Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 390/2024-21

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Anonymizováno, narozená Anonymizováno bytem Anonymizováno

pro zaplacení 14 535 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 906 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 906 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 18. 5. 2023 do 6. 6. 2024 ve výši 71,78 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 5 629 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 629 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 18. 5. 2023 do 6. 6. 2024 ve výši 45,68 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 507,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 906 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 906 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 18. 5. 2023 do 6. 6. 2024 ve výši 71,78 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 5 629 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 629 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 18. 5. 2023 do 6. 6. 2024 ve výši 45,68 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 507,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 6. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 14 535 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 117,46 Kč od 18. 5. 2024 do 6. 6. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 14 535 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení. K tomu uvedla, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 13. 11. 2023 úvěrovou smlouvu, v rámci které žalobkyně téhož dne poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků, s nímž se žalovaná při podpisu seznámila. Žalovaná pak měla poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách spolu s poplatky a úroky, kdy celkově se žalovaná zavázala za poskytnutý úvěr zaplatit žalobkyni částku 13 760 Kč. Splatnost jednotlivých splátek pak vyplývala ze splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, a tak žalobkyně úvěr dne 5. 4. 2024 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná zůstala žalobkyni dlužna částku 14 535 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 9 583 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Dále se po žalované žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 117,46 Kč od 18. 5. 2024 do 6. 6. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 14 535 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení. Žalovaná do podání návrhu na dlužných částkách uhradila pouze částku 1 094 Kč, a to i přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované zejména prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, prostřednictvím registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí i insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně uvedla, že podrobila žalovanou důslednému credit scoringu, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku a dále, že provedla i přezkumu podstatných ukazatelů, jakými jsou věk, rodinný stav a splátky u jiných společností na základě čehož žalované úvěr schválila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek , (dále jen „ ”), když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.

4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:

5. Z úvěrové smlouvy označené ID klienta č. hodnota a ID žádosti č. hodnota, kterou uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 13. 11. 2023, soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalované na její bankovní účet č. č. účtu úvěr ve výši 10 000 Kč. Skutečnosti, že majitelkou tohoto účtu je žalovaná a že částka ve výši 10 000 Kč byla žalobkyní na tento účet dne 13. 11. 2023 zaslána, soud ověřil ze sdělení banky ze dne 24. 1. 2025. Žalovaná pak měla poskytnutý úvěr vracet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 13. dni v měsíci s tím, že poslední splátka byla splatná dne 13. 11. 2025. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (historie účtu) a výzvy ke splacení bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru došlo 5. 4. 2024. Z výpisu se podává i splátka dluhu žalované, včetně jeho zápočtu žalobkyní na dlužnou částku žalované. Dále se z těchto výpisů podává, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 1 094 Kč.

6. Zaplacení dlužné částky, vyjma částky 1 094 Kč uvedené shora, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely, je smlouvou o úvěru podle a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.

17. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované lustrací ve veřejně dostupných databázích a v externích registrech (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný. Z karty klienta se podává, že žalovaná deklarovala svůj čistý měsíční příjem 25 000 Kč ze zaměstnaneckého poměru, avšak tuto informaci žalobkyně nikterak neověřovala, nemá ji ničím doloženu, stejně jako informaci, že příjem ostatních členů domácnosti je 32 000 Kč. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování, zda žalovaná bydlí ve vlastní nemovitosti, u rodičů nebo zda platí nájemné. Co se týče výdajů žalované, omezila se žalobkyně toliko na výpočet MLS domácnosti (tedy z částek životního minima), výdaje nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit. V kartě klienta ostatně nebyla výdajová stránka vůbec zohledněna, kromě výdaje na splátky jiným společnostem ve výši 5 000 Kč. Při zjištění, že žalovaná ze svého nikterak vysokého tvrzeného příjmu 25 000 Kč již hradí splátku 5 000 Kč, měla býti lépe zjištěna její majetková situace, především právě, co do nákladů vynakládaných na bydlení. V tomto případě nelze přehlédnout, že v rámci žalovanou sdělovaných údajů byly zřejmě sdělovány údaje nedostatečné. Zde má soud na mysli, že k výdajům netvrdila žalovaná ničeho. Podle soudu se za takové situace neměla žalobkyně spoléhat na údaje vypočtené dle výpočtu MLS domácnosti (tedy z částek životního minima), ale měla si je nechat sdělit, vysvětlit a ověřit. Pokud tak neučinila, nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí.

18. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

19. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalované, které jsou pro ověření schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalované v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalované, zjištěna podrobně její osobní situace. Přičemž minimálně u údaje týkajícího se příjmu ze zaměstnání, by tento měl být ověřován (srov. NS ČR sp.zn. ). S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu neplatná, neboť žalobkyně se vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. ). Žalobkyně tedy nedostála povinnostem daným – 89 zákona, čímž způsobila neplatnost smlouvy.

20. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Žalovaná tak je povinna žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 8 906 Kč (10 000 Kč – 1 094 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyla odpovědná, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády ( o. z., ), tedy kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 8 906 Kč za období od 18. 5. 2023 do 6. 6. 2024 kapitalizovaného částkou 71,78 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 906 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 507,60 Kč, přičemž tato částka představuje 22,54 % z jejich celkové výše. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 30. 1. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 9 828,71 Kč a zamítnuta částka ve výši 6 212,50 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 61,27 % ku 38,73 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, účinné do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 535 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

22. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.