Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 151/2024-56
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalované Jméno žalované, narozené Datum narození žalované, trvale bytem v Adresa žalované, o zaplacení 18 524 Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 863 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 14 661 Kč, úroku ve výši 1 905,35 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 8 589,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 438,19 Kč, úroku z prodlení z částky 8 589,40 Kč od 28. 9. 2023 do 22. 9. 2024 a úroku z prodlení z částky 4 726,40 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 863 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 14 661 Kč, úroku ve výši 1 905,35 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 8 589,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 438,19 Kč, úroku z prodlení z částky 8 589,40 Kč od 28. 9. 2023 do 22. 9. 2024 a úroku z prodlení z částky 4 726,40 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. hodnota, uzavřené dne 18. 2. 2020 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalované 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 14 661 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 24,24 % ročně ve výši 8 059 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 762 Kč), to vše v pravidelných 78 týdenních splátkách po 317 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 6 137 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Z listin y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřely dne 18. 2. 2020 žalovaná a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 12 321 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 88 % ročně ve výši 8 059 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 762 Kč), to vše v pravidelných 78 týdenních splátkách po 317 Kč (poslední jen ve výši 252 Kč), počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly peněžní prostředky v hotovosti předány.
4. Z listin y nazvané zákaznická karta soud zjistil, že zde obchodní zástupkyně společnosti uvedla některé údaje o žalované, a to o jejích příjmech, výdajích, bydlení atp. Na příjmové stránce je uveden rodičovský příspěvek ve výši 11 570 Kč a při jednom zdroji příjmu další čisté příjmy 15 000 Kč. Odhadované výdaje žalované pak činí 10 000 Kč, nemá další úvěry, je svobodná, žije s rodiči a vyživuje jednu další osobu. K tomu mělo být doloženo potvrzení o příjmu a výměr podpory.
5. Z listin y nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost od žalované eviduje úhrady v celkové výši 6 137 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení.
7. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 27. 10. 2023 odeslala žalované.
8. Z dopisu ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 25 718,27 Kč do 1. 3. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 16. 2. 2024.
9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovanou dne 18. 2. 2020 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná od společnosti obdržela 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti poplatek ve výši 12 321 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 88 % ročně ve výši 8 059 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 762 Kč), to vše v pravidelných 78 týdenních splátkách po 317 Kč (poslední jen ve výši 252 Kč), počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaná zaplatila jen 6 137 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupkyně společnosti sepsala listin u nazvanou zákaznická karta, kde uvedla některé údaje o žalované. Na příjmové stránce je uveden rodičovský příspěvek ve výši 11 570 Kč a při jednom zdroji příjmu další čisté příjmy 15 000 Kč. Odhadované výdaje žalované pak činí 10 000 Kč, nemá další úvěry, je svobodná, žije s rodiči a vyživuje jednu další osobu. Tato pohledávka pak byla dne 21. 9. 2023 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.
10. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby ani smlouvy pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Dále je nutno uvést, že příjmy žalované měl tvořit rodičovský příspěvek ve výši 11 570 Kč, což mimo jiné znamená, že žalovaná nebyla zaměstnána a měla velmi omezené možnosti přivýdělku. Další zde uvedené příjmy pak pravděpodobně představují nějaké další dávky státní sociální podpory, což opět znamená, že žalovaná ve svých příjmech nebyla soběstačná. Je tedy otázkou, kde měla získat peněžní prostředky na splácení poskytovaného úvěru. Výdaji, krom jakéhosi odhadu, se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala vůbec. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 6 137 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 3 863 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované a jeho výše, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 21. 9. 2024 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 22. 9. 2024, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 23. 9. 2024 do prodlení.
18. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3 863 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z., jdoucích od 23. 9. 2024, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
19. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 14 661 Kč, úroku ve výši 1 905,35 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 8 589,40 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 438,19 Kč, úroku z prodlení z částky 8 589,40 Kč od 28. 9. 2023 do 22. 9. 2024 a úroku z prodlení z částky 4 726,40 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, která však byla shledána neplatnou. Z vyložených důvodů soud žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.