Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 77/2024-40
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 967,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba co do zaplacení částky 31 629,70 Kč spolu s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 7 570,98 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 570,98 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 7 802,78 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 802,78 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 2 593,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 593,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba co do zaplacení částky 31 629,70 Kč spolu s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 7 570,98 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 570,98 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 7 802,78 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 802,78 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 2 593,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 593,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí jistinu v celkové výši 17 967,03 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 3 383,34 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 7 570,98 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši ve výši 25,23 % ročně z částky 7 802,78 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 2 593,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 10 279,33 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 8,25 % ročně z částky 10 279,33 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 11. 1. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,57 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 1. 5. 2021. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 16. 9. 2022, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 8 266 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 1. 5. 2021 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné jistiny ve výši 7 570,98 Kč a na dlužném poplatku částky 2 163,02 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 13 261 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené jistiny ve výši 7 570,98 Kč a dlužné části poplatku ve výši 2 163,02 Kč. Žalobkyně v řízení nárokovala toliko zaplacení jistiny ve výši 7 570,98 Kč s příslušenstvím. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný dále uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 29. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 400 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 600 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,23 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 2. 2021. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 16. 9. 2022, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 13 368 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 23. 2. 2021 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné jistiny ve výši 7 802,78 Kč a na dlužném poplatku částky 2 229,78 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 13 555 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené jistiny ve výši 7 802,78 Kč a dlužné části poplatku ve výši 2 229,22 Kč. Žalobkyně v řízení nárokovala toliko zaplacení jistiny ve výši 7 802,78 Kč s příslušenstvím. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný rovněž uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 1. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o úvěru obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,77 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 9. 2020. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 16. 9. 2022, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 14 666 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 24. 9. 2020 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné jistiny ve výši 2 593,27 Kč a na dlužném poplatku částky 740,73 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 6 084 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené jistiny ve výši 2 593,27 Kč a dlužné části poplatku ve výši 740,73 Kč. Žalobkyně v řízení nárokovala toliko zaplacení jistiny ve výši 2 593,27 Kč s příslušenstvím. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listin y mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 11. 1. 2019 smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč (celkem 18 000 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dále uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 29. 10. 2019 smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 400 Kč (celkem 23 400 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 2 600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 5 200 Kč. Žalovaný rovněž uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 31. 7. 2019 smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč (celkem 18 000 Kč) v pravidelných 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 4 000 Kč. Nedílnou součást těchto smluv tvořily smluvní podmínky (označené smlouvy o úvěru z uvedených dnů, karta zákazníka). Dle článku 1.4 této smlouvy pro případ, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 32,15 % ročně (citované smlouvy včetně smluvních podmínek). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 16. 9. 2022, celkem uhradil částku 36 300 Kč (viz výše), zbývající část již nedoplatil. Pohledávky za žalovaným byly společností právnická osoba postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 23. 6. 2023 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 29. 9. 2023 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku).
6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. tři jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti těchto smluv přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků v prvním případě ve výši 10 000 Kč vrátit za 60 týdenních rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši 8 000 Kč, ve druhém případě měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč vrátit za 60 týdnů i poplatek v celkové výši 10 400 Kč a ve třetím případě měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč vrátit za 60 týdnů i poplatek v celkové výši 8 000 Kč, jež téměř dosahují výše zapůjčených jistin. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byl žalovaný pro případ prodlení povinen hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek či oznámení o zesplatnění. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnutým jistinám a době splácení.
11. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018 , vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník “), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. , který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009 ). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši u všech smluv 69,3 % (za 60 týdnů v částce 8 000 Kč a za 60 týdnů v částce 10 400 Kč). Dané výše však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysoké. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností Od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření první úvěrové smlouvy 8,2 % ročně, ke dni uzavření druhé úvěrové smlouvy 8,35 % ročně a ke dni uzavření třetí úvěrové smlouvy 8,46 % ročně, tyto sazby úroky sjednané mezi účastníky (resp. žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně) zcela zásadním způsobem převyšují. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.
12. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019 -91, sp. zn. 25 Co 277/2019 , č.j. 25 Co 325/2019 -116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018 , 25 Co 240/2020 , 25 Co 235/2020 , 64 Co 221/2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022 -111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.
13. Z popsaných důvodů soud vyhodnotil, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný žalobkyni zcela vrátil poskytnutou jistinu úvěru (tj. poskytnuté peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč), když zaplatil celkem částku 36 300 Kč, v důsledku čehož žalobkyni nepřísluší ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu proto zcela zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že soud z obsahu spisu nezjistil žádné náklady na straně plně úspěšného žalovaného, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.