Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 300/2024-24
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 15 516 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 486 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 44,44 Kč od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 486 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 9 030 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 030 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, a dále co do zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 ve výši 68,42 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 486 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 44,44 Kč od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 486 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 9 030 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 030 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, a dále co do zákonného kapitalizovaného úroku z prodlení od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 ve výši 68,42 Kč, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným zdejšímu soudu dne 14. 5. 2024 domáhala zaplacení částky 15 516 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 112,86 Kč od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 15 516 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. K tomu uvedla, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 5. 2023 úvěrovou smlouvu označenou ID klienta 1701279, ID žádosti 1143933, v rámci které žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků, s nímž se žalovaný při podpisu seznámil. Žalovaný pak měl poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách spolu s poplatky a úroky, kdy celkově se žalovaný zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit žalobkyni částku 20 640 Kč. Splatnost jednotlivých splátek pak vyplývala ze splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a tak žalobkyně úvěr dne 15. 3. 2024 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku 15 516 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 11 250 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Dále se po žalovaném žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 112,86 Kč od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 15 516 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Žalovaný do podání návrhu na dlužných částkách neuhradila ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, prostřednictvím registru SOLUS, v centrální evidenci exekucí i insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně uvedla, že podrobila klienta důslednému credit scoringu, posoudila jeho příjmovou a výdajovou stránku a dále, že provedla i přezkumu podstatných ukazatelů, jakými jsou věk, rodinný stav a splátky u jiných společností na základě čehož žalovanému úvěr schválila.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Součástí výzvy byla též doložka, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně se již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyjádřila tak, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se i přes řádné doručení výzvy nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:
5. Z úvěrové smlouvy označené ID klienta č. hodnota a ID žádosti č. hodnota, kterou uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 20. 5. 2023, soud zjistil, že žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. č. účtu úvěr ve výši 15 000 Kč. Skutečnosti, že majitelem tohoto účtu je žalovaný a že částka ve výši 15 000 Kč byla žalobkyní na tento účet dne 20. 5. 2023 zaslána, soud ověřil ze sdělení banky ze dne 13. 11. 2024. Žalovaný pak měl poskytnutý úvěr vracet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 5. 2025. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (historie účtu) a výzvy ke splacení ze dne 15. 3. 2024 bylo zjištěno, že k zesplatnění úvěru došlo 15. 3. 2024. Z výpisu se podávají i jednotlivé splátky dluhu žalovaného, včetně jejich zápočtů žalobkyní na dlužnou částku žalovaného. Dále se z těchto výpisů podává, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 8 514 Kč.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tvrzení žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejně dostupných databázích a v externích registrech (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR), z nichž nedošla k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Soud však konstatuje, že způsob ověřování byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný. Z karty klienta se podává, že žalovaný deklaroval svůj čistý měsíční příjem 35 000 Kč ze samostatné výdělečné činnosti, avšak tuto informaci žalobkyně nikterak neověřovala, nemá ji ničím doloženu, stejně jako informaci, že příjem ostatních členů domácnosti je 60 000 Kč. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování, zda žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti, u rodičů nebo zda platí nájemné. Co se týče výdajů žalovaného, omezila se žalobkyně toliko na výpočet MLS domácnosti (tedy z částek životního minima), výdaje nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit.
16. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
17. Soud má tedy za to, že žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. V řízení bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného v rámci automatizovaného a redukovaného procesu, aniž by byly přezkoumány listin y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, zjištěna podrobně jeho osobní situace. Žalobkyně výdaje žalovaného blíže nezkoumala. Nezkoumala tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Žalobkyní nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala příjem žalovaného, vystačila si pouze se žalovaným tvrzeným příjmem ve výši 35 000 Kč měsíčně. Pokud se tedy jedná o výdaje žalovaného, tak je zřejmé, že se žalobkyně spokojila s pouhým vyplněním (některých) údajů do shora uvedené karty klienta a žádné další listin y od žalovaného dokládající jeho tvrzení nepožadovala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť žalobkyně se vůbec nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Žalobkyně tedy nedostála povinnostem daným § 84 – 89 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž způsobila neplatnost smlouvy.
18. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná.
19. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 6 486 Kč (15 000 Kč – 8 514 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení a ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by za své prodlení nebyl odpovědný, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), tedy kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky 6 486 Kč za období od 27. 4. 2024 do 14. 5. 2024 kapitalizovaného částkou 44,44 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 486 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
20. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 23. 1. 2025. Žalobkyni byla z požadovaného nároku přiznána částka ve výši 7 191,92 Kč a zamítnuta částka ve výši 10 019,35 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 40,50 % ku 59,50 %. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
21. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.