Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
230 C 153/2024-54
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 21 007,81 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za období od 24. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 2 717,81 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 2 717,81 Kč za období od 24. 8. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 571,39 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 19 193,13 Kč za období od 12. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 775,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za období od 24. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 2 717,81 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 2 717,81 Kč za období od 24. 8. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 571,39 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 19 193,13 Kč za období od 12. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 775,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 21 007,81 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 12. 2. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné a případné nepravidelné poplatky a smluvní sankce. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalované, dále přezkoumali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíželi do externích úvěrových registrů. Celkem žalovaná čerpala částku ve výši 20 490 Kč a na úvěr uhradila částku 2 200 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně ke dni 9. 8. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka ve výši 21 007,81 sestává z neuhrazené jistiny ve výši 19 193,13 Kč, poplatků za pojištění ve výši 214,68 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Vedle těchto částek se žalobkyně dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 571,39 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 19 193,13 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 585 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 007,81 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.
2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalované doplnila, že limit nejvyšší měsíční splátky se vypočítává vždy jak na klienta, tak na jeho domácnost, přičemž do výpočtu se započítávají částky životního minima spolu se splátkovou zátěží. V daném případě byl limit domácnosti vypočten v částce 3 022 Kč po zohlednění žalovanou uvedeného příjmu 20 000 Kč a výdajů ve výši 15 500 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřuje tvrzení klienta a jejich pravdivost pomocí tzv. automatizovaných modelů, konkrétně prostřednictvím tzv. credit scoringu využívajícího statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Statistický model umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Mimo to žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno a Anonymizováno bez negativního záznamu. Dle zprávy Anonymizováno se žalovaná dostala do prodlení se splácením svých závazků pouze v jednom případě a její platební morálka je na vysoké úrovni. Žalobkyně odkázala mimo jiné na judikaturu Soudního dvora EU, obecné pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví k posouzení úvěruschopnosti a komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru a zdůraznila, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má být zohledněn princip přiměřenosti s tím, že není určen jediný ideální způsob posouzení úvěruschopnosti a rozhodně jím není dokladování příjmů a výdajů spotřebitele, nýbrž je dáno na uvážení poskytovatele úvěru, zda disponuje lepší odbornou znalostí a zkušeností a je schopen využít jiné zdroje informací, které mohou vést k lepší predikci úvěruschopnosti spotřebitele.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , /dále jen „o. s. ř. “/).
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „Anonymizováno ze dne 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 %. Výše měsíční splátky činí 4 % z dlužné částky (min. 400 Kč). Součástí smlouvy je i ujednání o pojištění schopnosti splácet, měsíční úhrada za pojištění činí 5,9 % z minimální splátky úvěru. Součástí smlouvy jsou i údaje o poplatcích a sjednání smluvní pokuty ve výši 500 Kč pro případ opoždění se splátkou. Součástí smlouvy jsou i informace o žalované a jejích příjmech, kde se uvádí, že žalovaná má příjem ze zaměstnání u jméno FO ve výši 20 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 9 500 Kč a ostatní výdaje 6 000 Kč měsíčně.
6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že obsahuje údaje o úvěru, specifikaci klienta a finanční údaje. Žalobkyně ve svém interním systému evidovala, že žalovaná je svobodná, bezdětná, bydlí v podnájmu. Příjem má ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně, výdaje pak ve výši 15 500 Kč měsíčně. Žalobkyně učinila dotazy na registry, všechny bez negativního nálezu.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná vyčerpala jistinu ve výši 20 490 Kč a na úvěr uhradila celkem dvě splátky po 1 100 Kč.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 9. 8. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy ve lhůtě 14 dnů od sepsání této výzvy. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne 12. 8. 2024.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 8. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději do 3. 9. 2024. Výzva byla odeslána na adresu žalované dne 28. 8. 2024.
10. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutkového stavu věci, další dokazování bylo nadbytečné. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné a případně nepravidelné poplatky a smluvní sankce. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované pomocí tzv. kreditního skóre, když vyšla z údajů uvedených žalovanou, že má příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně, výdaje pak ve výši 15 500 Kč měsíčně (z toho 9 500 Kč na bydlení a 6 000 Kč na ostatní výdaje). Žalobkyně učinila dotazy na registry bez negativního nálezu. Žalovaná z poskytnutého úvěrového rámce čerpala částku 20 490 Kč, avšak svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas porušila, když uhradila toliko částku ve výši 2 200 Kč. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná opětovně marně upomínána před podáním žaloby.
11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
12. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) žalované poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.
16. V daném případě žalobkyně dle svého tvrzení posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalované, dále přezkoumali klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení. Rovněž byla žalovaná prověřována v externích úvěrových registrech, kde nebyly nalezeny žádné negativní záznamy, přičemž do prodlení se splácením se dostala v minulosti pouze jednou. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně a jejích měsíčních výdajů ve výši 15 500 Kč. Žalobkyně po takto provedeném posouzení vyhodnotila, že žalovaná byla schopna hradit splátky úvěru, a proto jí úvěr poskytla.
17. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022 -62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
18. Z pohledu soudu je nedostatečné, pokud žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje sama ověřovala. Byť statistický model má svou relevanci a umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat, avšak informace od žalované, které slouží jako vstupní data pro posouzení její schopnosti úvěr splácet, je třeba řádně doložit a prokázat. Žalobkyně přitom soudu nepředložila žádný doklad o příjmech žalované (např. pracovní smlouva se mzdovým výměrem, výpis z bankovního účtu) ani o jejích výdajích (zejm. o platbách za bydlení), z nichž by příjmy a výdaje žalované ověřovala. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 , „to, že banka využila interní a externí datové zdroje statistického modelu, ale zároveň vzala do úvahy údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr (výše příjmu, nájemní bydlení, počet osob v domácnosti…), výši splátek konsolidovaných úvěrů a počítala i s konkrétními výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými dle ekonomického modelu, není dostatečným ověřením úvěruschopnosti žalovaného“. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 27 Co 27/2023 ).
19. Nedostatečné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, Anonymizováno-Anonymizováno, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
20. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , že nemá za prokázané, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a vyzvat ji v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se nebezpečí nepříznivého rozhodnutí ve věci. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
21. Vzhledem k výše uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
22. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně bez právního titulu čerpala částku v celkové výši 20 490 Kč, přičemž jí dosud uhradila částku 2 200 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 18 290 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat od 24. 8. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 9. 8. 2024, ve které vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky ve lhůtě 14 dnů, tj. do 23. 8. 2024. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 24. 8. 2024 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 775,93 Kč, přičemž tato částka představuje 31 % z jejich celkové výše (poměr úspěchu žalobkyně a žalované v řízení). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 051 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), s ohledem na přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. , neboť honorované úkony právní služby byly učiněny před nabytím účinnosti této vyhlášky, z tarifní hodnoty ve výši 21 007,81 Kč, a to v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.
25. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).