru je tedy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, v případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

16. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila skutková tvrzení, na základě jakých informací a dokladů od žalovaného posuzovala jeho úvěruschopnost před poskytnutím úvěru. Žalobkyně sice předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený žalobkyní s obecnými údaji sdělenými žalovaným, z kterých vyplývá, že žalovaný doložil příjem od zaměstnavatele za dobu od března do května 2023 uvedl, že je ženatý, má 2 vyživované děti, v domácnosti jsou 2 osoby s příjmem, bydlí ve vlastním domě s hypotékou a měsíční výdaje uvedl 13 500 Kč s tím, že nemá exekuce ani insolvenci. Žalobkyně však nepředložila žádné důkazy, ze kterých by bylo možno ověřit tyto údaje (kromě příjmu), výši skutečných výdajů žalovaného, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že má dvě výživou závislé děti. Žalobkyně ani neprokázala svá tvrzení, že provedla před poskytnutím úvěru lustraci úvěruschopnosti žalovaného v jednotlivých registrech (bankovní a nebankovní registr klientských informací, CEE, ISIR, neplatné doklady MV ČR).

17. Soud tedy uzavřel, že v daném případě žalobkyně neměla dostatečné informace pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, když toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že uvěrová smlouva je absolutně neplatná, podřadí se nárok žalobkyně vůči žalovanému režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1,2 o. z., podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Soud tedy žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, kterou čerpal a doposud žalobkyni nevrátil (výrok I.), a ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. ).

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle , když žalobkyně měla ve věci úspěch jen co do 38,7 %. Pro úplnost soud dodává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení a určení výše úspěchu či neúspěchu ve věci podle ustanovení je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. ). Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. věty před středníkem , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.